Stopař

petrhpetrh Komentářů: 6
upraveno 25. únor 2015 v Povídky
Rozbřesk všedního dne.

A rudě zbarvené slunce, jakoby podlito krví, které se ještě škrábalo nad horizont, naznačovalo další mrazivé jitro. A nejen to, symbolizovalo také proběhlé události v tomto městě. Městě, které leželo samo uprostřed ničeho. Procházela jím jedna hlavní silnici, větvící se do několika vedlejších. Bydlelo tu pár obyvatel, kteří se ale dobře znali.

Jako každé ráno v tentýž čas, vstupoval do restaurace George Wood. Starý mládenec, který už si užíval důchodu. Neoženil se, neměl děti a tak měl spoustu času a peněz jen pro sebe.

"Jako obvykle?„ zeptal se Carl, majitel restaurace


"Jako obvykle „ přitakal George, sundávajíc si svůj kabát a klobouk.

Za chvíli před ním stála sklenice pomerančového džusu a dva talíře. Na jednom z nich omeleta a na druhém kus jablečného koláče. Po pár desítkách minut už se s plným žaludkem chystal odejít na procházku do parku. Zbrzdil ho ale Carl

 

„Počkej, telefon pro tebe“  podávajíc mu sluchátko.

 

„Ano?“

 

„Ahoj, Georgi, nemohl jsem se ti dovolat na mobil, potřebuju pomoct, Za městem v lese byla nalezena mrtvá žena a...“

 

„Počkej, počkej, a ty teď po mě určitě chceš, abych se tam jel kouknout.“

 

„Přesně tak. Nesháněl bych tě, ale Mike je nemocný, Albert pomáhá v sousedním městě. A já jsem jenom „kancelářskej“ policajt, ale pojedu tam s tebou, za chvíli tě vyzvednu. "

 

„Vždyť víš, že už to dávno nedělám.“

 

„Jasně, jasně, ale potřebuju, aby to tam někdo zajistil, samozřejmě ti pomůžu. Volal už sem i doktora, pana Dawsona.“

 

„Problém je, že jsi mě postavil před hotovou věc, takže ti nemůžu říct ne. Přijeď pro mě

 

k…“

 

„…k restauraci, kde jinde bys v tuhle dobu byl.“ dokončil větu policista Andrew, sebral klíče od auta, fotoaparát, v klusu si navléknul kabát a vydal se pro George.

 

Za okamžik už oba v policejním autě mířili po hlavní silnici ven z města.

 

Netrvalo dlouhou a zastavili na kraji menšího lesa, kde už čekal i doktor Dawson.

 

„Támhle je tělo oběti, ještě jsem ho ohledat nebyl, chtěl jsem, abyste byli u toho, pojďte, zavedu vás tam “ ukazoval směrem k místu nálezu a následován svými kolegy kráčel směrem k němu. Jejich kroky se zastavily až u prostoru, kde stromy byli čím dál více nasázeny u sebe a chroští hustější. V jeho útrobách leželo tělo. Bylo oblečené pouze  od po pasu dolů. Zatímco Andrew pořizoval fotografie místa činu, doktor se pustil do ohledávání zemřelého.

 

„Tak, co pak to tu máme.“

 

„Žena, asi tak 35 až 40 let, ten obličej je mi nějaký povědomí, myslím, že je místní, žádné doklady u sebe nemá, nepoznáváte jí, chlapy?“

 

Oba nesouhlasně kývali hlavou.

 

„Může tady být tak den, dva.

 

„Žádné stopy po znásilnění.

 

„Oběť se zřejmě nebránila.“

 

„Na zádech a spodní straně sedřená kůže, ale to, jak asi tušíte, nebude příčina smrti.“

 

„Žádné viditelné známky po bodných ranách, ani po udušení, zhmožděniny prostě nic.“

 

„Zavolám soudního lékaře, ať provede pitvu, víc prostě nezjistím.“ uzavřel svůj výklad

 

George stále pohroužen do své mysli, ukazováčkem si nadzvedl klobouk a ten samý prst si přiložil ke rtům. Chodil okolo oběti v okruhu zhruba pěti metrů a najednou zvolal.

