Prolog - zaujal by vás?

Dimitrij_CZ95Dimitrij_CZ95 Komentářů: 3
upraveno 28. únor 2012 v Povídky
Dobrý den
Je mi 17 let a píši svůj větší projekt. Jde o military science-ficition. Uvádím zde prolog. Zaujal by vás? Co byste na něm vylepšili? A co byste odstranili?



23. ledna 2929 21:03 Novskoj, 7 světelných let od Země
Nikdy by ji nenapadlo, že obyčejná patnáctiletá dívka vyvolá masakr se spoustou obětí na životech. A už vůbec ji nenapadlo, že to bude její kamarádka ze základní školy Nancy. Ta vždycky byla šedá myška a držela se v ústraní, zatímco ona odjakživa stála ve středu pozornosti. Zrovna ji psala o své budoucí návštěvě za otcem. Po dlouhé době ho uvidí.
Elenu Allistarovou takovéhle problémy netrápily. V hlavě měla místo jen na Dannyho. Konečně měly spolu rande. Oddávajíc se těmto myšlenkám vyšla ze sprchy. Už aby byla ve škole. Uvidí ho zas. Samou natěšeností ani neusne. Ze sprchy vyrazila rovnou do ložnice svého dvoupokojového bytu. Ulehla do postele.
Nádnerná scenérie slunce zapadajícím za obzor ji ukolébal ke spánku. Dnes ji ukolébal naposled.

24. ledna 00:23
Bývalý poručík Alexov se chystal se svým týmem provést svou práci. Všichni měli jenom pistole značky Armstrong. Tyto pistole vyráběné na Měsíci měli kapacitu 20 výstřelů a měly rozměry ruky. Zásobník byl krystalický kvádr dělený měděnými destičkami. Při výstřelu se krystal pomocí termomechanických procesů změnil na plasmu. Při výstřelu vždy vyletěla měděná destička. Jejich výhodou byl minimální zpětný ráz. O nevýhodu se postarala rozpínavost plasmy. Sice se při výstřelu zmagnetizuje, ale už od hlavně se začíná pomalu rozpínat. Tím se účinnost každým centimetrem zmenšuje. Zkrácená verze, kterou vlastní Alexov má smrtící dostřel 5 metrů. Nic moc, ale pro tyhle akce je ideální. Vznášedlo s týmem označovaném ‚Eskortéři‘ se tiše sneslo na střechu bytového komplexu. Jejich cíl se nachází v desátém ze dvanácti pater. Členové týmu si ještě nasadili kukly a brýle s různými módy vidění. Ještě si zkontrolovat kombinézu. Ty sloužili nejenom jako ochrana, ale zároveň díky vycpávkám opticky deformovaly postavu. Všichni členové se ještě vybavili botami s vysokými podrážkami. Nejenže vypadali vyšší,ale zároveň jejich kroky byly tlumeny.
Nyní Alexov se svými pěti ‚přízraky‘ stál na kraji střechy. „Dnes to bude zajimavé,“ pomyslel si. S tímto týmem jde do akce poprvé. Většina bývala koloniálními Mariňáky. Teda až na Collinse. Tento árijec sloužil u elitních jednotek planety Země. Díky svému čistému původu až do 17 kolena to během své krátké kariéry dotáhl až na poručíka. V sedmadvaceti z armády odešel a začal se živit jako žoldák. Alexov Collinse nesnášel. Tyhleti nacisti a ta jejich čistota původu… Kvůli těmhle lidem musel opustit Zemi. Ale minulost stranou teď mají úkol a na konci odměnu 100 000 UC. Lepší je samozřejmě platba ve zlatě nebo v platině, ale i toto je lepší než nic.
Z mraků vylezli všechny tři měsíce. Jeden z členů vyhodil dolů pět lan. Alexov si ještě sáhnul na krk. Aktivoval tím mutátor hlasu. Nyní je identifikuje jen všemohoucí a možná ani on ne. „Jdeme na to.“
Pět přízraků se lehce sneslo k desátému patru. „Stop,“ zašeptal Alexov. Jednotka se zastavila. „Jedničko, přísavku. Čtyřko, řezačku.“ Jednička vytáhl z vesty přísavku a upevnil ji na sklo. Čtyřka vytáhl malé zařízení připomínající benzínový zapalovač. Ten sloužil k řezání skla. Zároveň ho uměl i svařit s minimálními stopy po svárech. Perfektní pro tajné únosy. Čtyřka vyřezal kruh o průměru jednoho metru. Otvor je vyřezán. Pětka jemně zatlačí do kruhu, zatím ho Jednička drží. První dovnitř šel Jednička. Kruh opatrně položil vedle. Následoval ho Alexov. Za ním Trojka, Čtyřka a Pětka. Alexov si pozorně rozhlédl po místnosti. Nic moc. Uprostřed stála velká postel a na ní spala dívka. Collins přistoupil dívce blíž. Vytáhl zařízení tvarem připomínající velmi tlustou tužku. Přitiskl ji to ke krku.

