strana 99

upraveno 10. duben 2012 v Povídky
Ahoj spřátelení psavci. Trochu se bojím. Ale to asi vy všichni, když jste sem poprvé vkládali svoje ukázky. Toto je strana 99. Určitě víte, proč zrovna tahle :-)


Adam byl bledý a o celé věci mluvil s námahou. Bylo jasné, že hrůzné události se ho dotýkají osobně. „ Pro Solovky nastala snad nejhorší doba při stavbě Bělomořsko-baltského kanálu v letech 1931 až 1933. Vládu tam měl Naftalij Aronovič Frenkel. To on je autorem zrůdné věty, která se pak stalo jakýmsi zákonem Soloveckých ostrovů. Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme.“ „ Jak to všechno tak dobře víš?“ zajímal se Matyáš. „ Na Solovkách jsem byl.“ odpověděl Adam, „Je to jedno z nejkrásnějších míst, která jsem poznal. Ani roky hrůzy nedokázaly smazat mystické kouzlo tohoto duchovního místa.“ Zamyslel se a vesele dodal: „ Teď mi teprve došlo, že já se tam moc těším. Zajímá mě, jak vypadají ostrovy bez klášterů. A koneckonců, když už jsme tady, měli bychom si to tu vychutnat.“ Na to vyrobil přehnaně veselý obličej a vyzubeně pokyvoval na Matyáše, takže vypadal jako nějaká parodie na komiksovou figurku. Matyáš se sice zasmál, ale Rana otočila oči vzhůru a ťukáním na čelo dala jasně najevo, že na ní jeho mimický výstup moc nezapůsobil. Jakmile se její hlava zase sklonila nad mapami, zabodly se Matyášovy modré oči do strýce a zeptal se: „ To je všechno? Nevím proč, ale mám pocit, že to není celý.“ Adam se usmál : „Máš pravdu. Není to celé. Ale chtěl jsem se o ten příběh podělit nejdřív jen s tebou.“ Chtěl ještě dodat pár slov, aby z toho bylo patrné, že nemá nic proti Raně. Jenže když se na synovce podíval, bylo mu jasné, že nemusí dodávat už nic. Matyáš mu rozuměl perfektně. Adam už si několikrát všimnul chvil, kdy se vezou oba na stejné vlně. Zrovna tahle mezi ně patřila , a tak začal vyprávět, aby kouzlo souznění nevyšumělo. „ Asi dva roky po Sametové revoluci jel Šimon s pár kamarádama na nějaký studentský pobyt do Izraele. Židovská Obec v Čechách se teprve otřepávala po pádu komunistů. Izrael se jí snažil pomáhat, a tak ukazoval hlavně mladým lidem svojí nejlaskavější tvář. Dobře víš, jak to u Židů chodí. Jakmile se jich sejde aspoň pět pohromadě, hned začnou řešit, jestli nejsou náhodou příbuzný. Pamatují si celou širokou famílii až do desátého kolene včetně bratranců, sestřenic, koček, psů a nevypraného fleku na zapůjčených kalhotách.“ Matyáš se uchechtnul, moc dobře věděl, na co strýc naráží. „ Prostě Šimona to tenkrát zaujalo, „ pokračoval Adam,“ a začal tam sestavovat rodokmen. Nebudu tě dlouho napínat. Propracoval se ke dvěma sestrám, to jsme v roce 1865. Tu mladší provdali za velmi schopného obchodníka z dobré rodiny, jistého Chajim Hornera. S ním pak odešla do Rakouska-Uherska. Asi správně tušíš, že se jedná o matku tvého praděda. Ta starší se provdala do Haify, což byla tehdejší Osmanská říše. Ale dlouho tam nepobyla. Nakonec podlehla vábení svojí sestry a spolu s manželem a tehdy čerstvě narozeným synkem odjela do Rakouska-Uherska. Odtud se nakonec dostali až do Ruska a Ukrajiny . Synek později vystudoval obchodní školu a začal kšeftovat se dřevem. Stal se z něj milionář. Správně vycítil nebezpečí a v roce 1916 vyklidil pole do Turecka. Pak se vrátil zpátky a na pokyn GPU, což je další z tajných služeb SSSR, vytvořil černou burzu. To měl ale pech na kamarády, protože GPU ho v roce 1923 za dobré služby zavřela a odsoudila na deset let pobytu v nápravně pracovním táboře.“ „ Nech mě hádat.“přerušil ho Matyáš, „ Byly to Solovky.“ Adam jen přikývnul. „ Víš, co ale nechápu?“ podivoval se Matyáš, „ Proč tě to tak sebralo. Já vím, je to smutný, „ dodával honem, když se na něj Adam podíval nechápavě, „ ale o pár let později nám Hitler nahnal půl rodiny do plynu, to mi připadá horší. Tak nevím, proč jsi o tom nechtěl mluvit před Ranou. Myslíš, že by její křehká duše neunesla bezpráví vykonané na našem příbuzném?“ Matyáš se podíval na Ranu, která se zrovna ve svojí mateřštině hádala s Futtarem. Aby nebylo pochyb, kdo vítězí, sebrala mu nůž a zabodla ho přes mapu do paluby. Adam chvilku hádku mlčky pozoroval a pak, aniž by spustil oči z chvějícího se nože prohodil: „ Nemyslím. O to mi také nejde.“ Pak pomalu otočil hlavu a podíval se synovci zpříma do tváře : „ On nebyl jen tak obyčejným vězněm, Maty. Byl to Naftalij Aronovič Frenkel.“
Matyášovi chvíli trvalo, že to pochopil. „Chceš říct, že ta krvelačná bestie, co tomu nakonec šéfovala, je náš příbuzný.“ „Bohužel.“ Kývnul Adam, „ A skutečnost je ještě horší. Byl to on, kdo vymyslel rozsáhlý projekt pracovních lágrů po celém severu SSSR. To on ukázal Stalinovi efektivitu bezplatné práce vězňů. Tisíce lidí zemřelo jeho vinou, spousty z nich dokonce jeho přímým rozhodnutím.“ Chtěl ještě něco dodat, ale zlomil se mu hlas. Nakonec jen zamával dlaněmi kolem hlavy, jakoby zaplašoval dotěrný hmyz a pak klidným hlasem pokračoval. „ To proto jsme jeli se Šimonem na Solovky. Sebemrskačsky jsme se chtěli dotknout té hrůzy. Měsíce jsme tu cestu plánovali. Sháněli jsme historické informace a čím víc jsme toho měli načteno, tím byl náš pocit viny větší. Nakonec už se to nedalo snést a vyrazili jsme.“ „Bylo to hodně zlý?“ zašeptal Matyáš. „ Ne.“ Odpověděl mu Adam skoro vesele. „ Vím, že to bude znít vyumělkovaně, ale bylo to osvobozující. Je to paradox, ale místo, kde se nedá nikde kopnout do země, aniž bys nenarazil na ostatky nějakého chudáka z komunistického lágru, je zároveň i místem mystického klidu a osvícení. Na ostrově Velká Muksalma jsme například našli mnichy, kteří si ve zbytcích komunistického lágru pěstují zeleninu. Všude jinde by ti to připadalo jako znesvěcení. Ale tady ne. Dlouho jsme se pak se Šimonem o tom bavili. A on říkal, že přesně tohle je to, co by chtěl, abys jednou pochopil.“ Matyáš se sice snažil, ale měl pocit, že zrovna teď nepochopil vůbec nic. Ale Adam hned pokračoval : „ My Židé máme nehezký zvyk přenášet svoje křivdy dál. Určitě už sis všimnul, že hodně Židů se tváří ukřivděně, i když jim samotným se vlastně nikdy nic nestalo. Měli jen tu smůlu, že zdědili něčí křivdu. Jsou ublížení, zranění a chtějí, aby je někdo požádal o odpuštění. Je to složité. Šimon si myslel, a já s ním souhlasím, že problém je v tom, že jsme zatím neodpustili sami sobě. Moc si přál, aby jeho syn to prokletí už nenesl. Říkal, že každý se musí vyrovnat se svými ztrátami. Ale ne tahle nešťastným způsobem.“ Matyášovi začínalo svítat : „ Tak proto. To je ten důvod. Lámal jsem si hlavu, proč jsi mi připravil na začátek pobytu v Oslu tak depresivní program. Muzeum holocaustu, ostrov Ut?ya, Munchovo muzeum..říkal jsem si, co tím sleduješ.“ Adama opět zaplavil pocit souznění a kývnul: „Přesně tak. Chtěl jsem, abys jsi měl srovnání. Norové truchlí s důstojností králů. Nikdy nedopustí, aby smrt jejich drahých byla zapomenuta. Ale také nikdy nedovolí, aby zlo změnilo jejich myšlení v něco, v čem se nebudou cítit dobře.“ „ No jo, to se jim to kecá,“ snažil se odlehčit situaci Matyáš, „ ono sedmdesát lidí není tak úplně totéž co šest milionů.“ „ Velikost tragédie,“ poučil jej Adam a profesorsky zvednul ukazováček, „ je vždy patrná na příběhu jednotlivce.“ „ Já vím, promiň,“ omluvil se Matyáš a dodal: „ myslím, že chápu, co jsi mi chtěl říct.“ A Adam věděl, že on sám si je tím naprosto jistý.

