Protikladné názory od čitateľov

AdharaAdhara Komentářů: 64
upraveno 7. leden 2016 v O tvůrčím psaní
Dostali ste už niekedy od testovacích čitateľov protikladné a vzájomne sa vylučujúce odozvy? Napríklad že by vám niekto vytkol, že je tam priveľa opisov a iný čitateľ, že je tam primálo opisov, alebo jeden tvrdí, že postavy sú príliš ploché a druhý, že sú príliš výrazné, a podobne. Čo v takých prípadoch robíte? Je to známka toho, že dielo je vyvážené? Alebo toho, že čitatelia nevedia, čo chcú? Alebo toho, že je niečo zle s vaším štýlom? Prepracujete dielo? Ak áno, ako? Alebo na protichodné reakcie proste kašlete?

Komentáře

  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nic rozsáhlého nepsal, nikdy se mi nedostalo takto protichůdné reakce. Buď to byli drobnosti, které čtenáři chyběly nebo postřehy co vylepšit. Nebo to třeba nezaujalo jako celek.

    Asi je podle mě důležité, kolik těch protichůdných reakcí se ti sešlo (a jestli nějaký názor převládá). Pak taky, jaký ty sama z toho máš pocit, jak to vnímáš ty sama. Jestli i podle tebe jsou třeba postavy jen načrtnuté nebo myslíš, že jsou propracované. Taky jde dle mého mínění o to, jak to ladí s příběhem. Když to vezmu do extrémů, tak takový Jeníček s Mařenkou úplně nezapadnout do příběhu kde postava musí filozofovat, přemýšlet, kde jsou nezbytné její úvahy - např. když by mělo jít o přistání na Měsíci. Stejně tak, ale asi příliš prokreslená postava nezapadne do pohádky o perníkové chaloupce, pokud nemá přemýšlet o tom, kolik mouky baba jaga potřebovala na stavbu chaloupky. :-)

    Já to především vnímám tak, že nezaujatý čtenář vidí náš výtvor jinýma očima a při zpětné vazbě nás donutí se zamyslet nad vlastní prací. Ukázat to co autor možná odhalí až s odstupem, ale čtenář hned. Upozorní na nesrovnalosti a kiksy co jsme přehlédli.

    Na druhou stranu, vždy je to hlavně poradní hlas a autor sám by si měl určit, jaké připomínky zapracuje a naopak jaké vnímá jako bezpředmětné. Takže tady těžko radit. :-)

    Určitě bych se nad připomínkami vždy zamyslel. Nechal je vstřebat. A pak si řekl co dál…

    Navíc, nikdy se nejde zavděčit všem.wink
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    Myslím, že tento problém je možné mať aj pri krátkych dielach. :-) Ani ja som to nemyslela ako protichodné reakcie k jednému dielu (hoci už aj také boli), ako k mojej tvorbe všeobecne. Napríklad pri prvých knihách sa sťažovali, aké je to technické a suché a ako by uvítali romantickú zápletku. Keď som napísala knihu s romantickou zápletkou, vynorila sa horda iných čitateľov, ktorí hneď kričali, že tej romantiky je tam príliš a mala by byť preškrtaná. Schuti som sa na tom zasmiala, ale ono je to dosť vážny problém. Podľa mňa v predošlých príbehoch bolo absolútne v poriadku a ladilo to s ich poslaním, keď hlavný hrdina nemal žiadny milostný vzťah, a v tom romantickom cítim, že keď už tam tá romantika musela byť, zaslúžila si, aby bola spracovaná poriadne a mala veľa priestoru. Evidentne však veľa čitateľov moje autorské pocity nezdieľalo a ja neviem, či zato môžu oni alebo ja.

    Nuž áno, ono je pri komentároch čitateľov pre mňa tiež veľmi dôležité, či vytýkajú niečo, čo som podvedome cítila sama, tak vtedy dielo prepracujem pravdepodobnejšie než keď ma svojím komentárom prekvapia. Použiť jednoduchú väčšinu je ťažké. Ovšem aj pri tej najneprijateľnejšej výčitke prednesenej viacerými ľuďmi nezávisle na sebe ju chctiac-nechctiac musím prijať.

