Fantasy

DanekDanek Komentářů: 2
upraveno 22. březen 2012 v Kurz: Jak napsat knihu
Jmenuji se Daniel a píši rozsáhle fantasy o snu jedince který bude muset projít mnohým aby jej dosáhl. Zde přikládám prolog se začátkem. Zaujalo by vás to?

Wolf chlapec, který je neobyčejně bystrý, je všemi odmítán a nenáviděn. Protože se ho každý straní, byl vždy odsouzen zůstat sám. Když se mu však jednoho dne dostala do ruky jistá kniha, objevila se před ním cesta, po které se rozhodl vydat. Cesta, kterou se však vydá, je nebezpečnější než kterákoliv jiná.
Pokud chce dosáhnout svého cíle, musí se stát silnějším než kdokoli jiný neboť před ním stojí nebezpečí větší než by si dokázal představit. Bude muset být připraven obětovat i svůj život. Zpočátku to sám neví, ale není jen tak obyčejným chlapcem. Postupně v sobě začíná odhalovat sílu, o které ani nevěděl a díky které bude schopen pokusit se dosáhnout svého cíle.
Mnoho nepřátel bude křížit jeho plány a bude muset rozluštit mnoho hádanek na své nebezpečné pouti. Naštěstí je velmi nadaný a poněkud jiný než ostatní. Skvělý stratég s bystrou myslí, který miluje vlky, se kterými se ztotožňoval. Stejně tak nosil náhrdelník s vyobrazením vlka.
Jeho příběh však začíná mnohem dřív…

