Opět pohádky pro hodné děti

Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 210
upraveno 20. srpen 2014 v Povídky

Pravdivá pohádka o prostitutce (která dávala každému.)

 

Žila byla v jedné neznámé zemi, úplně neznámá prostitutka.

A nebyla to jen tak ledajaká prostitutka!

Tahle úplně neznámá prostitutka z neznámé země měla takový zvláštní prapodivný zvyk.

Ona měla totiž ve zvyku dávat každému, kdo chtěl.

A tak dávala - Jardovi, Tondovi, Zdeňkovi, Mirkovi, Jirkovi jenom Lubošovi ne, protože ten nechtěl, tomu dávala Petra.

Prostitutka dávala všechno co měla, celým srdcem, celým tělem.

Dávala nádobí, oblečení, nábytek, knížky, kytky, peníze, prostě úplně všechno, co se dalo dávat.

Dávala - Jardovi, Tondovi, Zdeňkovi, Mirkovi, Jirkovi jenom Lubošovi ne, protože ten nechtěl, tomu dávala Petra; až se stalo, že jí nic nezbylo.

Zůstala sama v úplně prázdném domě.

Už neměla co dávat, už nikdo nechtěl.

A co teď?

„Když už nemám co dávat,“ řekla si prostitutka, „nemá to cenu, tak to zabalím.“

Tak. A rozhodla se, že to zabalí.

No jo, ale jak to zabalit? To je otázka!

Řekla si – „Jak já bych to jen zabalila?

Pistole? Fuj – z toho je děsný svinčík, kdo by to pak uklízel.

Utopit? Brrr - na to je dneska strašná zima a pak – vždyť přece umím plavat.

Prášky? Ble - neumím spolknout ani aspirin!

Podříznout? Au - to by bolelo.“

Ale jak to teda zabalit?

A najednou prostitutku, která dávala každému, která dávala Jardovi, Tondovi, Zdeňkovi,Mirkovi, Jirkovi jenom Lubošovi ne, protože ten nechtěl, tomu dávala Petra; něco napadlo!

Když zabalit, tak zabalit!

A honem utíkala do největšího papírnictví ve městě.

Tam si koupila ten největší balící papír co měli a spokojeně odešla do svého prázdného domu.

Rozložila papír na zem a – zabalila se.

A tak tam ležela na zemi, prostitutka, která dávala každému, která dávala Jardovi, Tondovi, Zdeňkovi, Mirkovi, Jirkovi jenom Lubošovi ne, protože ten nechtěl, tomu dávala Petra.

Jenomže co se nestalo! Teda stalo.

Šel kolem jeden.

Bílý čaroděj.

Nakoukl oknem do prázdného domečku prostitutky, která dávala každému, která dávala Jardovi, Tondovi, Zdeňkovi, Mirkovi, Jirkovi jenom Lubošovi ne, protože ten nechtěl, tomu dávala Petra.

A vidí – na zemi cosi leží. Cosi zabaleného.

Čaroděj nebyl žádný hlupák, hned věděl oč kráčí.

Řekl si – „A jejda, tady se někdo rozhodl to zabalit! A to by teda nešlo. Takhle ne!“

Vešel do domečku prostitutky, která dávala každému, která dávala Jardovi, Tondovi, Zdeňkovi, Mirkovi, Jirkovi jenom Lubošovi ne, protože ten nechtěl, tomu dávala Petra.

A začal zase hezky pomalounku, pečlivě a důkladně rozbalovat.

Rozbaloval, rozbaloval až rozbalil.

Rozbalil prostitutku, která dávala každému, která dávala Jardovi, Tondovi, Zdeňkovi, Mirkovi, Jirkovi jenom Lubošovi ne, protože ten nechtěl, tomu dávala Petra; a koukal na ní.

A prostitutka koukala na něj.

Koukali na sebe až se do sebe zakoukali.

Čaroděj si řekl – „Taková pěkná holka a ona to chtěla zabalit!“

Prostitutka si řekla – „Takovej pěknej chlap a já to chtěla zabalit! To jsem byla ale hloupá!“

Nene, nic balit nebudeme! A když – tak jeden druhého!

A tak prostitutka která dávala každému, která dávala Jardovi, Tondovi, Zdeňkovi, Mirkovi, Jirkovi jenom Lubošovi ne, protože ten nechtěl, tomu dávala Petra; odešla neznámo kam, sbalená bílým čarodějem.

