Nikdy nic nedopíu....

NettNett Komentářů: 1
upraveno 24. listopad 2011 v Obecná diskuze
Napadla už mě spousta příběhů, které jsem rozepsala, ale nikdy nedotáhla do konce. Můj šuplík se rozpadá pod tíhou všech do počmáraných sešitů, ale já pořád ne a ne dotáhnout něco až do konečné fáze. Psát mě bavilo snad od té doby, co jsem se naučila všechna písmenka a za těch devět let jsem ještě nic nedokončila. Zkoušela už jsem všechno, promyslet si příběh do detailu nebo nad ním nepřemýšlet a psát intuitivně, psát děje přesně jak jdou časově za sebou nebo přeskakovat z jedné situace na druhou a pak to všechno nějak slepit...Nic nefunguje. Jsem úplně bezradná, poraďte mi někdo...prosím.

Komentáře

  • FabulatorFabulator Komentářů: 24
    Možná by stálo za úvahu zkusit napsat nějakou krátkou povídku. Nemusíš přece zpracovávat sáhodlouhé romány s desítkami postav, které se tvoří velmi složitě. Úplně stačí něco malého s chytrou zápletkou a nečekaným vyústěním.

    Pokud máš problém i s krátkými příběhy, tak ti nezbývá nic jiného, než se do toho pořádně opřít. Neudělej ani čárku k ničemu jiného, dokud nedopíšeš tebou zvolený příběh.
  • Mně se stávalo to samé. Vždycky jsem měla plány na velký příběh, ale je to tak, jak píše Fabulator, zkus si nejdříve nějaké krátké útvary, tak si snáze udržíš nadšení. Já například dopředu nic nepromýšlím, možná mám nějaké mlhavé tušení, kam to všechno směřuje, ale vesměs si moje postavy dělají, co chtějí. Když jsem si nějaké plány psala, takzároveň mizelo překvapení, co se stane a příběh mě přestal zajímat, možná máš stejný problém. Ale hlavní je určitě s povídkou neztratit spojení. Protože když začneš psát a seznámíš se s postavami, a pak to necháš třeba na týden ležet, už se z nich pro tebe stanou jen jakési stíny.
  • Je to tak, nejdříve piš krátké příběhy, povídky, popřípadě jiné útvary. Já s tím mám také trochu problém, ale chápu, že nemůžu spěchat a psát, když vím, že to nemá smysl, na to už nejsem hloupá. Jen čeká, kdy mě napadne nápad, o kterém budu chtít psát dlouho, co mě neomrzí za nějakou dobu a bude mě bavit to psát. :)
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    Ide o klasický fenomén nedopisovateľstva, medzi autormi veľmi rozšírený a prekonateľný len silou vôle. Podrobnosti tu.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,638
    Jejda, tak to mi vůbec nevadí. Klidně mám rozepsáno několik věcí a postupně se k nim vracím. V hlavě už třeba konec mám, ale nemám zrovna náladu na nějaký konkrétní námět, takže si píšu něco jiného.  K tomu mám ještě jakýsi Nápadník, sešit s poznámkami, škrtanci a různými nápady na jednotlivé povídky. Pravda, u rozsáhlejší práce je to složitější, ale tak mi to vyhovuje.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 208
    Souhlasím s Jerrym. Dokončuju třeba věci, započaté před víc jak čtvrtstoletím. Těch popsaných papírků a sešitků, co mám různě po krabičkách a šuplících, o jéje! :-D
    The world needs more cowboys.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,638
    Já to sjednotil. Jeden notes a složka s nápady v počítači. Doufám, že si ji náhodou nesmažu... smile

    A pak, počítač je fajn v tom, že mám několik rozepsaných věcí, u některých jen pár slov, některé tak napůl. A vracím se k nim podle chuti. Mám i naplánovanou povídku se Sherlockem Holmesem, ale to jde dost ztuha. Pan Doyle byl lepší...wink

    A to, co jsem stvořil před čtvrtstoletím a dřív, za to se natolik stydím, že se mi do toho ani moc nechce...laugh Ačkoli, jedna povídka, nebo možná něco delšího z mládí, to by bylo fajn. Že bych tak zalistoval ve svém brožovaném životě... 
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    Tak ja to mám o dosť inak... kedysi som čokoľvek, čo nebolo dokončené za viac než rok, považovala za mŕtve. V súčasnosti mi tolerancia stúpla na šesť rokov + vracanie sa k starším, no formálne dokončeným dielam. To sa však týka len beletrie, u populárnej vedy mám výnimku. Tam som prvú verziu svojej prvej knihy písala 10,5 roka. Ale je pravda, že prvé kapitoly boli pri spätnom pohľade hrozné a potrebovali úplne prerobiť.
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 371
    Když  mě něco napadne, nějaký náměr, situace apod. tak si to poznačím. Ale když už se pustím do zpracování té konkrétní věci, tak se ji snažím dotáhnout, nechci se pouštět  do něčeho jiného, dokud nemám pocit, že to je dokončeno alespoň v prvotní podobě. Na druhou stranu, píšu si jen povídky, takže tam není problém s dopsáním :-)
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    Je to aj vec terminológie, čo sa už/ešte považuje za písanie. Tak ja napríklad medzi písanie samotné nápady pred začatím spracovávania neradím. Možno aj preto, že ja si nápady nikdy písomne neznačím. :-)
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Taky si nápady většinou nezapisuji, pokud jsou dobré a mám na ně čas, uchytí se, jinak zmizí v neznámu :-D Co se týče dopisování...s tím už trochu problémy mám. Kostru si vymyslím vždycky, začátek, situace a zvraty v příběhu, bomba konec. Jenže pak píšu a zaseknu se na scéně, kterou prostě nedokážu dotáhnout k té další domyšlené. Jako právě teď.

    Mám problém, že myslím hrozně široce a dopředu. Píšu jednu scénu a myšlenky mi zabíhají ke třem dalších, jen málokdy se dokážu opravdu soustředit na konkrétní věc. U povídek je to snazší, jenže nejsem dost "povídková osoba". Není to můj šálek kávy, já radši velká dramata, hodně postav a spoustu prostoru na zrady, aférky a ehm, zabíjení postav. Ne že bych se v tom vyžívala. Jenže jejich čas přišel.
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 371
    Tak to já si většinou poznačím nějakou myšlenku či střípek snu, který mě napadne (nebo se mi zdá) v noci (to bych si po ránu občas opravdu už nevzpomenul) - a některé tyto poznámky v budoucnu využiju (či jsem již využil), jiné se nakonec ukážou jako nepoužitelné. :-)

    Stejně tak si ale jednou za čas poznačím to, co už delší dobu nosím v hlavě (opět nějaký námět, či situaci, nebo otázku z které by šel odvodit příběh). A ano, ze všech takto poznačených poznámek spousta časem zapadne nebo se mi začnou zdát hloupé, ale něco se hodí. :-)

    Ale jak jsme psal, když už se soustředěně pustím do jedné věci, snažím se ji dodělat a nikam jinam neodskakovat.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.