Komentáře

  • No, tak já bych ji asi brala. Rozhodně mě láká číst dál. Ale je to skutečně jen jedna strana? Zdá se mi nějaká dlouhá. :-)
    A pozor na chyby a překlepy.
    Přeju spoustu oslovených čtenářů!
  • SarkaSarka Komentářů: 7
    Moc děkuju za komentář . Máš pravdu, je to jedna klasická strana A4 plus kousek. Nějak jsem to nechtěla utnout v půlce odstavce. Jsem ti vděčná, že jsi si dala práci se čtením.
  • LL Komentářů: 1
    Moc pěkná práce, dočetl jsem to až do konce skoro jedním dechem. Rozhodně bych měl zájem si přečíst celou knihu a dozvědět se, co se dělo před tím a co se ještě bude dít. Připadá mi to jako velice nadějné...
  • Skvělá ukázka, rozhodně bych se začetl do dalších stran :-)
  • KachenKachen Komentářů: 19
    Velmi poutavé a zajímavé téma. Připojiji se k názoru o čtení dál. Určitě jsi měla spoustu práce se sháněním historických dat o to víc mě ale tvůj text zaujal. Myslím to vážně,kde se to dá přečíst celé?:-)
  • SarkaSarka Komentářů: 7
    Děkuju moc za milá slova. Zatím to ještě celé nemám, nějak jsme se zakopala při studování starého laponského náboženství, shánět věci potřebné k textu opravdu není žádná legrace. Ale už se to snad pohne. Jestli ti zájem vydrží, tipla bych tak do podzimu, pošlu ti kompletní text k prvnímu čtení :-)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.