 

„Vzhledem k tomu, že zatím žádné jiné stopy nemáme a neznáme ani totožnost, myslím, že bychom se měli držet především toho, že vražda nebyla proveden tady. Škrábance na zádech a stehnech spolu s tím, že cesta sem, od toho jak oběť byla tažena, je jako vydlážděná, jsou toho jasným důkazem. Zítra bychom také měli pohovořit s tím chlapem, co jí našel“

 

Počkali, dokud nepřijede soudní lékař, který si se svými dvěma spolupracovníky odvezli tělo.  Poté jeli zpátky do města. Andrew vyplnit hlášeno o vraždě, doktor zpátky do ordinace a

George do restaurace.

 

„ Dej mi jenom pivo.“ řekl, když si sedal na jednu z barových židlí

 

„Co ten telefonát kvůli, který mu si se odtud najednou vypařil." tázal se Carl, když mu otevíral láhev vychlazeného nápoje.

 

„Vypadá to, že se vracím, ke starýmu řemeslu, aspoň pro tentokrát. V lese byla nalezena nějaká mrtvá žena, zatím ani nevíme, kdo to je. A co ta tvoje, jak se má."

 

„Ále, včera odjela s dcerou za rodičema do metropole, prej si potřebuje odpočinout od tady toho "venkova". Snad ukážeš, kdo je tady starej dobrej detektiv a ten případ vyřešíš " a s úsměvem na rtech ho šťouchnul do ramene.

 

„Tak zejtra." podávajíc mu pár drobných řekl George.

 

Ten den už toho moc neudělal. Prošel se městem a celé odpoledne a večer strávil při čtení knihy v záři ohně, který plápolal v krbu.

 

Druhý den se vydal rybařit. Ticho a klid kolem rybníka, který se nacházel blízko jeho domu, přerušilo až vyzvánění mobilu.

 

„Ahoj, tady Andrew. Mám jméno i příčinu smrti. Jedná se o Stefanii  Robinsnovou, zabita bodnou ranou do týla, den předtím než jsme jí našli."

 

„Ještě jednou to jméno, prosím tě."

 

„Stefanie Robinsnová, říká ti to snad něco."

 

„Myslím, že ano." a zavěsil.

 

Rychle sbalil své rybářské náčiní, odnesl ho domů a běžel za Carlem.

 

Prudce otevřel dveře, všichni zákazníci se otočili a George ráznou chůzí kráčel k baru. Tam chytnul Carla pod krkem.

 

„Tak na výletě, tvoje žena je mrtvá, chlape. Nevíš o tom takhle náhodou něco." řval na něj

 

„Do..doopravdy jeli za rodičema. Snad.. Snad nemyslíš, že já“ v očích měl hrůzu a po tváři mu začali stékaly slzy.

 

„Hned zavolej její rodičům."

 

„Dobře, dobře." zvedal sluchátko a vytáčel číslo.

 

„Ahoj, je u vás Stefanie s..s Laurou."

 

 „Ne, nejsou, co by tady dělali."

 

„No, měli ject k vám na návštěvu, ale..." ve sluchátku bylo slyšet jenom zavzlyknutí a hluboký nádech

 

„...našli ji mrtvou. "

 

Oba ztichli. Žena na druhém konci zavěsila.

 

„Co říkali.“

 

„Tak tam prý nepřijela. A ani Laura tam není.“

 

„A nemohla by být někde jinde. Příbuzní, přátelé.“

 

„Myslím, že ne. S jinými příbuznými jsme moc vztah neudržovali. Pár kamarádů měla.

 

„Dobře, napiš mi jejich jména, poptám se u nich. Jestli tam nebude, vyhlásíme po ní pátrání.“

 

Carl mu podal lístek s několika jmény a George je odešel prověřit, poté se vydal na stanici.

