Dovolte mi se představit

Ahoj všem!
Úplnou náhodou jsem narazila na toto fórum a velmi mě to potěšilo, protože už delší dobu hledám něco, kde se budu moct s ostatními pobavit o tom, co nás baví. A tím myslím psaní.
Také bych ráda slyšela hodnocení na moje práce. Znáte to, přátelé to většinou pochvalují, ale zajímal by mě názor někoho, kdo mě nezná. Proto vám toho o sobě moc nepovím. Jen to, že jsem studentka gymnázia a v mojí hlavě se rodí skvělé nápady převážně ve sprše :)
Teď už bych se s vámi ráda podělila o něco nového, co teď píšu.

Začátek července, pravé poledne a my nakládaly poslední tašky do taxíku. Rozhlédla jsem se ulicí, ve které jsem vyrůstala a teď jí dávám na měsíc a půl sbohem. Čekala nás nádherná dovolená v Karibiku. Poslední možnost být s mámou, než jí uteču na vysokou dva tisíce kilometrů odsud. Věděla jsem, jak moc ji ničí představa, že s ní nebudu každý den, nepomůžu jí šít, neuvařím večeři. Proto jsem se rozhodla, že celé léto strávím s ní, aby se mě užila a hlavně, aby si konečně odpočinula. Máma byla švadlena, jedna z nejlepších široko daleko. O čemž taky svědčilo to, že se nezastavila. Hlavně teď přes letní sezónu, kdy si všechny ženy chtěly nechat ušít nové modely na dovolenou, aby se mohly předvést, nedej bože když přišla nějaká nevěsta na úpravu svatebních šatů. A vždycky se našel někdo, kdo potřeboval něco zkrátit nebo přešít.
,,Počkej, ještě si vyřídím jeden hovor, "zavolala na mě máma ze dveří.
,,Proboha, mami. Jedeme na dovolenou, přestaň řešit práci."
O patnáct minut později jsme konečně byly na cestě, ale čas nás tlačil. Na letiště jsme dorazily tak tak, abychom se stihly odbavit. První let proběhl v pořádku. Teď nás čekal přestup na pařížském letišti. Když jsme postupovaly směrem k letadlu, šíleně mě rozbolela hlava. V hale bylo dusno a kolem takový ruch, až jsem chvílemi myslela, že omdlím. Za mnou vřískalo dítě tak nahlas, že jsem měla chuť ho praštit, protože jeho rodiče tohle určitě neměli v úmyslu, vlastně si toho řevu možná ani nevšimli. Rozhlédla jsem se davem. Zrak se mi zastavil na páru jasně hnědých očí, ze kterých sršelo něco zlého. Zahleděla jsem se do nich a ucítila v nich výsměch. Sjela jsem pohledem o trochu níž. Smál se, hlasitě se smál, a pak vykřikl ta slova, kterých se většina z nás obává. V tu chvíli se mi zatmělo před očima, celé moje tělo se zachvělo a hlavou proletěla tak ostrá bolest, která mi málem urvala uši.
Když jsem otevřela oči, kolem mě poletoval prach a v hale to vypadalo jako po výbuchu. V dálce se ozývaly hlasy a z rozhlasu hlášení, kterému jsem nerozuměla. Počkat. Co se stalo? Uvědomila jsem si, kde jsem a co tu dělám. ,,Máma," napadlo mě. Naposledy stála vedle mě. Kde je teď? Kousek ode mě ležel muž v obleku, pod kterým se červenala kaluž krve. V ten moment jsem se začala vrtět, abych zkontrolovala, zda jsem v pořádku a jestli někde poblíž není máma. Nemohla jsem pohnou nohou, byla zaklíněná, a všimla jsem si, že mám po celém tělem malé krvavé ranky. Když už jsem se pořádně rozkoukala, všimla jsem si lidí v modrých oblecích s nosítky, a taky se kolem začali pohybovat policisté. Potřebovala jsem ,aby si mě alespoň někdo z nich všiml. Divoce jsem začala mávat rukou. Vtom mě uviděl sympatický muž v obleku, který zde nejspíš něco vyšetřoval. Ihned se ke mě rozběhl. Ani se mu nedivím, když viděl bledou dívku s hrůzou v očích. Vzal mě do náruče a nesl směrem k velkým dveřím na druhé straně haly. Cestou jsem se zběsile rozhlížela, zda někde nezahlédnu mámu. Viděla jsem spoustu těl, bezvládně ležících na zemi, ale to, které jsem hledala, tam nebylo.


Předem vám děkuji za vaše názory.

