Jak dál?

clockyoutclockyout Komentářů: 2
upraveno 16. červen 2015 v O tvůrčím psaní
Dobrý den, 

potřebovala bych se zeptat na takovou mírně logickou věc. Píšu příběh, tedy, snažím se o to. Něco už jsem napsala, ale stále ještě na začátku jsem se tak trochu zasekla. Často se mi stane, že nadlouho prostě dostanu blok... Moje hlavní postava jakoby nespolupracuje. No vymyslete nějaký rozumný způsob, jak se náctiletá dívka dostane na válečnou loď?! Příběh se odehrává ve vymyšleném světě v období srovnatelnému se středověkem. 

Vždycky rozepíšu nějaký nový příběh, po prvních pár kapitolách se seknu a nechám vše nedopsané být. Máte to taky někdo podobně?

(A kdyby někoho napadlo, jak tu dívku na loď tajně LOGICKY dostat, za rady budu vděčná)laugh

Komentáře

  • williwilli Komentářů: 473
    Tak to s tím "seknutím se" znám a stavím se do fronty. Kdyby někdo něco (účinného) měl, rád to využiju.

    Možná bych ti poradil takto - nesnaž se to psát logicky, ale piš to tak, aby to bylo věrohodné v kontextu celého díla. Logika ve fantasy dovoluje jiné věci než historický román nebo sbírka veselých příhod z natáčení. Budeš-li psát logický postup, zamotáš se do toho. Nech čtenáři taky trochu prostoru pro fantazii. Logicky vzato by totiž náctiletá holka na palubě středověké lodi přežila tak pár týdnů a nebyly by šťastné.

    Ale to by asi nikdo nečetl.

    Takže dostat by se tam mohla převlečená za plavčíka, nebo schovaná v bedně se zásilkou, mohla by připlavat pod vodou (dýchat přitom z měchu nebo se skrývat pod plovoucí větví) a vyšplhat po kotevním laně... Mohla by přeskočit z paluby sousední lodi nebo přijít na palubu zašívat plachty a už neodejít.

    Pokud by tam nešla dobrovolně, nabízí se osud otrokyně (ale to by nebylo tajně, leda že by se nechala úmyslně prodat), teleport od mimozemšťanů či kouzelníků, usnutí v bedně s municí a probuzení na palubě, záměna lodi a nepozornost námořníků, atd.

    Určitě něco vymyslíš!

    :O)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Tak já taky přidám pár slov. 

    Na psaní úspěšného příběhu ve stylu fantasy musíš nejen ctít pravidla žánru, ale mít fantazii a zkušenosti s neúspěšnými pokusy. 

    Představ si, že by třeba takový Terry Pratchett napsal svým budoucím čtenářům: Tak jsem vymyslel něco jako Zeměplochu, poraďte mi, jak dál. Napsali by mu, když nemáš vlastní fantazii, tak to ani nezkoušej...

    Na to, abys psala o středověké válečné lodi a vypadalo to trochu věrohodně, musíš buď vymyslet celý alternativní svět, nebo naopak, mít znalosti ze středověkého námořnictví, aby tě ti, kdo si to budou číst a třeba se tímhle oborem zaobírají, neprokleli. 

    Já už jsem tady dost často psal, proč si začínající autoři vybírají tak složitá témata. Nejlepší je přece začít něčím docela jednoduchým, zkoušet si, co umím, přemílat si témata v hlavě a pilovat je. Všichni tak začínali, takový Dan Brown určitě jednoho dne nesedl k počítači a nenapsal Šifru Mistra Leonarda...

    To je naprosto normální, s něčím začít a nevědět jak dál. Nech to uležet a vrať se k tématu za půl roku, uvidíš, že to bude lepší. Kolik já mám po virtuálních i skutečných šuplících odložených témat a rozepsaných epochálních děl... :-)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 210
    K tomu co řekli kluci nezbývá, než se připojit.

    Jinak já mám blok třeba i na pár let :-)

    Ale vážně, zjistila jsem, že jakmile se seknu v psaní a nemůžu přijít na to, jak dál, je to pro mne signál, že je něco špatně. Prostě, že příběh jede někam jinam, než by měl, respektive, že ho tam tlačím silou. Takže se vrátím, smáznu pár kapitol a začnu znova a najednou to jde. laugh

    Hlavně to nevzdávat a psát. Začít třeba s něčím jiným. Pokud bude ten původní nápad silný, ono tě to k němu zase přitáhne. Nebo taky ne. Co já mám začátků různých (nepochybně velkolepých děl laugh) a tím to sklončilo!