 

„Vyhlaš pátrání, dcera té Robinsonové měla být na cestě s ní a u přátel ani příbuzných není“ když vstupoval, téměř vojenským krokem do místnosti, kde byl Andrew a v rohu seděl starší muž se svým labradorem.

 

„Už jdu na to, ale támhle na tebe čeká práce“ a pokýval hlavou směrem na majitele psa.

 

„Je to ten co našel tělo?“

 

„Ano, a nejen to, zeptej se ho sám“

 

George si s pánem, který už byl značně prošedivělý, a zbývalo mu jen pár vlasů, podal ruce a oba se usadili.

 

„Povězte mi, kdy jste ji nalezl.“

 

„Bylo to předevčírem ráno, byl jsem se projít se psem.

 

„A nepotkal jste ještě někoho jiného, koho neznáte.“

 

„Vzpomínám si dobře, tam u silnice, tam kde začíná lesní cesta, stál nějaký chlápek. No, a když jsem se vracel tak v lese ležela ta žena a on už tam nebyl.“

 

„Dokázal byste toho muže popsat.“ s nadějí v očích si sahal pro poznámkový blok.

 

„Ale to víte, že jo. Paměť mi dobře slouží a takovej grázl mi tam zůstane napořád. Vypadal tak na 30 let. Vlasy mu zakrývala nějaká čepice a na zádech měl batoh a pod ní bundu, myslím, že černou.“

 

„Nějaké výrazné znamení, jizva, piha nebo něco jiného?“

 

„Ano, ano na tváři, vpravo měl pihu celkem velkou. Tady jsem vám něco přinesl, našel jsem to, když jsem se vracel z lesa, u toho místa, kde stál ten chlápek.“ Muž začal přehrabovat v tašce a vytáhl tričko, celé od krve.

 

„Ukažte“ se zájmem si George prohlížel látku od červené tekutiny. „Moc vám děkuji, můžete jít.“

 

„Pošli všem tenhle popis podezřelého, jo a máme další stopu“ ukázal mu důkaz a své poznámky Andrewovi.

 

„Jasně.“ a začal ťukat do klávesnice. „Jak tak koukám, docela tě to zase začalo bavit, co?“

 

„Jenom chvilkové zapálení pro věc. Jdu znovu za Karlem, s tímhle.“ a pozvedl triko

 

„Počkej, neměli bychom to poslat na expertízu.“

 

„A nemyslíš náhodou, že když se ho poptám, že to bude rychlejší“ zaťukal si na hlavu a odešel.

 

Na obloze se objevili první červánky a už i poslední sluneční paprsky zmizely za kopcem

 

„Patří to tvojí ženě“ rychle vyhrkl George a ukazoval mu důkaz.

 

„Já nevím,… počkej..., ano, ano, to měla přece na sobě, když jsem ji viděl poprvé.“

 

„Dobře, díky, promiň, že jsem na tebe předtím, tak vyletěl, musí to být pro tebe hrozné.“

 

„Hlavně mi prosím tě najdi mojí malou holčičku.“

Ještě tentýž večer na policejní stanici se sešli policisté z okolních měst.

 

„Takže shrňme si to.“ chopil se vedení George. „Pátráme po, Lauře Robinsnové, autě oběti a po podezřelém z vraždy Stefanie Robinsonové. Byl to ten samý muž, co stál u silnice? To je otázka. Žena byla ubodána do týla a byla nalezena oblečená do půl těla, tričko nám přinesl muž, který našel oběť.

 

„Domníváte se, že to mohl udělat on?“ zeptal se jeden ze strážníků.

 

„Nemám ten pocit. Oběť byl odtažena. Tento důchodce nevypadá jistě na svých nohou, natož na to aby zabil, a odtáhl ženu.“

 

„Stejně bychom ho ale měli prověřit.“ stál si za svým tazatel.

 

„Dělejte, jak myslíte, ale my máme svojí teorii. Dobře hoši, tak zpátky do terénu.“ uzavřel George.

