Zatím bez názvu!

MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
upraveno 15. červenec 2014 v Dlouhodobé projekty
  Ahojky, tak tě vítám na fóru. Čte se to hezky, nikde to nijak zvlášť nedrhne, ale mám pocit, že tam na začátku bylo až moc ALE. Zkus to místy nahradit za jiné slovo, nebo postavit větu trochu jinak. To jen takový nápad.

  Taky pozor, ve čtvrtém odstavci se ti náhle změní čas z minulého na přítomný, nevypadá to moc dobře. Celá povídka mi přijde taková neucelená, neuzavřená. Tu mluví vypravěčka o holčičce, tu zase o svých snech, tam zase o své práci. Jestli je to část nějakého většího celku, pak je to v pořádku, ale osobně bych doporučoval trochu usměrnit tok myšlenek.

  ALe jak jsem řekl na začátku, čte se to hezky, žádné škobrtnutí nebo hrubka (alespoň já si ničeho nevšiml) takže ode mě máš palec nahoru :D

Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Je to možné, Mike mne předeběhnul!wink

    A dokonce mi vzal i většinu mých připomínek. Ale dobrá. Nápad je to dobrý, trochu něco jiného, než je obvyklé. Ale zpracování tématu trochu kulhá, celé mi to připadá jako jakýsi slohový úkol nebo úvaha na dané téma. A trochu bych poškrtal, připadá mi to lehce upovídané, a přidal bych nějakou akci, dialogy a řeč. Musíš to brát tak, že píšeš nejen pro sebe, ale i pro potencionální čtenáře.

    Taky mne trochu zarazila změna času, jako Mika. Působí to rušivě.

    Ale styl je to zajímavý, určitě pokračuj.

    A taky tě tu vítám. Tady je to príma... wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • DomiiDomii Komentářů: 1
    Díky za připomínky:) není to povídka, bude to nejspíš delší, to proto to tak natahuju, ale zkusím to proškrtat
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    I já se připojuji k uvítání. laugh

    Píšeš, že chceš okomentovat styl, ale otázka stylu je vždy ošidná.smile Někdo má rád příběhy komorní a pomalu se vinoucí, košaté na popisy, jiný upřednostňuje svižný děj a přímočařejší, syrovější popis. To jen tak na okraj, že to co se jednomu líbí, se nemusí líbit druhému. Takže je jistě fajn si poslechnout co nejvíce názorů a odnést si z nich to, co tě posune dál.
    Pokud jde o tvůj text, jsem z něj rozpačitý, něco tady již zaznělo od Mika a Jerryho (a mohu se s tím ztotožnit), a také přidám pár slov.

    Píšeš, že nevíš co z toho vznikne a bohužel to na výsledku jde dost cítit. Je to nesourodé, roztříštěné a moc to nedrží po kupě.

    Jistě jsou lidé, kteří píší intuitivně a celý příběh se jim rodí teprve pod rukama, ale v tomto případě bych spíše navrhoval, aby sis ujasnila, co vlastně chceš vyprávět, v pár bodech a těch se držet. Tady je to takové hop sem, hop tam.

    Kromě té nesourodosti dost často používáš pro zdůraznění opakování (např. Už ji nikdy neuvidím. Nikdy se nedozvím... nebo ... nadechla jsem se té slastné vůně. Vůně knihy, vůně fantazie... a nebo …Záviděla jsem postavám,...Záviděla jsem autorovi, …) Když to použiješ jednou za čas, tak fajn, ale tady je to každou chvíli a je to už rušivé.

    A když už jsem u toho opakování tak pozor i na opakování, kde to se zdůrazněním nemá nic společného (např. již zmíněné ... Už ji nikdy neuvidím. Nikdy se nedozvím... v jednom odstavci doplňuje ještě že nikdy nebyla přátelská a nikdy ji přátelé nechyběli. A pak také třeba ...Když jsem přijala... Když jsem si poprvé...)

    Někde bych se nebál škrtat. A např. ...Opatrně jsem k ní přistoupila. „Máte přání, slečno?“ zeptala jsem se nesměle... By mi lépe sedělo již bez nadbytečného - zeptala jsem se nesměle – protože to, že opatrně přistoupila mě již ve vlastní fantazii k tomu navede.

    Nebo …Zopakovala jsem svou otázku, ona ale stále neodpovídala. Dále zarytě mlčela. - nebál bych se zjednodušit. Např. Zopakovala jsem otázku, ale ona jen zarytě mlčela.

    Či …Vyřídila jsem objednávku a jen se svými vlastními myšlenkami jsem se vydala zpátky za pult… Opět prokrátit, třeba nějak takto: Vyřídila jsem objednávku a zamyšleně jsem pokračovala k pultu.

    Možná se ti toho zdá dost, ale říkal jsem si že na pár konkrétních příkladech to nejlépe uvidíš. Rozhodně tě totiž nechci odradit, ba naopak, takže piš, piš...wink
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Mirek to probral opravdu důkladně, má pravdu. I já jsem si všimnul, že jsi napsala o tom, že nevíš, co z toho vznikne. To je ale dost nebezpečné. Sice můžeš pokračovat jakkoli, třeba jako thriller, detektivka, vzpomínková povídka, fantasy, sci-fi a já nevím, co ještě. 

    Ale začít psát  s tím, že nevíš, co bude na konci je risk.

     Chce to nejdřív si to ujasnit. Mám nápad. Je dostatečně výživný, aby z něj byla pořádná povídka, novela nebo dokonce román? Jakým stylem to budu psát. V jaké osobě, v jakém čase? A pak si udělat jakousi osnovu, obsah v několika větách, nebo bodech. Ujasnit si postavy - co budou dělat, jak se budou vyvíjet, jak moc budou důležité, budou kladné, nebo záporné? A pak si napsat jakousi synopsi, už podrobnější text. A ten pak rozvíjet, upravovat doi různých dějových linek a směřovat k nějakému jasnému konci, který musí být, buď očekávaný nebo překvapivý. Ale alespoň ty sama ten konec musíš mít naprosto jasný. 

    A tak dál. Ještě jedna maličkost. Zkus se vyhnout šroubovaným větám a slovům, které jsou sice knižní, ale nesedí. Zkus si někde o samotě svoje tedxty přečíst nahlas a hned poznáš, kde to drhne. Snaž se psát čtivě a slovy běžnými. Kolikrát jsi třeba v životě použila tuhle větu, kterou už vypíchnul Mirek. 

    Dále zarytě mlčela.

    Určitě se líp čte povídka bez krkolomných obratů... Ale to víš, chce to psát a psát. Až si vychytáš ty svoje mušky, uvidíš, jaké je to fajn.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.