Zvíře

katjakatja Komentářů: 16
upraveno 28. březen 2014 v Povídky
Přeji hezký den.

Tak jo, už jsem přihodila pár komentářů, tak abyste mohli vyprášit kožich zas vy mě... laugh

Je to kratičká povídka, kterou jsem si cvičně střihla včera večer. Měla jsem pocit, že bych potřebovala potrénovat současnost, kterou jinak nepíšu, tak jsem to zkusila.

Já se u psaní královsky bavila, ovšem manžel mi následně oznámil, že je to blábol a nemá to ani kloudnej konec.

Tak, prosím, budu ráda, když mi napíšete, co si o tom myslíte vy.



Tramvaj se zazvoněním vyjela ze zastávky.

Šedivé odpoledne na konci zimy pomalu přecházelo v podvečer, ale venku zbylo pořád dost světla, aby viděl tři smějící se dívky na zastávce. Střapatou blondýnu, výrazně namalovanou zrzku a Lindu.

Ušklíbl se a raději se zadíval na okoukané reklamy na dopravní podnik, vylepené nad okny.

Linda, neuhlídal povzdech. Ještě teď ji před sebou viděl, i když tramvaj už odbočila. Medové zvlněné vlasy, obrovské šedomodré oči, a postava zvýrazněná úzkými kalhotami a vypasovaným kabátkem. Nejhezčí holka ze třídy. O něj by si neopřela ani kolo. On je jen docela obyčejný, kostnatý dlouhán s nezajímavě světlehnědými vlasy.



Doma hodil batoh na postel a zapnul počítač. Snad se mu podaří dostat dneska do postele aspoň Yennefer. Zabrblal nadávku. Geralt to má sakra mnohem jednodušší.

V předsíni zarachotily klíče a rozsvítilo se. Matka na něj cosi hulákala, tak se neochotně zvedl a vyšel na práh pokoje. Aspoň si dojde pro pití.

Cestou zpět ho napadlo, že je trochu zvláštní, že ti nejdivnější chlapi nemají nikdy problém sbalit ženskou. Geralt například má svislé zornice a bílé vlasy a může si vybírat.

Prošel kolem sestřina pokoje. Měla otevřené dveře a rozsvíceno, přestože o něčem drbala s matkou v kuchyni. Napůl proti své vůli nahlédl dovnitř. Plakáty Twilight ságy ho ujistily, že se ve svých úvahách vydal správným směrem. Takovej nanicovatej bledej impotent – ale je potenciálně nebezpečnej – takže ho má nad postelí půl ženské populace civilizovaného světa. A kolik z nich si toužebně přeje, aby z toho plakátu sestoupil…

Potřeboval si vyčistit hlavu. Chce to nějakou blbinu, která ho uklidní a nebude ho nutit moc přemýšlet. Projížděl harddisk, až narazil na složku nadepsanou Underworld. Bezva. Natočil monitor k posteli a založil si polštář pod hlavu. Dlouhé nohy natáhl před sebe a chystal se k příjemnému zformátování své paměti.



Při večeři naštvaně přežvykoval a nevšímal si ani matky, ani té pihovaté užvaněné slepice, která si říkala jeho sestra. Ani ten blbej Underworld mu dneska nepomohl zapomenout na trápení. Sakra.

Pomalu docházel k závěru, že pokud nebude nějak drsňácky „poškozenej“, tak si v životě nevrzne. Nějaká jizva se zajímavou historií, děsivý pohled plný tajemství, nebo nejlíp, kdyby se tak při úplňku měnil v nějaké sexuálně atraktivní zvíře. Lehká perverznost se dneska asi nosí. Nemusel by být ani vlk. Co třeba medvěd… hmm na to asi nemá postavu… tak co třeba mýtický drak?

Ach jo! Je tak nesnesitelně normální, že si ho Linda nemůže nikdy všimnout.



V noci se proměnil v tygra a pohled na ty obrovské šedomodré oči rozšířené ještě víc hrůzou a vzrušením ho neuvěřitelně uspokojoval. Konec konců, on ji uspokojil taky.

Vzbudil se s mokrým prostěradlem a ještě vzteklejší, než včera.

Cestou na zastávku kopal před sebou kamínek a nebyl si jistý, jestli na něco nezapomněl. Cosi mu říkalo, že dneska píšou, ale z čeho? Že by francouzština? Nebo čeština? Zvedl oči, aby zkontroloval, jak daleko je tramvaj, kterou potřeboval stihnout. Vypadalo to dobře. Blížila se, takže když natáhne krok, budou u sloupku s modrou cedulkou zároveň.

