V první nebo třetí osobě?
Chtěla jsem se zeptat, v jaké osobě nejraději píšete a jaký je váš názor na oba způsoby? Píšete raději v první nebo třetí osobě? Za postavu, nebo jako vypravěč? Moc by mě zajímal váš názor.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
I když sama se toho moc nedržím, píšu to v třetí, ale nejsem tím vypravěčem já. Vypráví to postava, jenže sama v první části příběhu není. V momentě, kdy se do ní dostane v druhé, tak část to bude psané v první, ale ne moc dlouho. Ukončí své pátrání v minulosti a ten příběh se začne psát jako by sám... převezmu to vyprávění do svých rukou.
Mám to takhle promyšlené, zatím jsem to ještě nenapsala, jsem u třetí kapitoly první části, takže je to jen teoretická rovina. Nicméně jsem se touto otázkou dlouho trápila, protože to bylo opravdu těžké vyřešit. Doufám, že to zafunguje i později při psaní samotném.
Ale vím, že kdybych psala jinou knihu, o které jsem přemýšlela, musela bych psát jako vypravěč, protože jinak by to prostě nešlo.
U románů je to ale něco jiného. Tam se mi osvědčila třetí osoba a střídání pohledu vypravěče. Můžete do příběhu zahrnout spoustu zajímavých postav a vyprávět část příběhu z jejich pohledu. Nemusíte všude cpát hlavního hrdinu. :-)
Pokud píšeš ve třetí osobě, lehčeji se přeskakuje od události k události, můžeš popsat, co dělá jedna osoba, pak druhá, pak se to poskládá dohromady. Čtenář se ale méně s hrdinou sžije. Na druhou stranu, pokud chceš nad hrdinou vzbudit lítost, opravdu ji u čtenáře můžeš vzbudit, nevyzní to jako citové vydírání. Taky pozor na to, aby jsi ve třetí osobě nepsala z pohledu mnoha osob, čím kratší literární útvar, z tím méně pohledů by se měl příběh psát. Také můžeš sklouznout k příliš častému přeskakování mezi osobami, čtenáři by se tak mohla zatočit hlava. Nezapomenout také odlišit jednotlivé postavy od sebe. Občas mají autoři tendenci se příliš do hrdinů projektovat, a pak například píšeš z pozice dvou různých osob, které jsou chování skoro stejné, nevzniká žádný kontrast.
Knihu píšu z pohledu několika postav. Zaprvé to usnadňuje výše popsaný problém, zadruhé má čtenář možnost poznat blíže více postav (v mém případě všechny hlavní postavy). Čtenář pochopí příběh z více stran. A mě se takhle lépe píše. Ale opět to má jednu nevýhodu - autor si jednu z postav oblíbí a ostatní pak může odbývat.
Myslím si ale, že jakmile si to autor uvědomí, většinou si pak na už dává pozor.
Já se snažím vyhnout psaní v první osobě, protože pak se právě člověk až moc vciťuje právě do té jedné osoby, a nakonec zjisti, že si tak vypisuje vlastní bolístky, pokud se neovládne.
Občas pohledy střídám, ale převážně píšu z pohledu třetí osoby.