V tu ránu se přiřítil Andrew.

 

„Skvělá zpráva, našli tu holku, přišla ke kolegům na centrálu nedaleko odtud. Odvezli jí do nemocnice, byla v šoku a podchlazená. Hned začali hledat to auto. "

 

„Pojedu za ní" navrhl George a tak se také stalo

 

„Dobrý den, hledám pokoj Laury Robinsnové" vyptával se na recepci v nemocnici.

 

„Moment." chvíli listovala v papírech „Pokoj 92, ale mám zakázáno k ní kohokoliv pouštět."

 

George si prohrabal kapsy a poté bezeslov ukázal odznak příslušníka policie.

„Promiňte, nevěděla jsem, běžte rovně, doprava a výtahem do 3. patra, tam už to najdete."

Před pokojem Laury Robinsonovy seděl člověk, který ji měl pravděpodobně hlídat, ale spal.

 

„Haló, pane, jdu si s ní popovídat" vstupující dovnitř se snažil probudit hlídače.

 

Tam ležela žena spíše děvče kolem 15 let.

 

„Ahoj, jsem od policie, odpovíš mi na pár otázek?.“

 

„Už jsem všechno řekla předtím."

 

„Tak mi to prosím zopakuj."

 

„Dobře, pod jednou podmínkou, že se ke mě nebudete chovat jak k malé holce."

 

„Tak pardon, madam."

 

Podívala se na něj ostrým pohledem a začala.

 

„Jeli jsme s mamkou k babičce. Najednou se nám do cesty postavil nějaký chlap s nožem. Maminka zastavila. " odmlčela se, nadechla a pokračovala. „ Ten muž otevřel dveře a vytáhl jí ven z auta. Bodnul jí do hlavy. Začala krvácet, sundal její triko a utřel to s tím. Pak ji odtáhnul do lesa."

 

„Proč jsi mezitím neutekla.“

 

„Sama nevím, byla jsem asi v šoku."

 

„No, a pak. "

 

„Vrátil se, a někam jsme jeli. Potom musel natankovat na benzínce, a když šel platit, tak jsem stačila utéct."

 

„Říkal ti něco, ptal se tě nebo ti i vyhrožoval.“

 

„Právě že vůbec nic, celou cestu neřekl ani slovo.“

 

„Je to on?“ ptal se a ukazoval jí portrét podezřelého.

 

„Ano, to je on.“

 

Rozloučili se a George odjel domů.

Nemohl usnout. Přemýšlel o něm, chtěl ho dopadnout a chytnout pod krkem, poslat ho do chládku.

 

Dalšího dne nepřibyly žádné novinky. A tak se George chystal vyměnit svůj klobouk za nový. Prodejnu dobře znal, stála na stejném místě nejmíň padesát let, nepozměněna. Jeho vstup dovnitř oznámilo několika násobné cinknutí zvonku. Vyzkoušel si několik si několik klobouků, aby po půl hodině našel ten, který mu padnul perfektně. Došel k pokladně. Byl třetí ve frontě. První platila mladá žena. Za ní byl stejně starý muž, George si ho prohlížel. Znal ho. Ne osobně, možná od vidění. Zaťukal mu na rameno. V tu chvíli věděl, s kým má tu čest, věděl to i onen muž? Podle činu, který se chystal udělat zřejmě ano. Ve svém kabátě nahmatal nůž. George tušil, co přijde. Ale zareagoval rychle. Jakožto stará škola u sebe také vždycky měl kudlu. Sáhl pro ní. Nestihl to. Ostrá bolest mu projela hrudí, a odtud do celého těla. Ještě stačil natáhnout ruku a uštědřit nepříteli totožnou ránu. Oba pomalu padali k zemi. Za chvíli byli slyšet zvuky sirén záchranářů. Marně. Oba odešli na věčnost. Zločin byl potrestán, ale za jakou cenu.

Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Ahoj Petře, zatím se nikdo na tvoje dílko neozval, takže já to načnu, vítám tě tady u nás a proberu trochu tvoje psaní. Víš, my tu jsme docela kamarádi, co je dobré si chválíme, co je horší, si prostě pokritizujeme, ale v dobrém. Takže se neděs, když se tu objeví nejen chvála, ale taky nějaká kritika. 

    S tím tak trochu musíš počítat a nebrat to jako nějaké vytahování.

    Takže. Každá povídka by měla mít tři znaky dobrého díla. Nápad, zpracování a pointa. A každá povídka by měla mít ještě tři další věci v rovnováze. Popis, přímou řeč a akci. Tak, a ve zkratce rozeberu všechno.

    Nápad jsi měl dobrý. Sice napsat dobrou detektivní povídku není legrace, ale tam se cení hlavně nápad, neotřelý a originální. A to bys tu měl.

    Ale zpracování hodně pokulhává. Ber to tak, že nepíšeš jen pro sebe, ale i pro ostatní, takže to dílko musí být atraktivní i pro ostatní. Ve tvé povídce je všechno dost chaotické a nepřehledné. Máš hodně nedobře vystavěných vět, neobratná slovní spojení, někdy používáš spoustu moc krátkých vět za sebou. Celé dílko je přeplněné dialogy. A za uši tahá i použití přechodníků v místech, kde to nesedí a dnes se bere už za archaické. Máš problémy s čárkami,  s i a y, vůbec s gramatikou. Jo a v povídce se číslovky psané číslem nepoužívají.

    Pointa, ta musí čtenáři zaskočit v krku překvapením a musí si říci, to je príma, že jsem to dočetl až do konce. Pár posledních vět musí být prostě překvapivých a neočekávaných. Tady se ti to rozplynulo ve vzduchu bez nějakého konce.

    A dál. Máš tam hodně málo popisu, popisovaných událostí a popisu okolí. Místo toho jsou hodně upovídané dialogy, které za chvíli unudí čtenáře k smrti a s povídkou praští. A zase, chybí ti tam nějaká akce, něco, co by čtenáře přikovalo k textu a nedalo mu odejít.

    Schválně, koukni se na celou povídku trochu jinak, nech ji třeba uzrát a uležet, nebo zkus ten námět vzít za jiný konec.

    A nic si z takových řečí, co tu píšu, nedělej, já v šestnácti psal tak, že svoje tehdejší díla mám hodně hluboko ukrytá a snad je ani nikdo nečetl.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • petrhpetrh Komentářů: 6
    Díky za odpověd. 

    S kritikou jsem samozřejmě počítal, a jsem za ní radši než za pochvalu, jedině tak se můžu zlepšovat. Na všechno, co jsi mi napsal se podívám a zkusím to opravit. Mám v hlavě ještě plno nápadů, takže zkusím i novou povídku.

    Ještě jednou díky za rady. laugh
  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 210
    Ahoj.

    Přečetla jsem a připojuji se k Jerrymu, myslím, že to shrnul kompletně. Za mě bych ještě dodala jen malinko - používáš s oblibou přechodníky (našla jsem v tom krátkém textu celkem tři), akorát si dej pozor, abys je používal ve správném rodě.

    Například věta: přitakal George, sundávajíc si svůj kabát a klobouk.

    Přechodník máš v ženském rodě, správně by mělo být: sundávaje.

    Já je taky dost používám a do nedávna jsem je psala taky špatně laughO to víc to teď sleduju.wink

    Jinak napsat detektivku nebo krimi je dneska pěkná fuška, na to bych si zase netroufla já. (Zlatý westerny! laugh)
    The world needs more cowboys.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Fajn, to beru, že kritiku přijmeš. My už tu měli autory, kteří spáchali různé příšernosti, které vydávali za epochální dílo a když jsme se pokusili to lehce zkritizovat, urazili se. Tak se to ale dělat nedá, i kritikou se člověk učí. My tady už něco máme za sebou a i když jsme amatéři, už asi víme, co a jak. 

