Nepochopenie textu kvôli prehliadnutiu jeho časti

Po dlhom čase zase zakladám tému ohľadom problému, z ktorého som úplne v koncoch.

Ide o to, že čitatelia nechápu a preto kriticky hodnotia moje diela. Ale pozor, nejde o len tak hocijaké nepochopenie – oni nechápu preto, že nejakým spôsobom prehliadli alebo zabudli fakt, ktorý bol jasne a zrozumiteľne predtým v texte uvedený. Čiže nejde o žiadne nepochopenie zo zlého čítania náznakov, ale čisté a jasné prehliadnutie čistej a jasnej skutočnosti. Príklady z mojich diel:

- Najprv zistíme, že hrdina má ťažkú cukrovku. Po desiatkach stranách príde o svoj inzulín. Po ďalších desiatkach strán je skonštatované, že umrel. A čitateľ nevie určiť príčinu jeho smrti!
- Zistíme, že hrdinka (v stredoveku) býva v dome bez okolitého pozemku. Je zúfalá, lebo nemá čo jesť. A čitateľ sa strašne čuduje, prečo niečo nepestuje na pozemku pri dome.

Tak čo? Je chyba výlučne na strane čitateľa? (Ako my autori zlomyseľne tvrdíme, nevie čítať?) Alebo za to môže autor, pretože text podal príliš nudne na to, aby si tieto dôležité skutočnosti čitateľ zapamätal? Alebo máte úplne iný nápad?
tento problém sa okrajovo spomína aj v úvahe, ani tá však nič nezodpovedá.

Komentáře

  • katjakatja Komentářů: 16
    Možná je problém někde mezi.
    Pisatel podal důležité skutečnosti jen tak letmo mezi řečí v místě, kde se čitatel soustředil na něco jiného, a čítatel je zapomněl nebo nezaregistroval.
    A/nebo jeho vědomosti nestačily na to, aby si věci správně sesadil - cukrovka, inzulin, smrt.

    Já vždycky, když mi čtenáři vrátí text s tím, že něčemu nerozumněli, hledám chybu spíš v tom, jak jsem to napsala. Protože je jedno, že já to chápu a jsem přesvědčená, že se to dá pochopit - důležité je, aby to pochopili čtenáři. Jinak je to nebude bavit (O: A to by mi bylo líto.
    Katherine Luka
  • williwilli Komentářů: 473
    Někdo (samozřejmě mnohem zkušenější, než já) řekl, že pokud autor napíše, že na zdi visí stará puška, pak se z ní někde musí taky nechat vystřelit.
    Takže klasik doporučil neuvádět do díla věci, které s ním nemají co do činění. Asi proto, aby se čtenář/divák nezačal nudit a neztrácel se v ději.
    Já bych k tomu za sebe dodal, že z té pušky se musí vystřelit dřív, než v ní zvlhne prach.
    Tím mám na mysli jisté "vyvanutí" informace, která, pokud není vhodně zařazená a včas využitá, ztratí na účinnosti, nebo úplně selže.
    Takže když pominu pár případů čtenářů, kteří opravdu neumí číst, respektive nejsou si schopni samostatně srovnat podané informace v hlavě, tak je spíš chyba (při veškerém respektu) v autorovi. Nedokážu říct, kolik stran zpět maximálně může být napsáno, že hrdina má cukrovku, aby bylo jasné i zapomětlivému čtenáři, že na ní bez inzulínu umřel.
    Ono je také otázkou, kolik lidí skutečně ví, co se může stát, když diabetik nedostane včas své léky. V případě cukrovky se to zdá být jasné, ale pokud budeš psát o něčem složitějším, běžnému člověku vzdálenějším, tak to skutečně může být pro čtenáře až nesrozumitelné, nebo bez logiky.
    Příklad z běžného života: Pojedeš autem, budeš řídit a v okamžiku, kdy začneš ladit rádio, zařve spolujezdec "Bacha na něj!".
    Spolujezdci je naprosto jasné, o co jde, ale ty v daný okamžik nevíš, jestli se děje něco před autem, nebo padá dítě z okna paneláku, nebo orel loví zajíce v poli, nebo se někdo chystá hodit ti cihlu z mostu do předního okna. Reakce bude taková, že dupneš na brzdu a na auto třeba spadne strom...
    Ve špitále ti pak spolujezdec řekne, že přece jasně myslel ten strom. Jenže ho nejmenoval a neřekl, že kolem něj právě projíždíš.
    Toto jsou typická nedorozumění a jsou poměrně častá. A v běžném životě s nimi umíme bojovat. Drtivá většina informací se k nám dostává zrakem. Takže když se vrátím k tomu autu, je jistá naděje, že včas zvedneš oči od rádia, bleskově se zorientuješ a místo na brzdu dupneš na plyn. Ve filmu by možná byl v kritický okamžik záběr na neotevřenou krabičku s inzulínem v lednici, aby se divákovi připomnělo - napovědělo, že příčinou smrti je nepodaný lék, atd.
    V textu ti ale nezbývá, než decentně připomenout informaci nějakým odkazem. To, že je to nenásilné a zajímavé pak dělá z autora dobrého autora.
    Zrovna nedávno jsem četl nějakou severskou detektivku. Když nad tím přemýšlím, tak to bylo plné neustálého vysvětlování, připomínání, aby se v tom čtenář neztratil, ale příběh sám byl vcelku jednoduchý. Přitažlivost byla spíš v atmosféře, než ve složitosti.
    A už jsem se moc rozkecal...
    :O))
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    Katja, willi, ďakujem za rozbor. Asi však v mojom komentári chýbalo zopár usmernení...