Prolog

Svět, do kterého se Wolf narodil, se skládal s pěti kontinentů.
Na severu to byli Karalánské ostrovy země sněhu ledu a rozlehlých lesů s mnoha tajemstvími.
Na jihu v teplém a suchém podnebí s rozsáhlými pouštěmi skrývající stará tajemství a mnohé staré chrámy plné bohatství a nebezpečí, o kterých se vypráví v hostincích, to byla Nirvana.
Na východě to byla země nazývající se země vycházejícího slunce známá také jako Jaronsko plná starých příběhů o statečnosti místních válečníků s odkazy jejich předků ve velkém množství ohledů.
Na západě se nacházelo poměrně mladé království, známe jako spojené království Kardanské které, vzniklo na troskách předchozí říše, o které kolují prastaré legendy.
Ve středu světa to byla Farisie a Rastorie země které byli od nepaměti svými soupeři a vždy se jedna říše snažila převýšit tu druhou.
Poté se zde nacházela ještě oblast jihovýchodně od Nirvany známá, jako souostroví Sv. Jakuba což byl mocný a bohatý řád stojící si za svými ideály.
Nacházelo se zde ještě mnohem více národů, ale těchto pět patří mezi ty s výsadním postavením vládnout na daném území.
Wolf se ze všech těchto zemí narodil právě ve Farisii 26. Července roku 1496 těsně před koncem její války s Rastorii.
Farisie nakonec vyhrála válku nad svým úhlavním nepřítelem a zajistila si tak vládu téměř nad celým kontinentem.
Tímto vítězstvím a podmaněním svého nepřítele skončili staletí trvající spory a nesnášenlivost mezi těmito národy. Okolní národy si během takzvané Farisijsko-Rastorisjské války rozhodli zachovat neutralitu, ať už to byla malá nebo velká mocenská ustanovení.
V době války vládl ve Farisii císař Alexandr Stirský byl to však již starý muž který se konce války nedožil.
Na jeho místo poté nastoupil jeho syn Francisko I. Právě díky tomuto nadějnému vladaři Farisie zvítězila. Francisko byl mladý ambiciózní vladař plný ctižádosti, který byl připraven dovést svůj lid ke konečnému vítězství, což se mu přes velké obtíže podařilo. Ve svých 21 letech se účastnil bojů a byl několikrát vážně zraněn. Svým mužům tak ale dodával na bitevním poli odvahu, která byla s jeho nadáním velet jedním z činitelů, díky kterým dosáhl vítězství. V jedné z bitev kde stál proti přesile, pronesl slova, která dodala jeho vojákům odvahu zvítězit.
„Vojáci kdyby bylo vítězství jen na okamžik nejisté, věřte, že uvidíte svého císaře jak bok po boku s vámi v první linii!“ prohlásil.
Bylo to hrdinské vítězství skvělého velitele a milovaného císaře. To se ovšem nelíbilo některým šlechticům z jeho říše, což mělo mít později také své následky.
Největší protivník císaře ovšem ještě stále zůstával skryt ve stínech.
Poté co byla Rastorie podmaněna byl její vladař, Liro Torstirský poslán do exilu kde po pěti letech zemřel.
Farisie však byla ve válce od roku 1489 a konečné vítězství si vyrobila až
21. listopadu roku 1496 za cenu mnoha životů na obou stranách.
Nové císařství bylo válkou zbídačené a čekalo, až jej někdo obnoví a pozvedne k jeho tehdejší slávě. Právě tohle byl úkol a zároveň také cíl, kterého byl Francisko I. ochoten dosáhnout.
Ostatní národy měli své vlastní problémy všeho druhu a proto se o věci dějící ve Farisii příliš nezajímaly a udržovaly pouze obchodní vztahy.
Tohle byl jeden z důvodů, proč si byl Francisko I. jist že se může bez obav pustit do obnovy svých zemí.
Po pěti letech usilovné práce a dřiny dosáhl svého cíle a povznesl své císařství na úroveň velkolepé a mocné říše.
Francisko se také velmi zajímal o vývoj techniky a během obnovy pozval na svůj dvůr mnohé učence, kteří se právě těmito úkoly měli zabývat.
Jedna věc jej však zajímala ještě více a to byla magie. V dávných dobách existovali po celém světě mágové, kteří vládli úžasnými silami a se svou mocí dokázali neuvěřitelní divy. Nyní však byla magie ve světě již téměř vymícena a mágové pronásledovaní. Dříve magie složila dobré věci, ale byli i takový, kteří ji zneužívali a prahli po čím dál větší moci a nakonec ji byli pohlceni a přinášeli sebou zkázu. Z toho důvodu se lidé na celém světě začali mágů obávat, a proto je začali pronásledovat a zabíjet. Bezhlavě ničili vše, co mělo s magii něco společného. Přesto však existovali takový, kteří magii ovládali a učili mnohé další ovšem v utajení a pod přísnými pravidly po celém světě.
