Správný věk hlavního hrdiny

upraveno 26. srpen 2011 v O tvůrčím psaní
Je podle vás lepší mít hlavní postavu ve věku, který přibližně odpovídá tomu vašemu, případně nižšímu? Mám totiž strach, že když zvolím hlavního hrdinu příliš starého, nepochopím správně jeho pocity a bude příliš čitelné, že já jeho věk ještě nezažila. Jenže pak se dostávám tak trochu do slepé uličky, protože mi nebylo ani 18.
Děkuji všem za radu.

Komentáře

  • Já osobně velmi často volím své hlavní hrdiny v podobném věku, jako jsem já. Tedy kolem těch 17. Je to samozřejmě trochu pohodlnější a lépe představitelné (obzvláště ženské postavy, u kterých člověk nemusí třikrát uvažovat nad způsobem projevu). Nicméně, nemyslím si, že by by to tak muselo být pravidlem. Zrovna nedávno jsem napsala povídku o starších mužích a jejich zvláštním přátelství. Vycházela jsem ze svých vlastních zkušeností a jen upravila míru jejich projevů. Ono hlavně záleží na tom, jak moc se do postavy dokážeš vžít. Na to bych ti poradila jeden trik-já například píšu velmi ráda a velmi často o kouzelnících a abych se do prostředí lépe vžila, nasadím si plášť a čarodějnický klobouk a mám hned pocit, že jsem tak trochu součástí jiného společenstva. Myslím, že je také velmi důležité pozorování svého okolí. Pár dní se hezky rozkoukávej, nenápadně sleduj detaily a myslím, že sama budeš výsledky hodně překvapená. Ale hlavně nesmíš zapomínat na jednu věc, každý jsme jiný a i když ti je třeba 12 nemusíš se zavděčit stejně starých čtenářům, kteří stejné věci prožívají a nebo vůbec neprožívají jinak, to samý platí i o ostatních letech. A klidně si zkus sednout a říct: ,,Dobrý den, pane Sedmikrásko, cítíte se dobře? Ano? To je báječné. V tom případě si pohovoříme o uplynulých sedmdesáti letech vašeho života. Že nám to hodinku dvě potrvá? Ale to vůbec nevadí, alespoň zjistíme, zda nám to společně klape. Ne, pane Sedmikrásko, to nebyla nemravná narážka. Ne, nemusíte se omlouvat, alespoň jsme se zasmáli." A nebo si zkus třeba na každý den v týdnu vytvořit novou postavu (a napsat o ní krátký životopis, popř. dialog jí a tebe) s rozdílným věkem, problémy, povoláním. Třeba zjistíš, že starý mrzutý kominík s dvěma krabičky cigaret nebude nic pro tebe, ale že žena ve středních letech s trochu směšným protahovaním samohlásek a bandou dětí na krku ano. Přeji mnoho štěstí :).
  • renenekudarenenekuda Komentářů: 94
    Páni, naprosto souhlasím se šarlotiným vyčerpávajícím komentářem. ;)
    Boss
  • Já volím vždy postavy ve věku kolem 17 - 20 let. Možná je to vlivem toho, že většina postav z děl pro mládež je v tomto věku, možná tím, že je to už taková moje "oblíbená skupina" :) Každopádně když jsem se jednou snažila napsat příběh s dvěmi dospělými, rodiči, co si myslí, že jejich dcera zemřela, nedopadlo to moc dobře... Tak si říkám, možná to bylo jen tím, že mi tenkrát bylo dvanáct...? :)
    V nejnovějším díle mám čtyři hlavní postavy, všechny tak zhruba ve věku těch 18, 19. Pak ještě pracuji se třemi dospělými a jedním "tak mezi" (sama teď vlastně nevím, kolik mu je. Tak dvacet pět?)
    Jsem s tím takhle naprosto spokojená :)
  • já píšu o postavách asi kolem 14-20, protože mě samotné je 13. Do knihy samozřejmě dávám i dospělé a do jejich povah se umím vžít
  • AyaAya Komentářů: 4
    Navíc vždycky se můžeš někoho daného věku zeptat, jak by to bral on :)
  • U psaní se mi velmi osvědčila diskuze. Myslím, že není na škodu, si promluvit o tvém příběhu s někým, kdo tě bude ochotný poslouchat. Mě se tak i lépe vytváří myšlenky tím, že to de facto vyprávím.
    Tolik k mé trošce do mlýna, už vše bylo, dá se říct, řečeno.
  • KachenKachen Komentářů: 19
    Já se řadim do té skupiny co přisuzuje postavám, takový věk o jaký si řeknou.. Asi to nezní moc logicky.-) Ale už několikrát se mi stalo, že jsem si na začátku namalovala, devatenáctiletou naivní holku, která se tím jak procházela příběhem, změnila na třicetiletoou maminu, která jen už byla unavená životem a začala ho brát s pohledu své pětileté dcery, protože v tom nacházela relax.
  • Ono jedna věc je, jak se mi o určitém věku píše, a druhá věc je, pro koho je moje práce určena. Je dost nepravděpodobné, že mě budou číst sedmdesátiletí, když mí hlavní hrdinové budou v pubertě... a naopak.
    Jsem asi naivní, ale myslím si, že člověk, který necítí přetlak, nemá o čem psát a dlouze přemýšlí nad tím, v jakém věku, postavení, státě se má jeho hrdina nacházet, není (ani potenciální) spisovatel, ale pouhý grafoman...
  • FabulatorFabulator Komentářů: 24
    Rozhodnutí, jaký věk své postavě přisoudit, záleží hned na několika faktorech. Do jakého věku se dokážete vcítit a správně ho popsat a zároveň pro koho píšete. V knihách pro děti jsou děti a ne staříci.