    Pre začiatok, to s cukrovkou bol iba príklad, jeden prípad z mnohých, ktorý sa mi akurát vybavil. A nie najvhodnejší, pretože ako katja píše, je teoreticky možné, že niekto nevie, že nevzatie si inzulínu pri tomto ochorení môže viesť k smrti, hoci mne nepripadá veľmi pravdepodobné, že by to niekto nevedel. Preto som vlastne pre hrdinu zvolila známu cukrovku a nie inú, omnoho menej známu chorobu, nad ktorou som pôvodne uvažovala.

    Ale keď už som načala tú cukrovku, dokončím to: hrdinova choroba sa v texte spomenula niekoľkokrát. A potom, ako prišiel o lieky, si sám v duchu vylíčil svoj temný osud, ktorý sa naplnil asi o 30 strán ďalej. Vzhľadom na fakt, že knižka nemala ani 300 strán, mi už v tých medzi stranách nepripadalo vhodné otrepávať o hlavu znova fakt, že cukrovka bez inzulínu končí smrťou. Lebo početnosť pripomínania faktov závisí samozrejme aj na celkovej dĺžke diela a hustote informácií v ňom. A, samozrejme, všetky tie fakty majú svoje miesto. Aj ja sama nejako intuitívne vnímam, že ich všetky treba udržiavať v čitateľovej hlave čerstvé, až kým si nesplnia svoj účel, a čím dôležitejší ten účel je, tým viac opakovaní sa zíde. Tienistá stránka opakovania je ale vzrastanie dĺžky celého textu a otrávenie čitateľa (čo sa mi tiež deje).
    Zo zmienenej knižky, kde bola epizóda s cukrovkou, prihadzujem ešte jeden nepochopený (!) prvok. Na začiatku jednej časti bolo hrubým písmom a fontom veľkosti 16 uvedené, že nasledujúce udalosti sa odohrávajú o 20 rokov neskôr. NAPRIEK TOMU si jeden čitateľ myslel, že tie udalosti nasledujú hneď po prvých a nedávali mu tým pádom vôbec zmysel... v takýchto situáciách som už fakt zúfalá.