Dokonce se říkalo, že je císař posedlý magii natolik, že si nechal vystavit tajnou místnost, ve které shromažďuje veškeré vědění tykající se magie tohoto světa a to i velké množství zakázaných svazků.
Tím však proto sobě poštval Svatý kříž, což byla církev s velkou mocí jak v jeho zemi tak v ostatních a v náboženských záležitostech měla výsadní postavení.
Svou největší moc Svatý kříž získal v době strachu a mocný zůstává dodnes.
Již dříve také vytvořil tajnou skupinu zvanou Legie temných, jejichž znakem byl půlměsíc. Tato legie měla všemi dostupnými prostředky vést boj při potlačování magie a být přitom podřízena Svatému kříži aniž by o ní veřejnost věděla. Jednalo se vlastně o tajnou církevní policii, jejichž hlavním úkolem bylo vyhledat a zabít všechny mágy, které našla.
Protože církev věřila, že magie ztratila veškerou svou moc, zdálo se, že zanikla i Legie temných což jak se později ukáže, nebyla dobrá úvaha. Svatý kříž zkrátka usiloval o vymícení magie ze světa. Nepočítali však s tím co se má stát.
Francisko I. ve svých 29 letech prohlásil, že každý má právo se svobodně rozhodnout, v co bude věřit a nesmí být žádnou jinou vírou pronásledován, pokud ji přímo nenapadá. Tímto výrokem skončilo pronásledování jiných vyznání a především už tak oslabených uživatelů magie. Ovšem ne všichni poslouchali. Církev a někteří z vysoké šlechty mladému císaři nikdy nedůvěřovaly, tohle byla ovšem poslední kapka jak pro šlechtu tak i církev ve které si tímto skutkem vytvořil mnoho nepřátel.
Především u kardinála Melizara.
Malizar byl zanícený proti magii a nebyl zrovna člověkem, který by se hodil zastávat takový post. Je to nicméně druhá nejmocnější pozice kdekoliv ve světě, kterou využíval pro své nekale plány.
Byli však i takový, kteří zůstávali císaři věrní.
Mladý císař jednal tímto způsobem, protože věděl, že silou jeho země není armáda šlechta nebo snad církev ale jeho lid a toho si byl vědom víc než dobře. Svými reformami si získal na svou stranu většinu lidu a byl znám i za hranicemi jeho říše. Lid jej považoval za dobrého vládce a miloval ho.
V mládí slyšel Wolf mnohá vyprávění o tomto vladaři a přál si být jednou jako on. Ale jak čas plynul, začal si uvědomovat, že je to nejspíš nemožné.
Přání mohou zkrátka někdy být jen pošetilým snem.
Wolf žil ve městě, které bylo, známe jako Lyvorn a bylo zároveň hlavním městem říše. Na obnovy svých zemí a vystavění tohoto velkolepého města kultury a vědění nechal císař zruinovat svou státní pokladnu. Byl si však jist, že se postupně opět naplní. Navíc měl jeho hlavní finančník Zirik peníze pod velmi dobrým dohledem a získané informace předával přímo císaři Franciskovy I.
Ovšem každé město má i své stinné stránky když se setmí.
Byli zde problémy s podloudným obchodem se zločinci a organizovaným zločineckými skupinami. Císařské hlídky sice vždy když něco zjistily řádně
zakročili, ale udržet pořádek v celém městě bylo příliš obtížné. Natož v celé říši. Tyto problémy však samozřejmě nevznikali sami, protože zde byli lidé, kteří nové císařství zrovna v lásce neměli a podrývali tak jeho autoritu všude ve světě. I když to navenek vypadalo, že konečně panuje klid a mír ve skutečnosti tomu tak nebylo. Rastoríjská šlechta intrikovala proti současné vládě a vytvářela vnitřní spory s cílem dosadit na císařský trůn své oblíbence. Byla připravena jít i cestou krve.
Aby tyto protiakce potlačil, dosadil Francisko na Rastorijský trůn jako místokrále svého strýce Igora Iperského který neměl zrovna mírnou povahu a proti Rasorijské šlechtě tvrdě zakročil. Mnoho zrádců bylo popraveno a situace tak mírně utichla. I když byl vliv šlechty v Rastorii potlačen, nadále zde zůstávali odbojáři ochotni udělat cokoliv, aby dosáhli svých cílů a vytvářeli tak v zemi nežádoucí nepokoje. Tajně je přitom podporovali dokonce některé osoby považované za spojence samotného císaře Franciska.
Díky informátorům však byly mnohé tyto akce potlačeny mnohé ale ne všechny. I když panoval mír, vnitřní spory pokračovali nadále.
Wolf byl stále jen obyčejný chlapec, ale právě v tomto období začíná jeho cesta, která změní život mnoha lidem.
































