Genius Loci

Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
upraveno 3. prosinec 2015 v Povídky

Genius Loci

 

Robert si uvědomil, že krev v jeho puse je mrtvoly vedle něj. Masivní rána na hlavě toho muže a kaluž krve, která tekla až k místu, kde spal, ho dovedla k nepříčetnosti; začal se dávit. Zatímco zvracel, uvědomil si, že jsou v místnosti ještě tři další lidé a ještě jedna mrtvá dívka. Narazil zády o zeď za sebou a sesul se k zemi. Živí ho pozorovali.

„Nezabíjejte mě,“ hlesl.

Odpověděl mu muž s obrovským kladivem v ruce: „Dobře. Ale to samé čekáme od tebe.“

Robert se díval po místnosti. Tohle je nějaká ošklivá hra…

„O co tady jde?“

„To nám řekni ty.“

Mysli Roberte, mysli. Máme tu dva mrtvé. Se mnou čtyři živí, dva muži, dvě ženy. A místnost, která vypadá jako z filmu Saw: hra o přežití.

„Kdo je zabil?“ díval se směrem k ležícím tělům.

„Tu dívku nevíme, a toho muže jsem zabil já,“ odpověděl muž s kladivem.

„Proč?“

„Myslel si, že za tohle všechno jsme zodpovědní my a zaútočil na nás.“

„Sebeobrana,“ dodala dívka vlevo.

„Jste blázni, čekáte, že vám to uvěřím?“ Robert vstal a trochu se zapotácel. Muž napřáhl kladivo: „Veselé narozeniny, Roberte!“

Nastalé ticho je všechny řezalo do uší. Muž rozpačitě sklonil zbraň a Robert se na něj vrhnul. Po chvíli ležel muž na zemi se stejnou ranou jako mrtvola na zemi.

„Rušíme to,“ křikla žena v rohu.

Dívka vlevo vytáhla mobil a někam volala.

Obě mrtvoly vstaly ze země.

V tu chvíli Robert zešílel. Řval, točil se na místě a snažil se zachytit alespoň kousek té příčetnosti, jakou měl, když se probudil.

Všichni se na Roberta vrhli a rvali se s ním, dokud nepadl vysílený k zemi.

Později jeho a muže, kterého přepral, odvezla záchranka. Přítomní z místnosti stáli venku a třásli se.

„Tak tohle se nám krutě vymstilo.“

„Myslíš, že bude obžalovaný za vraždu?“

„Spíš za neúmyslné zabití. A co my? Policie je za chvíli tady. Co jim řekneme?“

„Pravdu.“

„Že to byl narozeninový dárek pro hororového nadšence? Že Agentura na plnění snů zavinila něčí vraždu po tom, co unesla klienta? To myslíš?“

„Ano. Tohle je konec naší firmičky. A tak pěkně jsme to měli vymyšlené!“

Komentáře

  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Líbí se mi myšlenka povídky i její závěr, ale zpracování celku v tomto případě dle mého pokulhává. Nedokázalo mě to nějak vtáhnout, možná mi tam chybí víc emocí, které by mi dovolili uvěřit zděšení Roberta.

    Robert si uvědomil, že krev v jeho puse je mrtvoly vedle něj. Masivní rána na hlavě toho muže - ten začátek mi přijde krkolomný.

    Robert si uvědomil… zvracel, uvědomil si - pozor, blízko sebe se ti opakuje, uvědomil

    kousek té příčetnosti, jakou měl, když se probudil. - zdá se mi to krkolomné, nehledě na to že první co po probuzení viděl, byla krev, která ho dovedla k nepříčetnosti, jak píšeš

    ticho je všechny řezalo - zní mi divně, za mě řeže do uší zvuk…ticho mi tam nepasuje…

    Po chvíli ležel muž na zemi se stejnou ranou jako mrtvola na zemi. - opakování - muž na zemi, mrtvola na zemi.

    Později jeho a muže, kterého přepral, odvezla záchranka - tohle mi přijde strašně málo, jako zmínka že se něco stalo s chlapem, na to, že se pak baví, jestli ho obžalují z vraždy…
  • JitkaJitka Komentářů: 146
    Přečetla jsem si tvůj příběh, když jsem si tento vyžádala sama.

    Pod názvem jsem si představovala trochu něco jiného, toto mě překvapilo :) Chválím, že i tak krátký příběh měl pointu ;)

    Beru to jako takovou jednorázovku na procvičení, takže do toho nebudu moc rýpat, nicméně bych asi vypíchla, že Robert se mi nezdál moc uvěřitelný a jelikož na něm celá povídka stojí, přijde mi to jako problém. Jako fanoušek hororových příběhů reagoval přehnaně - už dávno by měl vědět, že je nutné v takových chvílích zachovat klid. Choval se tak, jak jsi jako autor potřeboval, ne jako reálný člověk.

  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Teď co s tím, že... vidím to tak, že to přepíšu od začátku. Ponaučení pro mě - 1) dávat si pozor na uvěřitelnost, 2) technické zpracování, 3) více emocí do textu.

    Díky za vyjádření, měl bych vás platit zlatem :)
  • LucieLucie Komentářů: 408
    Tak jo, Vojto, přijdu taky se svou troškou do mlýna.

    1. Celkově je to daleko, daleko lepší, uhlazenější stylem i jazykově než tvé dřívější povídky. Opravdu jsem moc příjmně překvapená a vidím obrovský posun. :-) Je vidět, že sis dal práci s revizí textu. 

    2. přímá řeč i úvod funguje výborně. Rychlý vhled do situace, minimalistická funkční přímá řeč - paráda. 

    3. Tak a na co se zaměř: 

    Nastalé ticho je všechny řezalo do uší. Muž rozpačitě sklonil zbraň a Robert se na něj vrhnul. Po chvíli ležel muž na zemi se stejnou ranou jako mrtvola na zemi.

    - Tohle je z nějakého důvodu divné. Nevím jestli je to tichem, co řeže do uší, nebo dvakrát slůvkem na zemi. Pro mě ale spíš tím, že partička herců, musí mít nějaký scénář, ne že muž rozpačitě skloní zbraň. Možná jen: Muž sklonil zbraň a v tom okamžiku se Robert na něj vrhnul.

    V tu chvíli Robert zešílel. Řval, točil se na místě a snažil se zachytit alespoň kousek té příčetnosti, jakou měl, když se probudil.

    Všichni se na Roberta vrhli a rvali se s ním, dokud nepadl vysílený k zemi.

    Později jeho a muže, kterého přepral, odvezla záchranka. Přítomní z místnosti stáli venku a třásli se.

    - Snažil se zachytit kousek příčetnosti... - to je v tom kontextu divné. Ale hlavně já jsem zmatená z toho, že nevím, zda muže jen přepral, nebo zabil. 

    4. Nesouhlasím s Jíťou, podle mě naopak Robert klidně mohl zešílet, ba naopak bych se divila, kdyby ne. 

    5. jak vidíš, každý z nás má trochu jiný názor, takže si z toho nedělej velkou hlavu, a znovu opakuju, mě se to líbilo. :-)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.