    Tak piš!
    The world needs more cowboys.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Salmo, já mám někdy blok i na pár desetiletí...laugh

    Zaseknout se v psaní není žádná ostuda ani žádná neobvyklá věc. Jen já to nedělám jako Salma, totiž že pár kapitol smáznu. Zachovávám si i ten nepovedený kus, v době počítačů to není problém, někam uložit to nepovedené. Dřív jsem měl odložené papíry v extra krabici, teď počítačové složky na disku... :-)

    Buď se mi povede vymyslet nějaký silný námět a kulhá jen to zpracování a nebo to prostě nepůjde. Ale nechal bych si i to, co se nepovedlo, třeba jen pár vět, které by byly teoreticky na vyhození. Třeba za rok přijdeš na to, že to bylo dobré, a zkusíš to jinak a líp.

    Ale opravdu, začni s něčím snadnějším, zkus si to a odhalíš svoje možnosti. A předveď se nám tu, my jsme docela hodní... laughlaugh

    A Salmo, i já mám začátky skvělých knih a převratných děl uložených kdesi v hloubi počítače. Pořád si říkám, kdybych to dopsal a předhodil veřejnosti, tak by třeba takový Stephen King po přečtení hořce zaplakal a šel raději k pokladně do supermarketu... laughwink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • williwilli Komentářů: 473
    Tak jsem se nad tou otázkou znovu zamyslel (...jak se nezaseknout) a vymyslel jsem vymyšlené. Jenže vymyšlené věci se rády zapomínají, proto možná není na škodu si je připomenout.

    V podstatě každý příběh lze shrnout do několika vět. Několik, to může být třeba pět, nebo sedm. Ne víc než jeden odstavec. Promítnul jsem si tak v hlavě celého Harry Pottera, Apollo 13, Kozoroh 1, Dunu...

    Fakt to jde, protože každá věc má mít základní nit, vcelku jednoduchou a je jen na autorovi, jak ji následně okošatí. Je asi špatně chytnout se jednoho super dialogu nebo scény, které člověka napadnou a začít psát kolem toho celý román, když vlastně nevím, o čem to má být.

    Super nápady dojdou a nakonec člověk zjistí, že nemá, co by si dalšího se svými figurkami řekl. A opustí je.

    Takže já bych se přiklonil k tomu napsat si do jednoho odstavce celý příběh. Když nedám dohromady tenhle odstavec, nemůžu poskládat ani celý román.

    Občas je třeba pohlédnout pravdě do očí.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Willi, asi jsi opravdu udeřil hlavičkou o hřebíček... laughlaugh Máš naprosto pravdu, každý silný příběh se dá zhustit do několika vět, ve kterých je to podstatné. Dokonce snad existuje i kniha, kde je obsah nejznámější literatury zhuštěný do jedné věty. Nakonec, je to pravda, i nejtlustší kniha má stručný námět a to ostatní okolo je právě to potřebné.

    Je fajn, když napadne super dialog nebo scéna, nejlepší je nějak si to uchovat a ve vhodné chvíli použít, třeba i někde docela jinde a při jiné příležitosti.

    Ale pořád je to jen metoda zkoušek a omylů. I ten, co vynalezl třeba židli, nevzal pár prkýnek a hrst hřebíků a nestloukl bytelnou židli. Musel zkoušet, vyhazovat, prostě se k něčemu dopracovat.wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    Dlhé čakanie na nápady je bežná vec. Netreba chytať paniku. Ja som mala v jednom príbehu blok dlhý štyri roky a dva mesiace. Potom blok pominul, knihu som napísala, vyšla a mala úspech. Tento príklad ukazuje, že aj takýto na pohľad beznádejný prípad (kto by sa už po štyroch rokoch nevzdal nádejí?) môže dopadnúť dobre. Pravda, veľakrát sa mi tiež stalo, že blok v príbehu nepominul vôbec. Ale ešte žijem, takže ktovie…? :-)

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Ještě štěstí, že jakou amatérského pisálka mne psaní neživí...wink Bylo by to pro mne děsivé, mít naplánovaný denní počet normostran, ať se děje cokoli... 

    Tak se prostě zaseknu a nic se neděje. Já sám mám v počítači rozepsaných asi dvanáct povídek a vracím se k nim průběžně. Dokonce je pro mne i jakési duševní osvěžení, znovu vytáhnout na světlo boží něco rozepsaného a začít přemýšlet, co a jak dál. A k tomu si zapisuji náměty a třeba začnu nové nesmrtelnélaugh dílo jen jednou větou. 

    Jaroslav Hašek taky napsal Osudy dobrého vojáka Švejka jen proto, že když se vracel v opilosti domů, poznamenal si na kus papíru Větu Pitomec u kumpanie. Kdyby to neudělal, třeba by bylo všechno úplně jinak.

    Takže v klidu, nápady jsou všude okolo nás a když se zasekneme, nic se neděje. Zajdeme si na pivo, projdeme se po lese a ono to půjde. Mimochodem, věříte, že nejvíc věcí mne napadá buď před usnutím, a nebo při chůzi lesem?
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.