A jestli ti dva neumřeli, tak jsou do sebe zakoukaní ještě dnes a balí nadšeně jeden druhého.

 

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

 

The world needs more cowboys.

Komentáře

  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 210

    Pohádka druhá – O Úchylovi

     

    V jedné daleké zemi žil jednou jeden.

    Ten jeden, jak už to tak bývá, byl úplně normální nenormální Úchyl.

    V podstatě nic neobvyklého. Jak v pohádkách, tak v nepohádkách.

    Tenhleten Úchyl měl v oblibě různé úchylnosti. A dělal je opravdu s radostí.

    Rád se choval úchylně, dělalo mu to největší potěšení v jeho úchylném životě.

    Vlastně jediné potěšení.

    Protože jaké jiné potěšení by mohl mít úchyl, než dělat úchylné úchylnosti?

    A dělal je opravdu dokonale. V tomhle byl skutečný odborník!

    A dělal je všude. V tom byl taky odborník.

    Úchylnil v parku, v lese, na ulici, v uličkách, na náměstí, na nádraží, před domem i za domem, prostě kde ho to právě napadlo.

    A kde to na něj právě přišlo.

    A přicházelo to na něj často, to mi věřte.

    A přicházelo to na něj všude. To mi taky věřte!

    Jednoho krásného dne, kdy ho zase napadlo si zaúchylnit, kdy to na něj zase přišlo – zrovna se procházel krásnou zahradou, bylo léto, sluníčko svítilo a ptáčci zpívali – se stalo něco zvláštního!

    Úchyl uviděl vílu!

    Samo, že první myšlenka byla si báječně zaúchylnit.

    A taky že jo!

    Jenže sotva tu svoji úchylnou úchylnost provedl, zůstat koukat jako úplně zkoprnělý úchyl.

    A nechtějte vědět, jak takový úplně zkoprnělý úchyl kouká!

    Příšerný pohled, to mi věřte, milé děti!

    To nechtějte nikdy uvidět.

    Něco tak strašlivého vám ani nepřeji v životě uvidět.

    Ale proč vlastně ten náš Úchyl zůstal takhle koukat?

    Protože víla, na kterou právě provedl tu svoji úchylnou úchylnost, místo aby začala ječet, omdlévat, utíkat, třískat do Úchyla deštníkem, kabelkou, nákupní taškou, hliníkovou berlou a podobně, tak jak to dělaly všechny ostatní Úchylovy oběti, tak tahle krásná víla se jenom krásně usmála, přišla ještě blíž k Úchylovi a - pohladila ho po tváři!

    To byla věc, kterou Úchyl ještě nikdy v životě nezažil!

    Úplně se z toho sesypal.

    Podlomily se pod ním kolena a Úchyl padl víle k nohám.

    Koukal na ní a najednou dočista zapomněl na všechny svoje úchylnosti, zapomněl na všechno a na všechny a koukal jenom na krásnou vílu.

    A víla se koukala na něj, pořád se krásně usmívala a oči jí zářily jako hvězdy.

    Potom podala Úchylovi ruku, pomohla mu zvednout se z prachu a udělala další věc, kterou Úchyl ještě nikdy nezažil.

    Políbila ho!

    A to už byl s Úchylem úplný konec.

    To ho už definitivně a navždy odrovnalo.

    A úplně na závěr víla vzala Úchyla za ruku, pořád se tak krásně usmívala, pořád jí z očí zářily hvězdy a odvedla si Úchyla sebou do tajného světa Úchylů, víl, ztracených snů a přání a pohádek na dobrou noc.

    A tam se oba už navždy uchýlili a od té doby úchylnili už jenom spolu a jestli neumřeli, tak tam spolu úchylní ještě dnes!

    A zazvonil zvonec a pohádky je konec!

    Dobrou noc, děti a krásně úchylné sny!

    The world needs more cowboys.
  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 210
    Užijte si to na Bartoničce, lidi smile
    The world needs more cowboys.
  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Tohle je dokonalý, královsky jsem se bavil laugh
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Salmo, když jsem si to přečetl, zkonstatoval jsem, že na Bartoničce budeš opravdu chybět. Skvělé pohádky, děti musí mít opravdu radost.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • williwilli Komentářů: 473
    Ano, i moje mrně má rádo takové pohádky. Líbilo se...
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.