E-mailový kurz
Dneska ráno jsem našla po dlouhé době od konce kurzu znovu e-mail od Reného. Tučně a velkým písmem v něm stojí: JE ČAS NAPSAT DALŠÍ KNIHU!
Tohle píšu jako reakci na to a pro zpětnou vazbu. Největší přínos kurzu pro mě byl, že jsem se naučila psát opravdu pravidelně a začalo mě to naplňovat. A s tím už nelze jen tak přestat.
Proto si myslím, že jistě nejsem sama, kdo z absolventů ji má už rozepsanou. A to i když ještě nevyšla ta první a usilovně jí hledám nakladatele.
Děkuju za všechny, co to cítí stejně jako já.
Tohle píšu jako reakci na to a pro zpětnou vazbu. Největší přínos kurzu pro mě byl, že jsem se naučila psát opravdu pravidelně a začalo mě to naplňovat. A s tím už nelze jen tak přestat.
Proto si myslím, že jistě nejsem sama, kdo z absolventů ji má už rozepsanou. A to i když ještě nevyšla ta první a usilovně jí hledám nakladatele.
Děkuju za všechny, co to cítí stejně jako já.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
A přeji hbité pero i všem svým spolužákům.
Katka
10 let sem, 10 let tam
Dokončete následující větu (můžete se i trochu víc rozepsat) jako osoba, která je zhruba o 10 let mladší, než jste nyní vy. A pak jako někdo, kdo je o 10 let starší než vy.
Jediná věc, kterou jsem kdy chtěl, je...
Jediná věc, kterou jsem kdy chtěla, je vytvořit domov, manželovi, dětem, sobě. Čisté, vřelé, laskavé, útulné místo, náruč, útočiště, přístav, odrazový můstek pro nás dva, pro nás všechny. Všechno připravit, nazdobit, provonět, prozářit.
Snažím se, fakt snažím, ale nezářím, brečím, pláču, vzlykám, propadám zoufalství. Jsem unavená, vyčerpaná, cítím na sobě snad všechny nemoci světa a řekněme si upřímně, jsem naštvaná (nebo spíš nas…) a znechucená, z něj, z dětí, z celé té upachtěné situace, z níž není úniku. Dennodenně, sama se třema malýma (možná brzy čtyřma) dětma, v pronajatým 3+1 na blbým místě, bez auta a peněz. Jemu je to jedno, nebo se lituje či uteče dělat něco vznešenýho, smysluplnýho či do nemoci. Je to všechno jiný než čistý, vřelý, laskavý a útulný. Frustrace jak prase (no to se snad i rýmuje). Z toho domov nestluču, nevím jak.
Mám jen ještě jiskru naděje, možná dvě, pro každé oko jednu. Ještě mi není třicet a děti vyrostou, hmmm…
Jediná věc, kterou jsem kdy chtěl, je potkat krásnou, nejkrásnější holku, lásku jako trám. Jedno tělo, jedna duše, hluboko v srdci jeden druhýmu. Kam přijdeme, tam to jiskří, žije. Otáčejí se za námi, okouzlující pár. Přesto jsme skromní, upřímní, opravdoví. K sobě i okolí. Na svatbě spousta hostí, stylovej sál (přestavbu jsem sám navrhoval). Bydlíme pak spolu v domě, kterej nosím v hlavě už od vejšky, čisté linie, sklo a beton, jednoduché, elegantní, pohodlné. Naše děti jsou moc hezké, vedeme bohatý společenský život. Dobrý zakázky, vyhledávanej ateliér a dost peněz jako bonus.
Kde ta holka je? Asi jsem ji propásl, prováhal. Ty, co za to stály, utekly. Nechtěly čekat, až se vykecám, až se všichni dosmějou a půjdou po večírku domů. Nechtěly čekat, až se rozhoupu. Pak se rychle vdaly a měly dítě s nějakým ranařem. Vrstevnice jsou moc obezřetný. A mladý holky, ….o čem si s nima povídat?
Zábavnej, slušnej, naivní kluk s padesátkou na krku, hmmm…
Tvoje dílko tady asi spíš bude patřit do šuplíku Povídky, tam si dáváme to, co vymyslíme. Ale nevadí, my si to tu najdeme a ohodnotíme. Jinak, vítám tě mezi námi. my to jsme taková amatérská literární parta, nemáme nějaké obrovské literární ambice, prostě spíš jen takový kamarádský spolek. Takže když budeš mít chuť tady pokračovat nejen v psaní, ale i v jakémsi nezávazném povídání, nebo chtít třeba poradit, ohodnotit a tak, jsi tu správně
Možná, když tu projedeš všechno, co tu je napsáno, přijdeš na to, o co se tu snažíme a jak to tu chodí.
A teď, trochu hodnocení tvého dílka.
Jak bych řekl - u mne dobrý...
Ale pokud píšeš, že to je tvůj první kursový pokus, jsi dobrá.
Jinak, samozřejmě, když už tu jsi, můžeš číst a hodnotit a kritizovat a proklínat i díla nás ostatních. Nelekej se, že se to tu občas trochu zarazí, život tady plyne v jakýchsi vlnách a dost lidí nemá čas a ani inspiraci se tu objevovat moc často, nicméně víme o sobě. A jednou ročně si dáváme jakýsi spisovatelský víkend v Krkonoších a tam se nás sejde solidní počet a dílka, která se vytvoří, jsou opravdu interesantní...
Takže piš, jsi dobrá a zase nám tu něco předlož, ať můžeme chválit...
Flaubert
Psát má samozřejmě smysl i jen tak do šuplíku, skvěle se u toho relaxuje, krásně se rovnají myšlenky a můžeš psát o čemkoli se ti zamane.
Ten kurs je skvělý, ale jako každý kurs z tebe neudělá spisovatele. To se musí opravdu vysedět a prožít si spousty zahozených konceptů, roztrhaných papírů a smazaných stránek.
I když - rada: Já nevyhazuji vůbec nic z toho, co napíšu, jakkoli se mi to zdá hloupé a k nepřečtení.
V každém případě tě vítám i tady, mezi námi, amatérskými spisovateli...
Flaubert