Kapitola první

Wolf

Wolf byl na první pohled obyčejným chlapcem jako každý jiný, který se od ostatních odlišoval pouze jeho až temně černými vlasy a svou jizvou přes levé oko přičemž nikdo neznal její původ. Lidé kolem se od něj však drželi z nějakého důvodu stranou a Wolf nechápal proč. Navíc se na něj dívaly zvláštním pohledem, který nemohl vystát. Jako kdyby kolem něj byla nějaká aura, které se každý štítil.
Z tohoto důvodu si začal myslet, že se narodil do světa, kde pro něj nebylo místo.
Wolfův otec byl důstojníkem v armádě císaře Franciska a byl velitelem
21. pluku střelců. Jednalo se o speciální střeleckou jednotku určenou k obraně císařského zámku Gargantalu.
Protože byl Wolfův otec stále v aktivní službě, tak se moc často neviděli.
Tento zámek měl za sebou již dlouhou historii a byl mnohokrát přebudován a také se stal centrem moci Franciska I.
Díky rentě, kterou Wolfův otec také známí jako Wolf mistr střelec obdržel po válce, zajistil své ženě a synovy klidný život.
Poté co Wolf dosáhl 11 let, jeho otec rozhodl, že nastoupí na technickou školu, aby se v rychle rozvíjejícím světě prosadil.
Ovšem tady se nakonec začíná probouzet v plné míře Wolfova nenávist k tomuto světu.
Z nějakého důvodu byl všemi spolužáky odmítán a nenáviděn.
Dalo by se říct, že jeho smysl uvažování byl jiný. Nebyl chytřejší nebo snad hloupější ale zdálo se, že jeho smysl myšlení je na jiné nebo dokonce vyšší úrovni než ostatních. Na svůj věk navíc chápal velice dobře záležitosti rozsáhlého charakteru. Dokonce i pro mistry byl někým, koho nemohli vystát a i přes jeho vynikající výsledky byl odsuzován a ztrapňován.
Nevěděl, jestli to bylo kvůli jeho vzhledu nebo snad chování ale ze začátku se snažil byt milí a laskavý.
Pak si ale uvědomil, že je to zbytečné a tuto masku zahodil.
Nezáleželo na tom, jestli lhal nebo říkal pravdu, vždy to dopadlo stejně odmítáním výsměchem a ztrapňováním.
Pokaždé když se Wolf vracel domů, svíral silně pěst.
„Proč mě každý nenávidí? Proč nemůžu mít žádné přátele? Proč musím zůstat sám?“ ptal se sám sebe.
Z tohoto důvodu se Wolf uzavřel do sebe a vytvořil si svůj vlastní svět.
Stal se samotářem a ve svém pokoji měl mnoho svazků starých knih v různých jazycích, které postupně četl. Na škole pokračoval i přes nechuť, která byla k nesnesení, a své rodině o tom nedal vědět, protože ji nechtěl nikterak přidělávat problémy. Bylo běžné, že když odcházel domů, byl napadán ostatními spolužáky a zmlácen. Většinou to byli kluci Arog Fin a Bratfald jejichž rodiče byli silně věřícími a postavení lidmi ve společnosti.
Arog byl vůdcem této skupiny tří výtržníků a jeho otec byl velitelem gardy samotného kardinála Melizara takže si k němu nikdo nic nedovolil.
Finův otec byl vysoce postaveným obchodníkem a Bradfaldův otec zase uznávaným lékařem.
Když v ten den Wolf odcházel ze školy, probíhala obvyklá situace.
Postavil se před něj Arog který zaujal povýšený postoj.
„Tak jako obvykle dostaneš nakládačku,“ zahlásil, aby ho každý slyšel.
Wolf moc dobře věděl, kdo jsou jejich rodiče a proto se ani příliš nebránil.
Skončil sice na zemi, ale pokaždé vstal. To ovšem ještě nevěděl, že ho sleduje osoba, která měl v budoucnu přivést do jeho života mnoho nečekaných zvratů.
Takto to pokračovalo dva roky.
Poté jednou přišel Wolf domů zmlácený a od krve. Když otevřel dveře, všimla si ho matka.
„Co se stalo?“ zeptala se.
„Nic co by stálo za zmínku“ odpověděl Wolf, a zavřel ve svém pokoji, kde si ošetřil rány.
Když tak učinil, rozhodl se pokračovat v četbě jedné ze svých nových knih. Právě tato kniha se stala tou, která vše započala. Jmenovala se “Cesta válečníka hledajícího sen“.
Příběh byl opravdu zajímavý a Wolf se do něj naprosto vžil, i když byl psán ve starém jazyce. Jak pokračoval v četbě, začal si něco uvědomovat.
Příběh vyprávěl o muži, který byl všemi nenáviděn a už nemohl nadále snést tuto bolest, a proto se rozhodl najít cestu z tohoto utrpení pomocí magie.
„Nemyslím si, že je tohle špatný svět, ale já sem podle všeho nepatřím a proto najdu cestu tam, kam patřím a budu moci být šťastný. Cestu do jiného světa.
Když si tyto slova přečetl, pokračoval v četbě.
Knihu si však Wolf nemohl dočíst, neboť několik posledních stran bylo vytrženo. Také to byla velmi stará kniha v kůži.
„Je to opravdu možné? Je skutečně možné odejít do jiného světa?“ zamyslel se Wolf.
Wolf moc dobře věděl, že ve světě kdysi byli mocné magické síly využívané jak pro dobro tak zlo.
Jeho cesta se před ním začala otevírat ale čas před jejím skutečným začátkem byl ještě stále daleko.