„Co se to děje?“ chtěla Elena vykřiknout, ale nemohla. Nemohla vůbec ničím pohnout. Snad jen očima, ale i to šlo obtížně. Hlavou se ji honilo spousta otázek. Kolem ní chodily temné postavy. „Co jsou zač? Co po mně chcou? Proč jsou tu?“ Z očí jí začali téct slzy. Kdyby mohla, začala by i vzlykat. „To přece nemůže být pravda.“
Jedna z postav přikázala další: „Oskenuj ji, jestli je ta pravá.“ Načež k ní přišla druhá postava. Surově ji chytla za hlavu a zeleným laserem ji posvítila do oka. „Po skenu je ta pravá.“
První postava, nejspíš velitel vydal další rozkaz: „Zkontroluj, jestli je ještě panna.“
V tu chvíli napadla Elenu strašná myšlenka: Tohle jsou nejspíš přízraci. Přízraci. Poněkud poetický název pro únosce, žoldáka, zločince… Slyšela o nich. Brala to spíš jako pohádku na strašení dětí. Unášely dívky a od té doby o nich nikdo nikdy neslyšel. Slyšela spoustu verzí, většinou mluvili o obchodu s bílým masem nebo na orgány. Ale s orgány, to je nelogické. Vždyť teď jsou dokonalé robotické náhrady. Takže ta horší možnost. Elena ze všech sil přemítala o čemkoliv možném. Hlavně ať nevnímá to ponížení.
„Je čistá,“ posměšným tónem skončil jeden z přízraků. „Fajn. Spoutejte ji. Zalepte ji ústa, zavažte oči a omračte.“
„Provedu,“ odpověděl jeden z přízraků. Potichu ještě otráveně dodal: „Jako bych to neznal.“ Spoutal ji, zavázal oči a zalepil ústa. Hlavou ji proletěla další strašná myšlenka: „Co když mě znásilní?“ Než se ji myšlenka pořádně usadila, přestala vnímat realitu.

Alexov si ji ještě naposled prohlídnul. Připomíná mu jeho dceru. Bylo mu jí i líto. Čím si to zasloužila? Snad tím, že chtěla počkat? Snad tím, že se nezpila a dala prvnímu opilci na párty? Tuhle stránku osobnosti Alexov nenáviděl. Vždycky začala fungovat při práci. V době kdy to nebylo vhodné. Chtěl té práce nechat. Ale nenechal. Měl totiž jistotu. Jistotu že jeho dcera nebude vygumovaná, a že ji nebude mrdat nějaký hnijící důchodce. Jemně ji pohladil po tváři. Teď už ji čeká brainwashingová procedura, uložení do ‚rakve‘ a čekání až si ji někdo vybere. Následně další brainwashingová procedura a potom zbytek nebo aspoň část života u svého majitele. „Trojko, zavolej vyzvednutí.“ Přízraci nebo eskortéři se chystali byt opustit, když najednou se otevřely vstupní dveře. Collins se šel na situaci podívat. V předsíni stála další dívka. V podnapilém stavu. Collins naučený z výzvědných jednotek likvidaci svědku udělal to, co již mnohokrát dříve. Fss! Dívka nehybně stála, pomalu sklopila hlavu. Naskytl se jí strašný pohled. Z břicha ji lezly střeva. Pohlédla ještě na černou postavu a zkácela se.
Alexov málem začal křičet: „Do hajzlu! Co se tu děje?“
„Odstranil jsem svědka,“ cynickým hlasem Collins odpověděl.
Alexov vytasil z pouzdra nůž. Strčil Collinse ke zdi. I přes ochranu krku, Collins cítil dotyk ledově chladné ocele. „Hele esesáčku! Tady nejsi v tý vaší podělaný říši. Tady jsi v Novskoji. Tady policie a armáda funguje. Do patnácti minut tu bude zásahovka. Asi šest vojáků, plus dalších třicet jako krytí venku. Odstřelovači apod. Právě si nám podepsal rozsudek smrti.“ Odložil mu nůž z krku. „Chlapi! Nouzový plán.“

