Prostopášnost reality

Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
upraveno 29. listopad 2015 v Dlouhodobé projekty
Krátký úvod k novému textu, který se mi, kupodivu, netvoří jen v hlavě, ale už i na virtuálním papíře. Budu ráda za každý názor, radu, či cokoliv jiného. :)

Přeji příjemné čtení!

***

„Ty víš, že je konec. Tak to konečně uznej i přede mnou!“ dolehlo mu k uším spolu s další ranou. Uskočil. To také bylo to jediné, co stihl. Chvíli na to už ucítil jen palčivou bolest v pravém boku, pod jejíž vahou se svezl na zem. Pokusil se vzepřít, ale padl zpět na záda.

„Celá tahle planeta je moje. Moje vojska ji zabírají na každém yardu.. tak proč tolik vzdoruješ?“
Nadechl se. S potěšením zjistil, že se mu podařilo vzepřít na loktech. A s ještě větším potěšením zjistil, že má stále u boku svůj nůž.
„Proč? Protože jsi blázen, Georine. Vojska jsou jen ve Tvé fantazii. Jinak jsme tu sami. Jen my dva! To zase moc dobře víš Ty,“ podařilo se mu zvednout ještě o trochu víc. Síla se mu pomalounku vracela a i když se mu z toho pohledu kolem dělalo trochu nevolno, dokázal se ovládnout. Viděl jen vodu a ten malý kousek rezavě zbarvené půdy, na kterém teď oba stáli.
„To určitě!“ rozmáchl se Georin a mohutným skokem se ho pokusil úplně odrovnat. Ťal tou velkou sekerou přesně. Nic jiného také Ratziel nečekal. Měl však příliš málo síly na to, aby se ubránil. I tak se ale stalo něco, co Georin nečekal. Když doskočil, narazil na cosi ostrého. A tehdy, tehdy vydechli oba naposled. Georin ještě zaslechl jakoby zdáli slova, která se mu už jen těžce v jeho ochabujícím mozku spojila v reálné sdělení: „Když já, tak i ty!“

V tu chvíli bylo ticho. Okolí zaplňovalo jen tiché šplouchání vody od toho, jak si s ní jemňoučce pohrával vítr.
Možná bychom si mohli myslet, že tím příběh končí. Ovšem opak je pravdou. Tento příběh je stejně tak starý, jako dotyčná planeta sama a vlastně už nikdo ani pořádně neví, jak přesně se odehrál. Leckterý náhodný pozorovatel by mohl namítnout, že se pak začaly dít divné věci. Voda vřela a zelenala, jak se pomalu mísila s krví těch dvou. Celá Nava, jak se planetě později začalo říkat, vypadala jako jeden velký vařící kotel. Jiný, trochu pozornější přihlížející, by možná dodal, že voda ožila. Že z ní začaly vystupovat podivné bytosti všech různých tvarů a velikostí.
Co se však dělo pak, nikdo neví. Nebo možná spíše, nechce vědět. Jedna věc je jistá. Byla to zvěrstva. Činy, o kterých není radno mluvit ani v těch nejděsivějších pověstech. Všichni najednou svůj zrak odvrátili jinam. Stačilo jen o kousek. Tam už opět vládl mír.

Ovšem během času se stalo něco, co nikdo nečekal.
Byli jedné krve a přesto tak jiní. Však také není divu. Všechny pověsti opět začaly ožívat a všechny zvědavé oči se znovu stáčely k Navě a k tomu, co se na ní dělo. Lathové – děti krvavé vody. Tak jim okolí začalo říkat. A nebylo daleko od pravdy. Avšak, v té době oni sami žádné jméno neřešili.  A ač tohle nakonec sami přijali, tehdy měli jiné starosti.
Stejně jako se rodili oni, rodila se z vody a hlíny a dalšího materiálu, i jejich planeta. Během jejich vývoje se vyvíjela i ona. Byli propojeni víc, než by se mohlo zdát. Voda na Navě jim dala život, proto ji také nutně k životu potřebovali. Ale ač byli stejní, krev jim kolovala v žilách různá. Kdekdo by si možná pomyslel, že krev nežije. Ale když se zamyslíte, zjistíte, že je to stejná hloupost, jako kdybychom o ptáku řekli, že nelétá.

