Kniha osudu

kristynka13kristynka13 Komentářů: 32
upraveno 3. duben 2016 v Povídky
Když ještě žila moje babička, v každé volné chvilce mi s nadšením vyprávěla o svém dětství.

Babička měla pokojík v podkroví, na dnešní půdě. Vše prý zůstalo na svém místě, akorát vše přikryla patnácti centimetrová vrstva prachu a zaházelo se to starým harampádím, které se na půdu odkládá.

Dneska to je pět let, co umřela. Mně to ale přijde jako včera, kdy mě chovala a hrála si se mnou na babu. U jejího hrobu jsem proseděla celé dopoledne a vzpomínala. Když jsem se konečně zvedla a pomalým krokem se vzdalovala od babiččina hrobu, byla jsem rozhodnutá zjistit více o její minulosti.

Po obědě jsem mámě řekla, že jdu ven, ale místo toho jsem zamířila na půdu. Nechtěla jsem, aby o tom máma věděla nebo sem šla doknce se mnou. To v žádném případě. Nikdy jsem na půdě nebyla. Ale vypadalo to tu přesně, jak babička říkala. Prach a harampádí. Pokusila jsem se starý nábytek a jiné přebytečnosti dát na jednu hromadu, abych se dostala ke staré zaprášené truhlici pod nimi.
Setřela jsem prach. Původně asi byla krásná, ale teď už na ní zbývaly jen zbytky původní barvy. Chtěla jsem ji otevřít, ale na truhlici byl zámek. Nenapadlo mě nic lepšího než zkusit trik se sponkou, který už jsem několikrát viděla v televizi. Vytáhla jsem si z vlasů sponku a strčila jí do zámku. Ozvalo se cvaknutí. Opravdu to fungovalo.
Na vrchu bylo babiččino oblečení z dětství. Něco mě ale nutilo zjistit, co je na dně truhlice. Vyndala jsem tedy staré oblečení, až jsem narazila na dno truhlice. Teď jsem teda vážně nechápala, proč jsem to dno tak chtěla vidět.
Pak jsem si ale všimla malé klíčové dirky na levé straně dna. Opět jsem použila svou sponku, i když se mi stále nechtělo věřit, že to funguje.
Pod truhlicí byla do trámu vyřezaná akorát díra pro velkou koženou knihu s výrazně zažloutlými stránkami.
Byla svázaná řemínkem. Otevřela jsem ji. Na první stránce jako by právě začal prosakovat nápis Kniha osudu. Zarazila jsem se, ale pak jsem si řekla, že existuje spousta knížek s podobným nebo ještě zvláštnějším názvem. Babička v knize nechala záložku, a tak jsem otočila na založenou stránku.
Bylo tam babiččino jméno a pod ním. ,, Narodí se do velmi chudé vesnické rodiny, prožije krásné dětství, na které bude ve stáří vzpomínat. Bude mít syna a dceru, pět vnoučat a její manžel zemře o 892 dní 17 hodin a 37 minut dříve než ona." To zhruba odpovídá, uvědomila jsem si, dědeček umřel zhruba dva a půl roku před babičkou. ,, Sama zemře, když se půjde za svítání posadit ven na lavičku, na zástavu srdce. Bude to 14.3. 2011 v 6:23 ráno." Byla to pravda babička zemřela ráno a našli jí na lavičce s jejím kocourem na klíně.
Ob řádek bylo jméno dědečka, pak tety, strýce i dvou bratranců ( umínila si, že tohle si přečte později ) následovalo jméno mé matky. Opět vše sedělo. Její máma měla umří zhruba za 17 let v nemocnici na rakovinu.
Pak její otec. Ten měl umřít rok po matce, žalem.
Její bratr se měl doží dvaasedmdesáti let a měl mít čtyři děti.
Její jméno, krev ji ztuhla v žilách. Co čeká ji?
Začátek opět seděl. Nepsalo se zde nic o dětech ani manželovi. Jen nápis Temný osud a za ním dnešní datum.

Mozek vypověděl službu. Tělo se sesypalo na podlahu.

Když matka její tělo našla, vše bylo jako vždy. Truhlice i harampádí. I dívčina ruka, ve které držela knihu, byla prázdná.

Lékaři určili, že dívka zemřela na srdeční zástavu. Ale proč? To se nikdy nikomu nepovedlo zjistit.

Komentáře

  • ZdenekJasekZdenekJasek Komentářů: 80
    Nevím, jestli se třeba nemám přestat vyjadřovat, abych tě spíš neodradil, ale snad kritiku zkousneš a poučíš se.

    Nápad se mi líbí a začátek příběhu je fajn. Snad s vyjímkou patnácti centrimetrové vrstvy prachu. Stačí centimetrová, i to je dostatečně přehnaný údaj, aby vyjadřoval co chceš, ale nepřehaní tak nerealisticky.

    Pak mi trochu nesedí to, že v knize jsou velmi přesné údaje a postava to vyhodnotí, že to zhruba odpovídá. Možná by měla být spíš šokovaná, jak přesné to je.

    Ale co je tam fakt špatné, je ten přechod z vyprávění z první osoby do třetí osoby. Jasně, že to musí nastat, když umře. Ale ne v okamžik, kdy ještě čte. Žádné Její bratr... Její jméno... ale Můj bratr... moje jméno...

    A moc mi tam nesedí, že ji čeká Temný osud a "jenom" zemře. Je to pro mě taková logická díra. Leda, že by to mělo ještě pokračování ;)
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Mohl bych se podepsat pod všechno, co napsal Zdenda, a ta patnácticentimetrová vrstva prachu:-) to by byla pořádná hromada. Příště opravdu stačí napsat jen, že všechno už přikryl prach.

    Dávej si také pozor na zbytečné opakování (u jejího hrobu, od babiččina hrobu, nebo pak 4x téměř za sebou dno truhlice)

    Úsměvně na mě působila i ta sponka, jak to bylo jednoduché a jak to bez problému fungovalo. (v tom kontextu mi zní divně i věta: Opět jsem použila svou sponku, i když se mi stále nechtělo věřit, že to funguje.)

    I dívčina ruka, ve které držela knihu, byla prázdná. - tady bych asi volil, ve které dříve držela…

    A ano onen temný osud mi evokuje také něco, co ji bude provázet dlouhý čas, něco co ji změní apod. ne jen okamžitou smrt.

    Takže hezký nápad, na kterém je ale potřeba ještě zapracovat, aby byl čtenářsky přívětivější.wink
  • kristynka13kristynka13 Komentářů: 32
    Díky vám oběma,

    že jste si vůbec můj text přečetli :). Uznávám, že s tou patnácti centimetrovou vrstvou prachu jsem to trochu přehnala(trochu víc) :D

    Jak psal Zdenda o tom přechodu z první do třetí osoby, měl naprostou pravdu. Ani nevím, proč jsem to tak napsala a ani jsem si toho nevšimla, když jsem to psala (asi jsem opravdu slepá). Dále má pravdu také s tou přesností v knize.

    Nejsem člověk, kterého by odradila kritika, proto prosím komentuj nadále. Navíc toto je má první zkušenost s kritikou, vždy před tím to byla jen hodnocení od rodičů nebo nejlepších kamarádů, což mi moc neřeklo. Doufám, že se z komentářů všech povídek poučím a příště napíšu nějakou lepší, než byly všechny doposud (ale asi to nebude hned - člověk se tak rychle nezlepší, ale alespoň si budu na některé věci dávat pozor a některé dělat jinak). :D

Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.