Komentáře

  • Barbora.krBarbora.kr Komentářů: 2
    Je to pouze začátek rozepsané povídky. Zajímalo by mě, zda vás zaujala a četli byste dál. :)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Ahoj, jak vidno, vyšlo to na mne, abych tě tu mezi námi uvítal. Jak jsi už asi poznala, jsme tu samí amatéři a jsme na sebe docela hodní... :) Prostě spíš taková parta lidí, kteří mají rádi psaní. Samozřejmě tu můžeš jakkoli řádit, kritizovat, přidávat poznámky, otvírat nová témata.
    Tak a k tvé povídce, tedy k jejímu začátku.
    U povídek jsou důležité tři věci - Námět, zpracování a pointa. Pointa tu ještě není, takže k námětu. Dobrý nápad, hodně aktuální. Opravdu bude zajímavé, co se objeví v pokračování. Ale zpracování, to přece jen trochu kulhá. Není ta povídka, spíš jako jakýsi popis události. Hodně stručné, vlastně v několika řádcích je odjezd, přelet do Paříže, výbuch na letišti. Používáš příliš mnoho krátkých vět za sebou, to dost ruší.
    A ještě jedna věc. Při psaní musíš udržovat poměr mezi třemi složkami - Popisem, akcí a dialogem. A stále je kombinovat tak, aby celkový text nebyl nudný. Popis, to je myšleno cokoli v okolí děje, i zdánlivě nepatřičné. Ten jsem tu skoro nenašel. Dialog - Vlastně jen tři věty, které nějak děj dopředu neposouvají. A akce, tedy cokoli jiného, co se náhle děje, toho tu je dost. Ale trochu bych to vypiloval, něco podobného, jako teroristický útok na letišti se dá popsat mnohem dramatičtěji.
    Spíš jsem zvědav, jak budeš pokračovat. Zkus třeba myslet na toho, kdo to bude číst a snaž se ho zaujmout tak. Aby, až dočte, si řekl, safra, to bylo dobrý, ten konec jsem opravdu nečekal.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • ZdenekJasekZdenekJasek Komentářů: 80
    Ahoj a vítej :)
    Kolegy a kolegyňe kritizuju rád ;) Občas to může vypadat, že se mi něco fakt nelíbí, ale prostě se snažím napsat, jak to na mě působilo, aby měl autor nějakou odezvu. A rád se rýpu v logice ;)

    K tvému textu:
    Námět super, pokračuj. Ale...
    Na příběhu jsou nejdůležitější dvě věci: Začátek a konec, hlavně první a poslední věta. U tebe se nic neděje. Možná by bylo lepší začít rovnou třetím odstavcem - "Když jsem otevřela oči, kolem mě poletoval prach..."
    Nevyváženost popisu, akce a dialogu už zmiňoval Jerry
    Oči atentátníka bych asi nepopisoval jako zlé a výsměšné. Ale jako oči fanatika, myslí nepřítomného, atd. Ale to je jen můj pohled na věc ;)
    Trochu mě pobavilo, že po výbuchu aktérka popisuje halu jako "vypadala jako po výbuchu"
    A nesedí mi, že když otevře oči, tak kolem poletuje prach - to by se zdálo, že byla mimo maximálně pár minut. A už tam jsou policisté, záchranka a dokonce to někdo vyšetřuje? Nějakých pár policistů a záchranařů bych na letišti čekal, ale jinak bude reakce záchraných složek několik málo desítek minut. A vyšetřevaní bude mnohem mnohem později.

    Neber moji kritiku zle, jen popisuji, co by podle mě šlo zlepšit. A doufám, že ti to pomůže k lepším dílkům :)
    Ale taky se tím klidně nemusíš řídít, protože třeba vůbec nejsem tvojí cílovou skupinou ;)


  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Ano, Zdeněk má pravdu. jakýkoli příběh přece nemusí mít časovou posloupnost. Hned na začátku stačí pár vět z dramatického dění na letišti, jen tak, abys čtenáře nalákala. A pak pokračovat začátkem, který už máš. A kdo to začne číst, řekne si, aha, to není jen tak nějaký popis toho jak kdosi vyráží na dovolenou, tam se dál bude dít něco horšího. Zkus si s tím pohrát, uvidíš, že dílko prokoukne k lepšímu.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Ahoj,
    taky se přidávám k přivítání mezi námi. Jak Jerry, tak Zdenda už dali podnětné komentáře (pod které se mohu podepsat).

    Jak už zaznělo, je to příliš zkratkovité. Přijde mi, že tím se ochuzuješ o možnost budovat atmosféru a dostat do textu emoce. Krátké věty jsou fajn, když potřebuješ urychlit text, dodat dynamiku, ale tady vše frčí nějak rychle, tak nějak po povrchu.

    Taky jde z textu cítit, jistá nevypsanost, trochu kostrbaté věty.

    Dramatická chvíle po výbuchu, kterou se dalo začít (jak už taky zaznělo), je přešlá pouhým - v hale to vypadalo jako po výbuchu.- zkus začít tímto okamžikem, zkus se zamyslet a přiblížit čtenáři jak to tam může vypadat, nebo naopak vypíchni emoce postavy…

    Dobrá inspirace je i četba, zkus si všímat jak je napsaná nějaká pasáž knihy co tě uchvátila… jak různí autoři pracují z jazykem.
    A každopádně piš, a znovu piš… všichni se neustále učíme a snažíme se posunout ve své tvorbě a to jde jen tím, že píšeme ( a čteme :-) ).

    Držím palce, ať máš spoustu inspirace a chuti psát. ;)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.