A právě jejich krev také byla předmětem hlavního sváru. Jak se mísila s hlínou a s vodou, propukala v život. Živoucí bytosti vystupovaly z hlubin Ma’tre – mateřského obřího jezera – a podle toho, s jakou krví se smísili, z jaké vznikli, takoví také byli. Postupně se proto rozdělili na dvě hlavní podrasy. Vychytralé a bojechtivé Gemme, kteří vznikli z krve padlého Georina, a na Typhe – mírné, silné a vůdčí bytosti zrozené z krve Ratziela.
Ti, kterým v jejich viditelně vystouplých žilách kolovala zelená krev obou Zesnulých, přidávali se na jednu,či druhou stranu přesně podle toho, které smýšlení jim bylo bližší. Ovšem, jejich život byl nejsložitější. Marve, neboli Dvojí, byli považování za nedůvěryhodné a nespolehlivé. Proto často, v přesně daném věku, museli podstoupit speciální rituál, při kterém zapomněli na svůj minulý život a plně se oddali boji za pravdu jedné ze stran.

Takto to trvalo dlouhá léta. Síly obou stran rostly, stejně jako rostly jejich vědomosti. Uctívali Zesnulé jako své bohy, stejně tak jako nosily jejich vzpomínky ve své krvi. A ta krev opravdu žila. Miniaturní zelené organismy  v ní obsažené totiž dělaly z Lathů přesně to, co byli. Bez nich? Bez nich by byli jen obyčejnými bytostmi z vesmíru.

Válka pokračovala stále dál. A zdálo se, že bude nekonečná, jako to už u válek běžně bývá. Až ji, téměř, konečně rozhodl jeden jediný fakt. Sopka Traak vybuchla a změnila planetu přesně do podoby, ve které si jí už pamatují nové příběhy a nové hrdinské legendy a ze které už moc nevyrostla. Žluté nebe s temně rudým sluncem a obrovský pás hor, který jednou provždy rozdělil Navu přesně v půli. Ten uklidnil léta trvající konflikt. A na dlouho tak konečně zavládl mír. Ač za cenu ohromných ztrát. Obě civilizace se však konečně mohly vyvíjet bez válečné brzdy, která tu takovou dobu byla.
Ovšem, kdo ví, jak dlouho to ještě potrvá. Třeba to vše skončí právě dnes.

Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Tak já to načnu.

    Tady asi moc kritiky není potřeba.Fantasy píšeš, tak už nějaké zkušenosti máš. V tom tě obdivuji, protože já to neumím. Neumím to pro to, že ač mám fantazie na rozdávání, asi bych to neukočíroval a nectil bych nějaká daná pravidla.

    Nejdřív jsem se trochu zarazil na maličkostech. Použila jsi slovo Vy s velkým písmenem, jako kdybys psala úřední dopis. A v další větě máš jako délkovou míru yard. Pokud už jiná planeta, tak nějaké jiné označení. Ale to je tak asi všechno, co jsem vyšťoural. 

    Připadá mi to jako příliš popisné, ale samozřejmě, máš to jako úvod a uvedení do určitě interesantnějšího děje. Trochu bych se bál, že takovým hodně složitým úvodem čtenáře odradíš, složitě se v tom dá orientovat. Už mám zkušenost, že ten, kdo to čte, se musí chytnout hned v polovině první stránky.

    Trochu se mi tam zdá nějaká věta trochu šroubovaná, ale to se dá napravit. Jinak je to zajímavé a silné téma, které se dá určitě rozvinout v něco hodně úspěšného.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Ahoj, po dlouhé době. :-)
    Já budu tentokrát kritičtější... :-) tak snad ti mé postřehy pomohou k revizi a doladění textu, protože legenda ve své podstatě zní zajímavě a může fungovat jako prolog.

    Pokud jde o formu, možná bych to celé pojal, jako by tento příběh zaznamenal buď, nějaký kronikář nebo někdo vyprávěl někomu, kdo jej ještě neslyšel. Tedy úvodní část tvořená interakcí s přímou řečí (boj dvou bratrů) mi úplně nesedí ke zbývajícímu textu, který už má onu podobu vyprávění vypravěčem…

    Určitě by si text zasloužil ještě proškrtat a učesat. Některé věty jsou zbytečně šroubované (jak naznačil již Jerry).

    Každopádně tady jsou konkrétní postřehy ke konkrétím částem a větám.

    - „Ty víš, že je konec. Tak to konečně uznej i přede mnou!“ - vyškrtl bych: Ty… a pak - i přede mnou!

    - bolest v pravém boku, pod jejíž vahou - tady mi nesedí nějak to … pod jejíž vahou

    - Pokusil se vzepřít…a o 3 věty dál: že se mu podařilo vzepřít na loktech - příliš blízko sebe opakující se  slovo

    - že má stále u boku svůj nůž.  - škrtnout svůj

    - Jinak jsme tu sami. Jen my dva! To zase moc dobře víš Ty - proškrtat třeba takhle : Jsme tu sami Jen my dva!

