›

V první nebo třetí osobě?

Neznámý
upraveno 24. duben 2016 v Obecná diskuze
Chtěla jsem se zeptat, v jaké osobě nejraději píšete a jaký je váš názor na oba způsoby? Píšete raději v první nebo třetí osobě? Za postavu, nebo jako vypravěč? Moc by mě zajímal váš názor.

Komentáře

  • Neznámý
    Podle mě je lepší asi třetí. Teda rozhodně pro rozsáhlejší díla. Dovedu si představit, že část píšu jako ta postava, ale v momentě, kdy se ti začne větvit děj a ta postava, co to vypráví tam vůbec není, tak už to dost dobře není možné.
    I když sama se toho moc nedržím, píšu to v třetí, ale nejsem tím vypravěčem já. Vypráví to postava, jenže sama v první části příběhu není. V momentě, kdy se do ní dostane v druhé, tak část to bude psané v první, ale ne moc dlouho. Ukončí své pátrání v minulosti a ten příběh se začne psát jako by sám... převezmu to vyprávění do svých rukou.
    Mám to takhle promyšlené, zatím jsem to ještě nenapsala, jsem u třetí kapitoly první části, takže je to jen teoretická rovina. Nicméně jsem se touto otázkou dlouho trápila, protože to bylo opravdu těžké vyřešit. Doufám, že to zafunguje i později při psaní samotném.
  • Neznámý
    Děkuji za názor, momentálně píši knihu v první osobě. Dlouho jsem se rozmýšlela, jde o to, že hlavní postavou je dívka, která se právě probudila z kómatu a nic si nepamatuje. Vyjádřit její myšlenky v téhle souvislosti i v celém příběhu mi přijde takhle jednoduší.
    Ale vím, že kdybych psala jinou knihu, o které jsem přemýšlela, musela bych psát jako vypravěč, protože jinak by to prostě nešlo.
  • Neznámý
    Každý ten způsob má svá pro i proti. První osobou píšu ráda, je to takové osobnější a psaní plyne jakoby samo od sebe, ale tenhle způsob používám spíš u povídek. Nemají tak složitý děj a stejně se vždycky soustředím na jednu postavu.
    U románů je to ale něco jiného. Tam se mi osvědčila třetí osoba a střídání pohledu vypravěče. Můžete do příběhu zahrnout spoustu zajímavých postav a vyprávět část příběhu z jejich pohledu. Nemusíte všude cpát hlavního hrdinu. :-)
  • ArvariArvari Komentářů: 12
    Osobně preferuju první osobu. Prostě mi to nějak sedí víc. Radši se zaměřuju na vnímání a prožívání jednoho člověka pořádně. Ale zase uznávám, že nemám tendence psát romány o mnoha dějových liniích, takže to nejspíš tolik nevadí...
  • Neznámý
    Ahoj, já jsem zkoušela psát jak ve ich tak v er formě, ale vždycky to stejně skončí u tý první osoby, i když nechci. Takže to řeším tak ,že to střídám podle potřeby:D
  • petaSkpetaSk Komentářů: 10
    První osobu volím, pokud se jedná hlavně o kratší díla nebo když se vciťuji hlavně do té jedné osoby. Nevýhodou je, že jako autor nemůžeš napsat nic, co neví hlavní hrdina. Nemůžeš popisovat, co se děje za jeho zády. A na co pozor: pokud píšeš v první osobě, které se hodně špatně vede, může to působit jako citové vydíraní, jako kdyby ses chtěla vypsat ze sebelítosti, a to spíše vzbuzuje odpor.
    Pokud píšeš ve třetí osobě, lehčeji se přeskakuje od události k události, můžeš popsat, co dělá jedna osoba, pak druhá, pak se to poskládá dohromady. Čtenář se ale méně s hrdinou sžije. Na druhou stranu, pokud chceš nad hrdinou vzbudit lítost, opravdu ji u čtenáře můžeš vzbudit, nevyzní to jako citové vydírání. Taky pozor na to, aby jsi ve třetí osobě nepsala z pohledu mnoha osob, čím kratší literární útvar, z tím méně pohledů by se měl příběh psát. Také můžeš sklouznout k příliš častému přeskakování mezi osobami, čtenáři by se tak mohla zatočit hlava. Nezapomenout také odlišit jednotlivé postavy od sebe. Občas mají autoři tendenci se příliš do hrdinů projektovat, a pak například píšeš z pozice dvou různých osob, které jsou chování skoro stejné, nevzniká žádný kontrast.
  • Neznámý