    Toto už ale pomaly zabieha do témy reakcií na kritiku vo všeobecnosti. Ak sa vrátim k protichodným reakciám, riešim to tak, že čitateľovi, za predpokladu, že ho už moje prvé dielo úplne neznechutilo, podstrčím iné, kde sa to, čo vytýka, nenachádza. A často to tak funguje, to druhé sa mu páči viac a potvrdzuje, že to asi bude predsa len dosť o čitateľskom vkuse. I keď stále mi vŕta hlavou, ako môžu existovať bestsellery, ktoré sú schopné uspokojiť čitateľskú väčšinu...

    A ešte mi vŕta hlavou jedna vec. Poznám aj knihy, ktoré sa nedajú charakterizovať inak ako zle napísané, lebo sa nedá určiť, čo konkrétne je zle. Majú všetky prvky, čo majú mať, ale tie prvky sú akési surové. Je to ako hodiť surovú mrkvu, korenie a zemiaky do vody a tvrdiť, že je to polievka. Má to síce všetky prísady, ale polievka to nie je. V takej knihe by som škrtala všetko a nie preto, že to tam v princípe nemá byť, ale preto, že v takej podobe, ako je to tam spracované, by bolo lepšie, keby to tam nebolo vôbec. Bojím sa, či niektorí čitatelia nevidia moje knihy presne takto – hovoria, že im vadí samotný prvok, ale v skutočnosti im vadí to spracovanie.
  • JitkaJitka Komentářů: 146
    Mně se nedávno stalo, že mi jeden člověk na povídku řekl: Jo, ten začátek se mi líbil, ale ke konci to nějak ztratilo tu šťávu. A druhý: Ten začátek teda nic moc, ale ten konec - jo, tos byla pravá ty! - No a teď si vyber. Nakonec jsem s tím neudělala nic - zatím. Není čas. Asi je pak vždy důležité, k čemu se přikláníš ty sama. Pokud ti 100 lidí řekne, že je to ok, a jeden ti vytkne něco, o čem jsi ty sama váhala, tak prostě sedneš a začneš přepisovat, protože ve skutečnosti to nejvíc vadí tobě :D Chce to znát svá vlastní očekávání od díla. Pak se ty komentáře tříbí snadno :) (Čili na tom zmiňovaném příkladu se budu držet rady spíše toho druhého člověka - prostě chci, aby na celém tom díle bylo znát, že jsem to já!)

  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    S takovými rozdílnými názory jsem se zatím nesetkala, možná i proto, že toho není zas tolik, co bych dávala přečíst vícero lidem. Je možné, že tvá díla prostě působí na každého člověka jinak (taky proč ne, když jsme každý jiný). Je zajímavé, že by něco dva lidé viděli úplně opačně, ale jak na to koukám, může se to stát.

    Určitě by stálo za to, zeptat se těch lidí, proč jim to tak připadalo. Zkusit je poprosit o konkrétní případy, zamyslet se nad nimi a zkusit vidět dílo z jejich pohledu. Jako autoři vidíme dovnitř, víme věci, které se ke čtenáři ani nedostanou - a to pak může způsobovat rozdíly mezi tím, jak vidí příběh čtenář a jak autor. V knize mám jednu z hlavnějších postav, mám ji moc ráda, je to hrozně fajn klučina, přesně vím, jak by se choval v určitých situacích, a proto ho mám ráda. Dlouho se o něm nikdo z lidí, co knihu četli, nezmínil. Protože on v ní není zas tak důležitý. A pak najednou mi jedna kamarádka napsala, že se do něj úplně zamilovala. Prostě v tu chvíli v něm viděla nejspíš to, co já (nebo něco jiného, ale každopádně tu postavu pochopila po svém). A je to jeden člověk.

    Ohledně stylu...to je dost ošemetná otázka. Občas se mi stává, že poznám, že je kniha dobře napsaná (třeba i víc než dobře), má zajímavý příběh, živé postavy, jenže mi nesedí. Kolikrát ani nedokážu říct proč, je to jen pocit. Myslím si však, že to není autorova chyba a pokud ten pocit čtenář má, bohužel není kniha psaná pro něj, ale pro jiné.
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.