    - Síla se mu pomalounku vracela a i když se mu z toho pohledu kolem dělalo trochu nevolno, dokázal se ovládnout. - z jakého pohledu se mu dělalo nevolno? Nemá návaznost na další text - nechat jen Síla se mu pomalu vracela.

    - rozmáchl se Georin a mohutným skokem se ho pokusil úplně odrovnat - ehm, asi se ho nesnažil odrovnat skokem, jak je napsáno nyní, ale tím že po něm sekl (to že to bylo při  skoku je věc druhá - tady  to máš ale postavené tak že ho odrovná skok)

    - Ťal tou velkou sekerou přesně. - dříve se o sekeře nezmiňuješ takže určitě škrtnou - tou

    -  I tak se ale stalo něco, co Georin nečekal. - zní mi divně

    - V tu chvíli bylo ticho. Okolí zaplňovalo jen tiché šplouchání vody od toho, jak si s ní jemňoučce pohrával vítr. - ticho, tiché šplouchání - tady se  dá vyhnout opakování podobného slova
    - bytosti všech různých tvarů a velikostí. - asi bych vypustil všech

    - Co se však dělo pak, nikdo neví. Nebo možná spíše, nechce vědět. Jedna věc je jistá. Byla to zvěrstva. Činy, o kterých není radno mluvit ani v těch nejděsivějších pověstech. Všichni najednou svůj zrak odvrátili jinam. Stačilo jen o kousek. Tam už opět vládl mír. … tato pasáž je hodně zmatečná… nikdo neví, nebo spíš nechce vědět.. pak ta jistota, že to byla zvěrstva… jaka?... Kdo odvrátil zrak? - celá tahle pasáž je strašně krkolomná

    - Ovšem během času se stalo něco, co nikdo nečekal. - zbytečná věta

    - Byli jedné krve a přesto tak jiní …. Ale ač byli stejní, krev jim kolovala v žilách různá. - tady si trochu protiřečíš…

    - Však také není divu. Všechny pověsti opět začaly ožívat a všechny zvědavé oči se znovu stáčely k Navě a k tomu, co se na ní dělo Čí oči? Navíc vyprávíš pověst, legendu a tak to zní divně že začali ožívat pověsti (alespoň mě)

    - Bez nich? Bez nich by byli jen obyčejnými bytostmi z vesmíru. - vyškrtl bych

    - A zdálo se, že bude nekonečná, jako to už u válek běžně bývá. - neřekl bych, že to u válek běžně  bývá…

    - Až ji, téměř, konečně rozhodl jeden jediný fakt. Sopka Traak vybuchla a změnila planetu přesně do podoby, … přijde mi to kostrbaté (navíc téměř? nebo konečně?)… a v části: změnila planetu přesně do podoby - škrtnout přesně (navíc se ti to slovo opaku je o kousek  dál - rozdělil Navu přesně v půli.)

    - Obě civilizace se však konečně mohly vyvíjet bez válečné brzdy, která tu takovou dobu byla.
    Ovšem, kdo ví, jak dlouho to ještě potrvá. Třeba to vše skončí právě dnes. - poslední větu bych přeformuloval… spojení jak dlouho to ještě potrvá mi evokuje spíš ten konflikt než období  míru… když už tak: Kdo ví jak dlouho ještě vydrží…

    Zdá se toho dost, ale všechny tyto části mě ťukli do oka hned při prvním přečtení. :-)  Snad  to tedy pomůže k dolazení textu. :-)
  • Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
    To Mirek: Tedy... úžasné. :) Díky moc za postřehy... pomohly mi a ano, text podle toho pěkně poupravím a ještě spíše se těmi postřehy budu řídit do budoucna. Díky moc... :)

    To Jerry: I Tobě díky. :) Jsem ráda, že se líbilo.. :)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Ano, mně se to jaksi v celku líbilo moc, je vidět, že tohle umíš.A docela by mne zajímalo, jak to bude pokračovat. Mně se líbí, jak už se tady i občas objeví, jakýsi prolog k něčemu dalšímu, co zdánlivě k tomu dalšímu nepatří. Za chvíli už taky předvedu něco podobného, znalci už vědí, že mi jde o můj Prolog.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
    Vskutku. Pokračování vypadá opravdu trochu jinak... :) 
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Jsem rád že postřehy pomohly :-). Jak vždy říkám - autor nemusí se vším souhlasit, ale je dobré znát i pohled někoho zvenčí. Mnohdy se tak ukážou věci, které by autor viděl třeba až po delším odstupu.

    Každopádně i já jsem zvědav, kudy se příběh bude ubírat…
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.