Ich forma v textu

Sopranno

Ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli náhodou někdo nemáte zkušenosti se začleněním ich formy do textu, i když zbytek je psán v er formě. Konkrétně mám na mysli situaci, kdy potřebuji popsat určitý okamžik a láká mě vyzkoušet to z pohledu hlavní postavy. Předchozí části jsou popsány z pohledu vypravěče a mám obavu, jestli by takové "překlopení" nenarušilo čtenářův dojem. Nemáte s tím někdo, prosím, zkušenosti?

jerrymungo

Dobrá otázka. Taky jsem to kdysi zkoušel, ale je to dost náročné, už i na pozornost moji jako autora. A pak opravdu i na soustředění čtenáře.
Pokud se ti to povede, je taková věc určitě zajímavá a ozvláštňující text. Mně se osvědčilo, takové podobné vsuvky psát jiným typem písma, třeba jen takhle.

masenkamaskova

Také jsem to zkoušela...a chtěla jsem to v knize i nechat. Ta kapitola vydržela asi pět přečtení, ale pošesté jsem ji už přepsala. Přestalo se mi to líbit, ani nevím proč. Možná špatně vybraná kapitola či špatně začleněná. Myslím, že je potřeba vytipovat opravdu ten správný okamžik a pak napsat daný úsek opravdu skvěle - jinak by to mohlo vyznít samoúčelně a rušivě. Tady záleží na detailech a musí se každý kousek porovnávat zvlášť, obecně myslím není možné na tuhle otázku odpovědět.

ZdenekJasek

Přemýšlel jsem nad tvou otázkou opakovaně a moc si nedokážu představit ten přechod z er do ich formy. Pár nápadů jsem měl, ale stejně mi to přišlo divné a nefunkční.

Ale došlo mi, že paradoxně naopak by to na mě vůbec rušivě nepůsobilo. Pokud bude příběh v ich formě a někde se přejde do er, tak i kdyby byla popisovaná ta hlavní postava, tak mi to vadit asi nebude. Zvláštní

willi

Dva kapitáni... Velice zajímavá knížka, příběh ne pro každého a už asi vůbec ne v dnešní době. Je to o počátcích Sovětského svazu, chudobě a ideálech dětí té doby. Střídavě byla zakázaná a pak podle ní udělali film, který se pak zase nemohl promítat. Je asi dobrým svědectvím své doby v té zemi.
Ale bylo to napsáno v tomto stylu (jedním možným způsobem). Část knihy je psána z pohledu hlavního hrdiny a ostatní postavy jsou v dalších osobách... Tedy co se týče mé vlastní osoby, dost se mi ježí kůže při používání výrazů "ich" a "er", a taky "negociátoři" a jiných podobných slangových paskvilů.
Zpět ke knize - v určité části se sledování děje prohodí, a první osobou je někdo jiný, kdo sleduje život té předchozí a jejich osudy se postupně prolínají.
Klíč je asi v tom, že si člověk musí promyslet celé dílo a zvolený styl udržet až do konce. Nejde to použít jen tak, že tady a teď se mi to líbí, ale dál s tím pracovat nebudu. Vyčnívalo by to, asi by to vyznělo kýčovitě.

Anastasie

Upřímně něco takového mám já ve své rozepsané knize. Prakticky vypravěč vypráví příběh a následuje kapitola, která je nazvaná tím dotyčným, kterého se to týká a začne on vyprávět. Určitě by se to nedalo jen tak hodit kamkoliv. U mě to vyžaduje situace, takže čtenář zaznamená i stylem mluvy, že začal mluvit ten hlavní hrdina, či antihrdina.