    Ty přechodníky, já si jich taky všimnul. A třeba Salma je do westernu může použít, tam ta trochu archaická mluva sedí. A když už jsme u téhle věty, co naťukla u tebe, je jasné, že si George sundává svůj kabát a klobouk, takže slovo navíc a ruší. Já bych to třeba napsal celou tu větu trochu jinak.

    "Samozřejmě," pokýval hlavou George. Sejmul si z hlavy klobouk, setřel z něj jakési neviditelné smítko a společně s kabátem ho pověsil na věšák v rohu.

    Na podruhé jsem si všimnul i dalších detailů. Třeba i věta V tu ránu se přiřítil Andrew. Hodně hovorové a nesedí to tu.

    „Pojedu za ní" navrhl George a tak se také stalo. 

    Prostě, zkus se zamyslet nad každou větou a přehazuj a dosazuj tam slova. Uvidíš, je to příjemná práce.

    A ještě rada. Zavři se někam, kde tě nikdo neuslyší a zkus si to, co píšeš, přeříkat nahlas. Hned poznáš, kde to skřípe a kde je věta špatně postavená.

    A ještě něco. Čti a čti, zkoušej pochopit, jak to ten autor udělal, jak přemýšlel a jak celý příběh vybudoval.

     

    Salmo, fakt, zlatý westerny, tam je ten námět už daný žánrem, ale detektivka, to je opravdu horší. Taky mám dvě v začátku rozepsané a nejde to dál...frown

    I když, myslím, že by se mělo vyzkoušet všechno, třeba zjistím, že mi jde nejlíp nějaký žánr a na tom pak budu dělat nejvíc.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • williwilli Komentářů: 473
    Mám takový problém - když mne nechytne téma a první odstavec, nejsem obvykle schopen dílo dočíst až do konce. Tady musím konstatovat, že jsem z počátku měl stejnou obavu, ale pak jsem si to přelousknul až do konce a vcelku s chutí.

    Podle mne máš vypravěčský talent - a ten je důležitější než pravopis nebo občasný překlep Carl versus Karel.

    Podle mne bys měl v psaní pokračovat a zkoušet to znovu a znovu. Jak už ti napsali Jerry a Salma, máš tam hrubek jako máku a přechodníky tahají za oči. To ale ve srovnání se schopností vylíčit myšlenku není podstatné. Takže se nenech odradit tím, že tě tu jen nechválíme - není to myšleno ve zlém.

    Já bych tě chtěl upozornit na pár nesrovnalostí, které v příběhu máš. Za vyústění příběhu tě zatahal za ucho už Jerry. Vyšlo to dost hluše, jako by ti došla inspirace a chtěl jsi to mít už dopsané. V takovém případě bys ale měl dílko odložit a počkat na nápad. Pak se k němu vrať.

    Na začátku píšeš o hlavním hrdinovi, který si vyrazí na něco k snědku bez toho, že by si vzal mobil. Telefonem ho seženou jen proto, že všichni ví, že tou dobou chodí na oblíbené místo a dá si oblíbené jídlo. Telefon mu podá hospodský. Pak už je ale zcela zbytečné, aby někomu vysvětloval, kam si pro něj mají přijet autem... už ho našli po telefonu, tudíž museli mít číslo do té hospody.

    Mrtvá je žena středního věku, proto je nevhodné psát, o "ohledání mrtvého", když už před tím čtenář ví, že to je žena. Dál ohledávající lékař nebyl schopen najít stopy pobodání, ale dcera popisuje, že matka byla bodnuta do týlu a silně krvácela. Dokonce je ve hře i triko od krve. Takže toto nesedí.

    V případě patnáctileté slečny bych použil raději výraz např. "ležela tam dívka", než "ležela tam žena, spíše děvče..." No v tvém věku mi patnáctileté holky braly dech, ale píšeš to z pohledu chlapa v důchodu.

    Nějak mi uniklo, kde vzal detektiv fotku podezřelého a proč, když už ho znal z téhle fotografie, jej nepoznal ve frontě před sebou.

