Povídka Kappa - ukázka z druhé poloviny první kapitoly

EifroseEifrose Komentářů: 12
upraveno 21. červen 2012 v Povídky
No, tak snažila jsem se něco zkutit. Udělala jsem krátký prolog a 1. kapitolu. Zveřejním tu ukázku 1. kapitoly. Je to úplně jiný svět, ale je to založené na základech Říma a Řecka, nějak tak :) nečekejte nic úžasného, je mi teprve 13 :) Asi teď moc nepochopíte, o co tam jde, ale tohle jsem spala ve škole a 1. polovinu první kapitoly mám doma, takže... no, počtěte si tvorbu puberťačky.


Pokračování –
Vyděšeně jsem pohlédla na senátora a pokoušela se tvářit co nejnormálněji. Musel si myslet, že je mi to naprosto jedno. Mladík, který ležel přede mnou na zemi, byl mrtvý. Tekla z něho krev a louže se začala přibližovat k mým sandálům. Senátor se na mě stále díval s rozzuřeným výrazem ve tváři. Když se louže krve dotkla mého palce, ani jsem se nepohnula. Byla jsem jako socha. Po pár sekundách se senátor otočil.
„Schůze je dokonána.“ Vyběhl na schůdky a všimla jsem si, že senátoři na něj také vyděšeně koukají, ale někteří k němu jen vzhlíželi obdivem. „Dobře, bratře,“ slyšela jsem jednoho promluvit. „Rebelové vždy naleznou jen smrt.“
Senátor odešel a jeho dobrý přítel, který se myslím jmenoval Religius, pokynul strážcům. „Ukliďte tu zdechlinu,“ a odešel za svým přítelem. Po pár minutách se náměstí začalo vyprazdňovat. Lidé pomalu odcházeli a rodina Deméter truchlila za její ztrátu. Plakali a z očí se jim kutáleli slzy.
Byla jsem tak rozrušená, že jsem raději rychle utíkala pryč. Ale něčí ruka mě chytla za rameno.
„Jsi v pořádku, Serlino?“ zeptal se mě jeden ze senátorů. Znechuceně jsem na něj pohlédla a plivla na zem. Odstrčila jsem jeho ruku a řekla: „Ne, nejsem v pořádku. Copak nevidíte, jaké zrůdné okamžiky se tu odehrávají?“ Pohlédla jsem na svou zkrvavenou nohu špinavou od krve jednoho mladého muže.
„Pomalu, Serlino, za to bys mohla zaplatit,“ zašeptal. „Nemysli si, že když jsi z dobrého rodu, nemůžeš být stíhaná.“
Zoufale jsem mu pohlédla do očí. „Proč?“ šeptla jsem.
„To je Kappa.“ Řekl prostě. „Musíš se s tím naučit žít. Všichni lidi tady si zvykli na naši vládu.“
„Vaše vláda je špatná,“ řekl jsem tiše. Senátorova ruka mi zmáčkla rameno.
„Neboj se, brzo budeš mít své vlastní starosti,“ usmál se temně. „Všiml jsem si, že se o tebe Religius zajímá. Nejspíš požádá o tvou ruku, tak se na to připrav,“ a s těmi slovy odešel.
Zůstala jsem tam šokovaně stát. Religius? Ne. To byl ten, co gratuloval tomu sprostému vrahu. Můj život je v koncích. Religius je znám svým agresivním chováním. Pokud dojde na to, že si ho budu muset vzít, jednoho dne mě zmlátí, až se z toho neproberu.
„Ne,“ hlesla jsem. Rozběhla jsem se a rychle utíkala domů. Moje duše se rozštípila na několik kousků. Už nikdy nebudu taková, jako dřív. Byla to má první rada a doufám, že byla i poslední. Další se nezúčastním.
Doběhla jsem ke dveřím a s hlasitým bouchnutím je rozrazila. Tiara zrovna sedla u kuchyňského stolu a vyšívala. Poslední dobou se z ní stala mladá paní. Šokovaně se na mě koukla a píchla se do prstu. „Au!“ vyjekla. „Proč musíš chodit tak hlasitě?“ Přitiskla si palec k ústům.
Rozhodla jsem se jí zeptat ta to nejpodstatnější, co by mi mohlo změnit život. „Věděla jsi, že mě Religius chce za svou manželku?“
Kousla se do rtu. „Ano, před chvíli tu byl. Požádal mě o tvou ruku.“
„Cože?“ vykřikla jsem. Co když souhlasila? Jaké má právo rozhodovat o mém životě?
„Co jsi mu řekla?“ zařvala jsem a zatnula pěsti. „Jaké máš právo mu nabízet mou ruku? Jaké máš právo nabízet můj život tomu agresivnímu tvoru?“
Lapala jsem po dechu a snažila se přijít na nějaké alternativní řešení. Nechci být jeho ženou. Být jeho.
„Serlino, nemáš jinou možnost. Dala jsem souhlas,“ řekla a obrátila oči v sloup. „A mám na to právo. Když zmizela tvá matka a náš otec zemřel, jsem tvou poručnicí.“
„Tiaro, prosím,“ hlesla jsem zoufale. „Ne.“
„Nemáš jinou možnost,“ zopakovala zřetelně. „Jestli nepřijmeš, budeš příští nebezpečnou obvodnicí. Religius se o to postará. A tvůj život nabude konce.“
„Raději to, než zemřít rukou agresivního manžela,“ oznámila jsem jí hrdě. „Raději zemřu takhle, pro lid, který utlačuje stát.
A připrav se, Religius se s tebou chce setkat v zahradě. Přijde za chvíli.“
Zavzlykala jsem a odběhla k sobě do pokoje. „Die, já tě prosím, dej mi šanci,“ naříkala jsem.
Usnula jsem a zdály se mi znovu sny o tajemné dívce.

Komentáře

  • KachenKachen Komentářů: 19
    No na třináct let, výborné. Občas nějaká chybka. Umíš skvěle vytvářet atmosféru.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.