Obyčejný boleníčko

Sabjor VasilkovaSabjor Vasilkova Komentářů: 33
upraveno 10. říjen 2014 v Povídky
"Ti bystřejší z vás mě jistě mají za blázna," řeklo obočí potom co odolalo ústrkům ze strany komise.
"Ale do toho vesmíru se podíváme."
Tlusté brýle všech přítomných rachotily, jak na jejich skla bubnoval liják upřímných slz.
V sále měli všichni pusy na zámeček, každej svůj nářek omezil na zaťatý zuby, který rozklížily jenom když chtěli olíznout nudli, co jim mokřila rty. Občas někdo odšoupnul židlí, když už nevydržel sedět v pozoru a zabořil svůj obličej do dlaní. Jejich ramena se pak zdvihala jako paže ptáčátek.
Každej si přitom v hlavě sumíroval gratulace a žehnání.

Doba už tak pokročila, že se přestalo říkat ponorková nemoc, ale říkalo se raketoplánová nemoc.
Kapitán flotily Meličo Škála mrskal do klobouku karty. Hodinky na jeho zápěstí ukazovaly 6 viletů do desníčku.
"Než bude desníček, to umřu hlady." řekl si.
Kárový kluk se zapíchnul do pomeranče údržbáře honu, pana Jondy Telovýho. Ten ji opatrně vyjmul a když ji vracel Meliči Škálovi, neodpustil si poznámku:
"Některé hry se ve stavu beztíže, a nepochopte mě špatně pane kapitáne, zkrátka hrát nedají."
"Ste to ale pěknej kakabus." odvětil pichlavě Meličo Škála, sám mírně rozzloben.

Komentáře

  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Asi nejsem cílovka smile Líbí se mi některé obraty, ale jak jsou to jen dva fragmenty nezasazené do většího celku nefunguje to na mě, nevtáhne mě to.
  • je to přesně tak, jenom dva fragmenty, protože jsem teď dlouho nic nepsal. i tak ale děkuju za komentář.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.