    Ono ani myšlenka, že se dokážete vcítit do stejného nebo nižší věku není správná. Uvědomit si, jak svět viděl jako dítě určitě není jednoduché. A Čím je věkové rozpětí širší, tím je to těžší. A navíc, není člověk jako člověk - každý dospívá trochu jinak.
  • JitkaJitka Komentářů: 146
    Mě třeba už docela unavilo psát pořád o mladých perspektivních lidech, kteří jsou předurčeni k tomu stát se hrdiny. Teď píšu rozsáhlejší dílko, kde žádná postava není hlavní. Ta, která se cca nejvíc blíží mému věku je otrok kolem těch dvaceti pěti let, ale mám tam i krále, kterému je tak dobrých čtyřicet pět, strážného, co je tak ještě cca o pět let starší, boháče a smilníka, který se dostává do středních let a nechce si připustit, že mu už není dvacet, malou osmiletou zlodějku, nebo téměř nesmrtelnou potvoru, které je tak čtyři tisíce let (kdo ví, ona sama ne :D ) a jelikož uvažuje čistě logicky, tak působí trochu jako robot. Je to velká zábava promíchávat jejich charaktery dohromady.
    Ty postavy si žijou už svým vlastním životem a když si řeknu, že budu psát za Brola, tak prostě uvažuju jako padesátiletý voják, kterého vykleštili a nemůže mít děti, takže má pro ně slabost. Když pak popisuju, co dělají, tak pozoruji sama sebe. Pokud tam tedy potom čtenář najde, že postava na něco reagovala tak, že sevřela křečovitě ruku v pěst, tak to je proto, že když jsem četla předchozí uvozující větu té konverzace, tak jsem ji měla sevřenou sama.
    Já osobně se v tom opravdu vyžívám, i když musím uznat, že je to někdy až děsivé, zvlášť, když mě v tramvaji cestou do práce napadne nějaká situace, do níž se má ta postava dostat a začnu za ní brečet, protože cítím, jak vnitřně nechce, aby se něco takového přihodilo. Ale to už k tomu prostě patří. Vše má své klady a zápory ?, a to je dobře.
  • Myslím, že se okolní realitou jen inspirujeme a na jejích základech vytváříme novou, naší. Proto je jedno zda je náš stařec dětinský nebo dítě naopak přemoudřelé. Je jen důležité toho, o čem si nejsme jistí v kramflecích, pořádně využít. Prostě udělat z nedostatku přednost. Každý jsme jiný a odchylky od průměru jsou přece důvodem, proč si postavy vyvýšlíme. Jen chci připomenout, každý jedná na základě svých vlastností a výchovy. To jen problémy jsou stále podobné. Osobně se dokážu vžít do čtyřicetileté matky frustrované pocitem prázna po rozvodu, kdy se upne na své děti, ale také do pozice prudících puberťáků, kteří se chtějí osamostatnit, ale ta máma je má pořád za mimina a neschopné. A pokud narazím na problém s reáliemi, prostě se snažím příběh posunout do mezí, v nichž jsem si jistý.
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    Fíha, tak toto by mi nenapadlo riešiť. Ja ako teenagerka som písala skoro výlučne o postavách vo veku 25+ a nikdy by mi ani nenapadlo zamýšľať sa, či robím dobre. V osemnástich som napísala aj jednu poviedku, ktorej hrdinovia mali 14-16 rokov, a práve u tejto poviedky mi na internete bolo vytknuté, že sa správajú veľmi neprirodzene!laugh Takže dosiahnutie daného veku rozhodne neznamená, že o ňom viete automaticky dobre aj písať, a myslím, že to platí aj opačne.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Taky si myslím, že právě věk není to nejdůležitější, co je nutné řešit u nového díla. Pokud mám námět, který je natolik silný, že snese literární zpracování, je to poslední, myslet na věk hlavního hrdiny. Samozřejmě, v šedesáti má autor víc životních zkušeností, ví, co a jak. Nicméně, zase není možné psát o teenagerech, už proto, že každá generace je úplně jiná. Proto si myslím, že spíš jsou důležité reálie příběhu, než věk. Já alespoň jsem si tohle nikdy ani nepřipouštěl. Moji hrdinové jsou jaksi bez určitého věku...laugh
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    V súvislosti s mojím predošlým príspevkom mi však nedá ešte niečo nedopovedať. Ukázať možno druhú stranu mince. Ono je pravda, že ako teenagerka a okolo dvadsiatky som písala skoro vždy o výrazne starších postavách. Pravdou je ale aj to, že tie moje práce vydavateľov nezaujali. Keď som však v 22 rokoch napísala román, ktorého hlavným hrdinom bol dospievajúci chlapec s dosiaľ najsilnejšími autobiografickými črtami, aké kedy nejaká moja postava mala, práve tento román najviac zaujal čitateľov aj vydavateľa. Neviem, či v tom zohral nejakú úvahu tento možno vhodnejší vek postavy, nevyplynulo mi to ani z reakcií čitateľov, a tento rukopis sa od predošlých nevydaných odlišoval v mnohých ďalších veciach ako je vek hlavného hrdinu. Napokon, aby bola situácia ešte zložitejšia, hneď druhou najdôležitejšou postavou po tom dospievajúcom chlapcovi bol v danom románe 68-ročný muž. Ale... mám nad čím premýšľať.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.