Kouzlo okamžiku

kristynka13kristynka13 Komentářů: 32
upraveno 3. duben 2016 v Povídky
Přešli jsme úzkou silnici, která procházela naším malým městečkem, kde je i ve dne málokdy vidět nějaké auto.

Se zmrzlinou v ruce jsme došli do malého přístavu, kde po obou stranách jediného dřevěného mola stálo několik rybářských lodí. Chvíli jsme se dívali za obzor, ale slunce bylo ještě vysoko, i když se začaly objevovat první červánky dnešního večera.

Šli jsme dál po pláži. Z jedné strany ji obklopoval voňavý borovicový les, z druhé strany písek omývala bíla mořská pěna. Písek nám šustil pod nohama a šumění moře se zdálo být mu doprovodným instrumentem.

Když jsme dolízali zmrzlinu, kterou mimochodem zbožňuji a nejlepší ji mají v pizérii paní Larvinetzové, řekl mi Pete, abych tady počkala a sám se vydal hlouběji do borového háje. Za okamžik byl zpět a v ruce držel bílorůžový květ, který mi zastrčil do vlasů. ,,Jseš dokonalá,“ podotkl.

Slunce zrovna zapadalo, takže nebe vypadalo spíše jako paleta barev a cestička po moři běžela téměř až k nám. Zavlál vítr, který si začal pohrávat s mými vlasy a také rozvlnil šaty, které jsem měla na sobě. Sedli jsme si do písku, Pete mi dal ruku kolem ramen a přisunul si mě blíž k sobě, takže jsem cítila teplo jeho kůže. Sundala jsem si slaměný klobouk, položila hlavu na jeho rameno a vychutnávala si kouzlo okamžiku.

Slunce už se téměř schovalo za moře, když mě Pete začal vášnivě líbat a moje rty jeho polibky opětovaly, i když můj mozek křičel ne. Svlékla jsem si šaty, on kraťasy a vběhli jsme do moře. To nás příjemně omývalo svými vlnkami. Byla už skoro tma.

Té noci jsem s Petem přišla o panenství. Bylo to nádherné. Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že to takhle daleko prostě nemůžeme zajít a že to bez toho vydržíme. Ale proč bychom vlastně měli? Byla jsem si jistá, že Pete je má osudová láska a chci s ním strávit zbytek života.  Bylo to naivní, stejně jako nenávist, kterou jsem k němu další dny chovala za to, co se stalo té noci. Mohli jsme za to oba, protože jsem to chtěla stejně jako on.

A nebýt toho, nebyli bychom dnes pyšní rodiče naší tříleté Emmy.

02.04.16%2B-%2B1

Komentáře

  • ZdenekJasekZdenekJasek Komentářů: 80
    Asi tě moc nepotěším, ale neber to prosím zle. Je to jen názor a navíc názor chlapa ;) A tohle je evidentně dívčí text.

    Má to sice pointu, ale jinak mi to přijde jako vyprávění o ničem. Ale ani to by mi vlastně nevadilo, kdyby na mě dýchlo to kouzlo okamžiku. Jenže nedýchlo :o/ Naopak mě tam některé věci rušily. Jako třeba, že se zmíníš o zmrzlině a když se o ní o odstavec dál zmíníš znovu, tak čtenáři povíš, že ji postava miluje a kde mají nejlepší. To mělo být hned u první zmínky. A nebo jinak podané. A písek šustí? Nevím, jak bych popsal zvuk písku. A ani to není důležité. Pro kouzlo okamžiku se víc hodí něco jako:

    Sundala jsem si boty a šla po pláži bosá. Miluji ten pocit doteku kůže s pískem. Když došlápnu a hřejivý písek mi proteče mezi prsty a lehce je zahalí...

    Ale nevadí, piš dál :)
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Dívčí textík s nádechem romantiky a naivity. Ale jak bylo řečeno, bez silnější atmosféry, trochu jako bys měla nápad a šup, šup rychle ať už se dostanu k pointě.

    Jak psal Zdenda, když už chceš napsat, jak zbožňuje zmrzlinu, mělo to být u první zmínky (a otázka je zda to tam vůbec dávat, či upřesňovat kde ji mají nejlepší, když to pak nehraje žádnou roli v ději či atmosféře).

    šumění moře se zdálo být mu doprovodným instrumentem. - když už, tak bych vypustil, zdálo být se. Prostě - šumění moře bylo doprovodným instrumentem.

    Taky mi úplně nesedí ta jistota, že je osudovou láskou na zbytek života a k tomu do kontrastu nenávist, za to co vlastně sama chtěla. Nejsem žena, abych to relevantně posoudil, ale nesedí mi to (jako chlapovi).
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.