0:48
Vznášedlo uhánělo pryč od bytového komplexu. Mise splněna, ale s jedním velkým ‚ale‘. Museli sáhnout po nouzovém plánu. Byli asi 10 kilometrů od bytu Eleny Allistárové. Ta teď nehybně spala bezesným spánkem. Alexov se podíval z okna. Pod nimi se objevila obrovská louka. Příkazal pilotovi: „Tady to tělo vyhodíme.“

0:52
„Tady Alfa 3. Vstupuji do bytu.“
„Rozumím Alfo 3. V bytě nezaznamenám žádný pohyb.“
Alfa 3 otevřel dveře, tři další členové zásahové týmu vběhli do bytu.
„Alfa 4, místnost čistá.“ „Alfa 5, místnost čistá.“ „Alfa 5, našel jsem tělo!“ Jednotka přiběhla za Alfou 5. Na posteli leželo tělo. Už ho ani nešlo identifikovat. Tělo bylo rozřezané na malé kousky. Chyběla hlava, dlaně a chodidla. Alfa 3 se k tělu opatrně přiblížil. Zaujala ho trubka trčící tělu z krku. Při bližším prozkoumávání zjistil, co to je. A sakra. „Rychle prýč!“ Než se stihl nadechnout. Místností se prohnala tlaková vlna. Alfa 3 vyletěl oknem. Alfa 4, 5 a 6 se rozplácli o zeď. Okamžik po tlakové vlně zaplnili místnost plameny. Alfa 4, 5 a 6 okamžitě umřeli. Alfa 3 ležel na betonovém parkovišti. Snažil se ze všech sil nadechnout. Nejde to. Nezbývalo, než se smířit s osudem. Naskytl se mu ještě pohled na záchranku, ale potom už nic.

Alexov byl ze všeho unavený. Ve vznášedle se převlékl do civilu a vystoupil z něho.Nyní je Michael Plechanov. Jedna věc mu, ale vyvolala úsměv. Věděl, co bude zítra v novinách a nemýlil se. Hned na titulní straně se o akci jeho týmu psalo:

V Novskoji strašný masakr

V noci z 23. na 24. Se udál v malém bytovém komplexu poblíž města Novskoj strašný masakr. Sadistický vrah chladnokrevně zabil dvě dívky, z nichž jednu rozřezal kusy. Hlavu, dlaně a chodidla si potom vzal jako suvenýr. Co se stalo s druhou dívkou to nevíme. Po jejím těle policie pátrá. Vrah však brzo na to byl zastřelen asi 10 kilometrů od místa činu jistým panem Michaelem Plechanovem, který zrovna v tu chvíli byl na noční procházce. Podle jeho výpovědi ho vrah ohrožoval střelnou zbraní. Po krátké potyčce Plechanov střelil útočníka do hlavy. Krátce na to zavolal policii.
Vrah byl identifikován jako Dieter Collins. Syn Hanze Hermana Collinse a Niny von Blauové. Narozen 26. Června 2898 ve městě Essen v nacistické zóně na planetě Zemi. Podle údajů v databázi, má podle tamních měřítek čistý původ až do 17. kolena. Collins byl členem armády Reiswehr a následně elitních jednotek SS. Nyní byl mimo činnost.
Ještě zahynuly 4 členové zásahové jednotky a další 3 civilisti při výbuchu nastražené trhaviny, pravděpodobně určené k zahlazení stop. Výbušniny byly ukryté v kusech těle jedné z jeho obětí. Její tělo se nepodařilo identifikovat. Usuzuje se, že patří Sarah Parkerové podle hlavy, dlaní a chodidel, co měl pachatel u sebe.

Komentáře

  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    Je to velmi zajímavý úryvek, i když já tyhle témata až tak moc nemusím.

    Co je ale hlavní jsou pravopisné chyby. Je jich v textu opravdu hodně a přímo bijí do očí. Tohle spravit a možná vychytat pár dalších drobností a bude to perfektní.

    Jen tak dál.
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • Také jsem si všimla spousty chyb: pravopisných, použití slov ve špatných pádech, chybějící čárky mezi větami.

    Jinak je pro mě text poněkud nepřehledný. Hned na začátku do děje vstupuje spousta postav, které nejsou čtenáři blíže popsány, takže je těžké se s nimi identifikovat. Připomíná to akční film. Velice rychlý spád. Pro mě trochu drsné téma, ale zajímavé.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.