Komentáře

  • Líbí se mi použitá vymyšlená jména. Ale jinak: až moc pravopisných chyb, na můj vkus trochu rozvleklé, opakování faktů krátce po sobě. Zkus si to ještě jednou přečíst.
  • Opravdu velmi zajímavé, určitě by mě to zaujalo, ale jinak souhlasím s Kateřinou. Měla jsem podobný problém. Velmi mi pomohlo, když jsem si udělala osnovu. Ale jen tak dál!
  • Souhlasím s Kateřinou. Zjednodušila bych to. Jak mluvu, tak i některá souvětí. Přijde mi, že s jednoduššími větami by tomělo větší spád. Ale děj to má a když na tom zapracuješ, bude to určitě dobrý příběh. Držím palce.
  • Ahoj Danku,
    připadá mi, že v těch slovech nad nadpisem Prolog se snažíš až moc zdůraznit tu jeho neobyčejnost. Je to fantasy, myslím, že se takřka očekává, že hrdina bude něčím výjimečný. Nepotřebuju to slyšet třikrát ve velice podobných významech a s až moc nápadným podsouváním: cesta nebezpečnější než kterákoliv jiná; hrdina poněkud jiný než ostatní...
    Jinak ty chyby, hlavně v čárkách, na které jsem hodně citlivá, v tom se musím přiklonit k holkám. Taky dělám chybky, každý je děláme, ale zároveň ten text prostě vypovídá o jisté úrovni. Možná se pletu, ale správný spisovatel je pro mě pouze ten, co umí používat správně jazyk, v němž píše.
  • DanekDanek Komentářů: 2
    Děkuji za vaše názory. Prozatím to mám jen tak nanečisto a budu to ještě upravovat. Tohle je ovšem příběh, který je pro mne důležitý. Proto se budu zlepšovat a pokračovat. Mým snem je, aby tento příběh jednoho dne spatřil světlo světa.
    Proto se nevzdám. Ještě jednou děkuji.
  • Sny jsou důležité. Ale dej pozor, ať to neuspěcháš. Čas na rozsáhlejší dílo musí zpravidla uzrát s věkem, a i když tě neznám a věk tu nemáš, tak podle stylu soudím, že budeš spíš z té mladší kategorie cca do 20 let + -. Pokud se nepletu, tak tomu dej hlavně čas ;)
  • Doufám, že ty tři odstavce před prologem nejsou součástí samotného příběhu, ale jen malé vysvětlení pro dikutující, protože jinak by to byla katastrofa. Jinak je to hezká myšlenka, ale, zapřísahám tě, nauč se škrtat. Někdy je možná v zájmu vykreslení vypjaté chvíle zajímavé použít na několika řádcích u samou informaci, možná trochu jinak formulovanou, ale toho užívej jako šafránu. Vykašli se na kvantitu, protože grafomany nikdo nečte a Švandrlík byl jen světlou vyjímkou. Zkus projevit trochu jazykového citu a uber na popisnosti. Pročpak myslíš, že dneska nikdo nečte se zájmem Jiráska?
  • Je to velice dobrá myšlenka (příběh). Opravdu zajímavý nápad. Ale zkus prolog "vtisknout" do textu NAPŘ. hrdina může mít třeba hodinu dějěpisu. Wolf může přemítat o učitelových slovech a dívat se na to vlastníma očima (v mládí slyšel vyprávění o tomto vládci a přál si být jako on...). Nechci se ti do toho nějak motat jen by to trochu okořenilo příběh... Také souhlasím s Dolly. Je důležité aby ses naučil škrtat. Ne doslovně můžeš si své skrtlé (nebo kterékoliv jiné) nápady psát někam vedle a až přijde recenzování třeba se ti budou hodit. Přeji ti hodně štěstí a vytrvalosti!
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.