    Osobně mám radši psaní v první osobě. Jak už bylo řečeno, čtenář se pak lépe vcítí do situace, s postavou se sžije. Jak jsem také pochopila, jedinou (nebo hlavní) nevýhodou je to, že nemůžete vyjádřit něco, co vybraná osoba nevidí. Na tenhle problém mám celkem jednoduché řešení.
    Knihu píšu z pohledu několika postav. Zaprvé to usnadňuje výše popsaný problém, zadruhé má čtenář možnost poznat blíže více postav (v mém případě všechny hlavní postavy). Čtenář pochopí příběh z více stran. A mě se takhle lépe píše. Ale opět to má jednu nevýhodu - autor si jednu z postav oblíbí a ostatní pak může odbývat.
    Myslím si ale, že jakmile si to autor uvědomí, většinou si pak na už dává pozor.
  • petaSkpetaSk Komentářů: 10
    Psát více postav z jednoho pohledu mi přijde docela dost matoucí, protože ne vždy se čtenář pak zorientuje, která postava vypráví.
    Já se snažím vyhnout psaní v první osobě, protože pak se právě člověk až moc vciťuje právě do té jedné osoby, a nakonec zjisti, že si tak vypisuje vlastní bolístky, pokud se neovládne.
    Občas pohledy střídám, ale převážně píšu z pohledu třetí osoby.
  • ArvariArvari Komentářů: 12
    petaSK: A znáte knížku Ne před slunce západem od finské autorky Johanny Sinisalo? Příběh je postupně vyprávěn z pohledu asi pěti osob. A čtenář se neztratí, proč? Jednotlivé úseky jsou vždy označeny jménem nebo přezdívkou postavy, co právě vypráví. A myslím, že právě to střídání pohledů tomu dává tu šťávu, co by jen prosté třetí osobě naprosto chyběla...
  • Neznámý
    Arvari: já to nezavrhuji, může to být osvěžující. Ale myslím, že pro začínající autory je to těžší oříšek. Uvést na začátku každé kapitoly jméno postavy je cesta, ale neměla by být jediná. Já mám zkušenost s tím, že začátečníci se občas až příliš projektují do postav, a pokud je v knize více pohledů v první osobě, tak najednou zjistíte, že ty postavy jsou si hodně podobné. Proč? Protože se od ní autor sám nedokázal odpoutat a nenechal ji její vlastnosti, naopak jim připisoval ty své. Já sama se za pokročilého autora nepovažuji, a vím, že nejen já, mám sklon se skrz hlavní postavu v ich formě projektovat, v třetí osobě si přece jen člověk nechá jakýsi odstup a nechá postavu žít samostatných životem. Ich forma klidně, ale chce to trochu disciplíny a sebekritiky a hlavně zkušeností. Nejednou při ich formě totiž zjistíte, že nečtete povídku ale obdobu dívčího deníčku.
  • Neznámý
    Já píšu v 1. osobě, protože se potom já i čtenáři mohou do děje více vžít. Nestřídám hlavní hrdiny,ale jako 1 hlavní hrdina postupem času odhalím i vlastnosti ostatních postav i to, co se mezitím dělo za jeho zády
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    V drvivej väčšine prípadov dávam prednosť písaniu v tretej osobe. Pripadá mi nejako prirodzenejšia, neviem, čo majú všetci začínajúci autori s tou prvou osobou. Áno, aj tá sa niekedy hodí – pre (kratšie) nevetvené príbehy, kde je subjektívny pohľad rozprávača pridanou hodnotou. Ale myslím, že je náročnejšie písať v prvej osobe ako v tretej, lebo autor tak má k dispozícii len jednu jedinú postavu, ktorá sa musí zúčastniť všetkých kľúčových momentov deja a musí vymýšľať realistické zdôvodnenia toho, prečo ju všetkými tými miestami povláčil. Kdežto pri tretej osobe má výber postáv prakticky neobmedzený. Ak nemôže na miesto zaujímavého diania dopraviť žiadneho zo svojich hrdinov, môže použiť náhodného okoloidúceho, bezdomovca, proste kohokoľvek. (Pravda, len za predpokladu, že sa autor nerozhodne, že napriek tretej osobe bude striktne sledovať len hlavného hrdinu – neviem, či má aj takáto vymedzená forma svoj vlastný názov) Čo mi však pri písaní v prvej osobe vadí nenormálne, je, keď sa nás hlavný hrdina pokúša presvedčiť, že toto dielo sú jeho vlastnoručné zápisky. Prvá osoba áno, ale len ako myšlienkový prúd hlavnej postavy, ktorý nerieši, ako sa dostal na papier. 
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.