Život není samozřejmost 2

ChrisChris Komentářů: 13
I když se jedná o prequel k povídce Život není samozřejmost, prosím číst až po přečtení prvního dílu. I když smysl pravděpodobně dávají i v obráceném pořadí.

Život není samozřejmost 2

Start motorů narušil jejich loučení. Z obřích komínů tyčících se vysoko nad mořskou hladinou, stoupala oblaka hustého dýmu. Jejich ruce se nechtěly rozpojit. Sklonil se, přivoněl k jejím dlouhým vlasům a polibkem na čelo se rozloučil.

V slzami zalitých očích se odráželo právě vycházející slunce. Pohlédli na sebe, otočil se a nerozhodným krokem vstoupil na molo. Pozorovala ho, jak se po pohupujícím můstku vzdaluje. Na palubě se naposled ohlédl, srdce se mu rozbušilo. Po chvilce zmizel v útrobách lodi.

Silný zvuk lodního klaksonu zahřměl v jinak poklidném ránu a Strathaird se vydala na svou cestu. Rodiny odplouvajících mužů a žen zůstali nehybně stát v přístavu dokud jim nezmizeli za horizontem, jakoby doufali, že je to špatný sen, loď se otočí a jejich milované jim přiveze zpět.

Vždy s přicházejícím dnem pozoroval vycházející slunce – to poslední, co viděl v očích své lásky, když se loučily. Když dny končily, postával sám na palubě a s výhledem na slunce nořící se do hlubin oceánu se vždy pousmál a poděkoval, že je zase o den blíže shledání se svými blízkými.

Drahá Amy, 26.1.1942 18:03

před pár hodinami jsme zakotvili v Severním Irsku. I po tolika dnech plavby neopustil většinu posádky stesk. V očích většiny je i za širokými úsměvy vidět strach u některých dokonce zoufalství. Místní jsou tady velmi zasažení událostmi, které sužují jejich kontinent. Snažím se si nepřipouštět myšlenku, že bych tě snad už nikdy nemusel spatřit. Vidět tvůj rozzářený úsměv, když společně pozorujeme klauny pobíhající na chůdách po promenádě. Nebo jen tak sedět na verandě před naším domem a poslouchat zpívající ptáky hnízdící v korunách stromů nedaleké aleje. Nosím tě v srdci a každou volnou chvíli věnuji vzpomínkám na tebe. Buď na sebe opatrná v těchto těžkých časech, nechť se brzy znovu shledáme.

S láskou

Ben

Jen těžko se dařilo myslet na svoji budoucnost, když každý den přicházely zprávy ze všech koutů světa, kolik nevinných lidí o tu svou budoucnost přišlo.
Zanedlouho byli vojáci vysláni do bojů v daleké Africe. Byli to mladí muži, kteří ještě před nedávnem žili spokojený poklidný život ve své zemi, těšili se přítomnosti svých blízkých a teď, nasazují vlastní životy za to, aby druzí mohli žít. Strach byl cítit ze všech stran. Úsměv vystřídal žal a beznaděj.

Milovaný Bene, 5.6.1942 9:54

Tvé psaní jsem obdržela před několika dny, nosím ho stále u sebe a každou volnou chvíli ho čtu, znovu a znovu. Myslím na tebe a těším se dne, kdy tě opět uvidím. Každý týden se navštěvuji s tvojí matkou. U čaje vzpomínáme a ona mi povídá o letech, kdy si ještě jako malý kluk sousedům kradl ovoce ze zahrady. Buď na sebe opatrný.

Amy

Milovaná Amy, 2.8.1945

spousta kamarádů už se domů nevrátí. Tvrdí nám, že se válka blíží ke svému konci. Věřím, že se tak stane a my opět budeme spolu. Amy, v této přetěžké zkoušce, jsem byl přítomen mnohému utrpení a bolestivým ztrátám, po celou dobu mě ale vedla touha, znovu tě moci obejmout. Až se vrátím, opravím prkna na verandě aby tolik nevrzala. Za domem bychom mohli nasadit strom jako symbol nového začátku, nového života. Každý den ho budeme zalévat aby rostl a sílil. Jednoho dne se nám v horkých dnech odvděčí stínem.

Brzy na shledanou

Ben

Jeho dlouhá cesta konečně skončila. Vystoupil z vlaku na nádraží a dlouhou ulicí se vydal k hlavnímu náměstí. Cesta byla lemována z obou stran listnatými stromy, které svým zbarvením vítaly podzim. V malém květinářství na náměstí koupil prostou kytici rudých růží svázanou lýkem, přesně tu má Amy nejraději.

Komentáře

  • williwilli Komentářů: 452
    Tak takto už to dává souvislost s předchozím dílem, ale vzhledem k tomu, že je to stále "jen o náladě" to beru spíš jako cvičení, než konečný tvar pro čtenáře. Takže obsahově nemám co dodat. Co se týče chybek, občas nevím jestli bojuješ s i/y.
    Například "...to poslední, co viděl v očích své lásky, když se loučily..."
    Nevím, zda se "oči loučily" nebo oni dva se "loučili".
    Ve větě "Rodiny odplouvajících mužů a žen zůstali nehybně stát v přístavu dokud jim nezmizeli za horizontem, jakoby doufali, že je to špatný sen, loď se otočí a jejich milované jim přiveze zpět" už chyby v tomto smyslu jsou určitě. Rodiny "zůstaly", tam by to mělo být jasné, ale pak už není jasné jestli "nezmizeli" nebo "nezmizely", "doufaly/doufali" - tam asi "doufaly rodiny", jelikož se tím mění význam celé věty.
    Nedávám to sem, abych se navážel do pravopisných chyb, ale protože to vlastně souvisí s obsahem - může to změnit význam věty nebo její části. Na to je třeba si dávat pozor stejně jako na pravopis.
    Jerry se ti už ozval a tyto rozbory tu občas dělá Mirek, pokud sem zabrousí mezi prací a má na to čas.
    Podle mne nejlepší postup, jak toto vychytat, je nechat dílko po dopsání pár dní uležet a pak si to znovu přečíst. Hned po napsání má člověk tendenci nahrazovat čtení pamětí, jak to chtěl napsat, a potom snadno přehlédne, jak to napsal doopravdy.
  • ChrisChris Komentářů: 13
    willi opět děkuji za postřehy. Určitě jsem rád za každé upozornění. Jen k té větě: "Rodiny odplouvajících.....," tak tu jsem přepisoval několikrát - původně bylo "A oni tak zůstali nehybně stát...." no vidíš a pak jsem se do těch i/y zamotal a přehlédl je. Skutečně s tím mám problém. (Ale až budu vydávat svoji knihu :) , tak to řeší korektor - uklidňuji se.)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.