    Prosím neber to tak, že jsem ti to chtěl strhat, ale je to detektivka a ta musí být vystavěna na přísné logice. To je grunt. Opakuji se, podle mne máš vypravěčský talent, takže se neboj příběhy vyprávět, trénuj různými povídkami a nezapomínej na Jerryho pravidla dobrého příběhu. Doporučuji - nakresli si ten příběh, udělej si k němu poznámky a kontroluj si, že všechno do sebe zapadá. Ostatní je rutina a ta se zaběhne s praxí.

    Držím palce!
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Koukám, že jsme si s Willim rozdělili úlohy, já šťoural v gramatice a větosloví a willi v ději. 

    Willi, souhlasím s tebou, co jsi napsal. Detektivka, stejně jako ostatní žánry, mají svoji logiku a svoji stavbu, jinak to je amatérské a nedodělané. Nejen nápad, ale i zpracování je důležité a logika tu je fakt nejdůležitější. 

    Zkus to překopat a uvidíš, že to půjde, i já tu talent vidím. Za pár let už pojedeš jako dráha, pokud u psaní zůstaneš.

    Zkus třeba sehnat Chandlera, knížky s Philem Marlowem a vůbec díla americké drsné školy, protože se trochu podobají tvému psaní. A dívej se na ně jako na studijní materiál, říkej si, sakra, jak to ten chlap dělá...
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • petrhpetrh Komentářů: 6
    to willi

    Také díky za postřehy. 

    Jenom k pár věcem.

                                      To, že ten lékař nenašel stopy po pobodání jsem napsal záměrně, protože pro tělo přijel soudní lékař, který to pak objasnil. Bylo to v této větě: „Ahoj, tady Andrew. Mám jméno i příčinu smrti. Jedná se o Stefanii  Robinsnovou, zabita bodnou ranou do týla, den předtím než jsme jí našli.

                                      Nakonci toho pachatele ale hlavní hrdina poznal.   Znal ho. Ne osobně, možná od vidění. Zaťukal mu na rameno. V tu chvíli věděl, s kým má tu čest, věděl to i onen muž?

     

                            

                               

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Petře, je sice pěkné, že se snažíš willimu vysvětlit, jak jsi to myslel. Ale to je dost neprofesionální, ber to tak, že willi je řadový čtenář, který nepochopil tvoje psaní. Kdybys vydal třeba knihu, taky nebudeš čtenářům vysvětlovat, jak jsi to myslel. 

    Spíš se zkus zamyslet, co jsi udělal, že to tvůj čtenář nepochopil. Je jasné, že ty, jako autor víš, co jsi myslel. Ale ostatní to vědět nemusí. A je to jako s anekdotou, když ji musíš svým posluchačům vysvětlovat, aby ji pochopili, je něco špatně.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • petrhpetrh Komentářů: 6
    Ano, ano, já jsem chtěl ale jenom naznačit, že v tom textu je to napsané. Ale asi ta událost není řádně popsaná, takže chyba je samozřejmě u mě.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Skvělé, fandím tomu, že máš tu správnou spisovatelskou pokoru. Už jsme tu zažili autory, kteří se urazili a přestali s námi kamarádit. laugh 

    Takže pokud se budeš zamýšlet nejen nad svými dílky, ale i nad dobře míněnými radami ostatních, myslím, že se ti bude dařit. Zkus nám sem předhodit nějakou jinou práci. A vyzkoušej si třeba i jiné žánry. 
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • kristynka13kristynka13 Komentářů: 32
    Nejsem vůbec žádný odborník, spíše vášnivý čtenář a pisatel. Většina ohlasů k této povídce kritizuje to, jak je to napsané. Nápad je úžasný. moc se mi líbí. Chtěla bych říci, že moje povídky nesahají té tvé ,,ani po kotníky". Mně se ta povídka moc líbila a osobně bych na ní nic moc neměnila. Ale asi ve čtrnácti letech nemám ještě takový přehled.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.