    Jediné svetielko v tme pre mňa je, že nezávisle sa to isté prehliadnutie neocitlo ani len u dvoch rôznych betareaderov.
  • williwilli Komentářů: 473
    No, ještě jedna věc je tu důležitá - ovšem předesílám, že všechny mnou "vydané knihy" byly zatím jen technické zprávy a pár odborných článků do časopisů. Zatím nikdy skutečná kniha, nebo povídka. To mám jen jako hobby a do šuplíčku.
    S "knihami" to má společné to, že když dám svoje dílo někomu k přečtení, ke kontrole, musím také vědět, jestli jeho reakce vznikla pod tlakem času, a nebo jestli si to přečetl se zájmem o věc a v klidu. Nepochopení tvých betčtenářů může plynout čistě z toho, že ti něco slíbili a chtěli to splnit, jenže jaksi pořád měli jiné zájmy a pak to vzali hopem...
  • katjakatja Komentářů: 16
    Souhlasím. s willim. to dává smysl. protože, když si někdo nepřečte ani tlustý nadpis... tak to fakt nemůže být tvá chyba (O:
    Katherine Luka
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    Tento problém naberá čoraz väčšie grády. Tentoraz až traja čitatelia mali z mojej poviedky úplne opačné dojmy než mali mať. Poviedka je o chudobnej žene, ktorá sa nemá ako postarať o svoje jediné dieťa, a tak zo zúfalstva zvolí ako poslednú možnosť, že sa stane prostitútkou (dej sa odohráva v stredoveku). Traja čitatelia však zhodne tvrdili, že sa tou prostitútkou stať chcela, že si to vybrala dobrovoľne ako najľahšiu možnosť. Tvrdili to aj po týchto vetách:

    - Muži v nej už nebudú vidieť nič iné, než nástroj na ukojenie svojich chúťok, tak ako hospodárske zvieratá slúžia na ukájanie hladu. Prestala byť ľudskou bytosťou – u bordelmamy Myah sa zmenila na chodiaci kus mäsa.
    - Nevlastnili nijaké políčko. Skúšala vstúpiť do služby, ale všade ju odbili, že slúžku či tkáčku už majú alebo nepotrebujú. Zlá doba, zlé miesto. A na cestu do iných končín Alita bez prostriedkov a s malým dieťaťom nemohla ani pomýšľať.
    - Napokon zostala už iba jedna možnosť… išla celú noc, kým červená, so sklopeným pohľadom, nezabúchala na bránu nevestinca.
    - Na nej nezáleží – i tak sklamaná a potupená netúžila veľmi po živote. Ale čo dieťa, to úbohé dieťa? Musí sa o neho postarať, a to za akúkoľvek cenu.
    - Noc pred dňom, kedy mala podľa Zusninho rozkazu prijať prvého zákazníka, skoro nespala.
    - Lež teraz bola chudobná, v hanbe…
    -
    Ako je to možné? Už viac polopate napísať, že sa to hrdinke priečilo, neviem.
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    A nenahraješ nám tu povídku i tady na forum :) ? Ať si můžeme počíst a dát postřeh jak to na nás působí jako celek? Po těch větách co jsi vyzobla to vypadá jako ložené, že to byla poslední možnost...
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    No, teoreticky by to šlo, ale tá poviedka je strašne dlhá, nehodí sa nahrať ju ako komentár. Tu je však odkaz na ňu, kto by mal záujem.
  • ZdenekJasekZdenekJasek Komentářů: 80
    Povídku jsem přečtl a okemtuji ji tady:
    Určitě nemám dojem, že by se prostitukou stát chtěla, ani že by to byla nejlehčí možnost. Ale je fakt, že to její shánění práce máš odbyto skoro jednou větou, že ji nikde něchtěli, protože služku už mají. Možná to chtělo trošku víc rozvést.
    A jak se ptáš na zápletku - konec mi byl více méně jasný v okamžiku magického obřadu. Pravda, myslel jsem si, že to bude spíš kvůli tomu, že by třeba princezna nemohla donosit. Ale že Alita porodí dítě prince a princezny z toho je jasné hned.
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    Vďaka za komentár. Hej, aj priskoré uhádnutie pointy mi už bolo vytknuté, dokonca čitateľka priamo pod poviedkou píše, že predpokladala takýto dôvod... možno preto, že takto to dnes chodí v realite.

    Osobne si myslím, že lepšie, ak čitateľ pochopí priskoro, než by nemal pochopiť vôbec.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.