Koleje zaduněly a lidé na nástupišti trochu ustoupili od jízdní dráhy. Za jejich zády projížděla auta a pošmourné ráno smrdělo výfukovými plyny.

Když se dveře se zaskřípáním otevřely, zjistil, že hledí skoro pod sukně nějaké stařeně páchnoucí močí a zatuchlinou. Opírala se o starodávnou dřevěnou hůlku. Hlavně, že je vyřezávaná, napadlo ho neuctivě. Kdyby si pořídila francouzské hole byla by pohyblivější. A možná by to občas stihla na záchod.

Všiml si uraženého zamračení ve vrásčité tváři a na okamžik se lekl, že to řekl nahlas. Blbost. Duchny se pořád kvůli něčemu rozčilujou a uráží…

Babka stepovala na schodech a tramvaják se už už chystal začít zavírat dveře.

Vyslala k němu zoufalý pohled plný prosby, a aby toho nebylo málo, napřáhla ruku. Zkroucenou, vrásčitou, se stařeckými skvrnami a zažloutlými nehty. Okamžik na ni s odporem hleděl, ale to už ho neurvale popadla za rameno a plnou vahou se o něj opřela, takže neměl na vybranou. Neochotně jí pomohl na chodník a pokusil se zamumlat nic neříkající, rádoby zdvořilé: „Za málo.“

Babka se ušklíbla. Nevěděl, jestli je to vzteklý, nebo pobavený úšklebek a ani se mu nad tím bádat nechtělo. Otočil se, že konečně skočí do vozu městské hromadné dopravy, ale chytila ho za ruku a než se vzpamatoval, vtiskla mu do dlaně upocený, téměř setřený dvacetník.

„Děkuju mladíku,“ zakrákala. „Hoď ho do vody a něco si přej.“

Poslední slovo už málem neslyšel přes bzučení signalizace zavírajících se dveří. Zašklebil se odporem a minci upustil do kapsy bundy. Jak vystoupí, vyhodí ji. Divná babizna.

Pozoroval holé pruty trčící ze země – keře živého plotu ohraničujícího trávník před školou- zatímco tramvaj brzdila a skřípala a poskakovala.

Přidržel se tyče a ustál setrvačnost těžkého vozu, aby vyskočil hned, jakmile se otevřou dveře. Všechna místa k sezení byla obsazená a v uličce se tlačilo mnoho jeho spolužáků z jiných tříd. Nesnášel tyhle narvané vozy, ale ráno se jim prostě nedalo vyhnout. V létě někdy chodil pěšky, ale v zimě? Každou chvíli prší, nebo sněží, případně obojí a vyhrabat se z postele dřív, když ani slunko si nebylo jisté, jestli už má začínat den?  Fakt ne.

Přeběhl silnici a u obrubníku si všiml kanálu pro odtok vody z vozovky. Měl příhodně velké díry. Štítivě do něj upustil darovanou minci a zkratkou přes trávník se vydal k houstnoucímu provozu u dveří velké historické budovy gymnázia.

Linda.

Šla ke vchodu z protější strany, a se svými dvěma kamarádkami se něčemu smála. Ty její rty, krásně vykrojené a růžově lesklé… byl si jist, že na zítřek se mu bude zdát i o nich.

Jak si přál, aby mohl říct něco zajímavého, aby na ni mohl vrhnout pohled temný a nebezpečný, jako hrot dýky, aby se stal nějakým záhadným zvířetem, které vyvolává chvění v žaludku… nějakým zvířetem, které…

Svět zešedl, zbělal a zčernal. A když znovu otevřel oči, bylo mu divné, že nebe pozoruje z neznámé perspektivy.

Tak jakoby zdola… totiž úplně zdola. Rozhlédl se, ale nic mu nebylo povědomé. Neviděl školu a ani Lindu. Zato se kolem něj ježily neuvěřitelně vysoké zelené věže. Kývaly se ve vichřici a on se rozhodl prohlédnout si jednu z nich zblízka. Vykročil. Ehmm… ne. Odřel si obličej. Chtěl si prohmatat čelo, ale… neměl ruce?!

Někdo ho popadl za pas a prudce zdvihl do stratosféry. Zazmítal se ve vzduchu, ale když si uvědomil tu nechutnou výšku, dostal závrať a radši toho nechal. Ječel a prosil o pomoc, ale jen do chvíle, než poznal, kdo se nad ním sklání s úsměškem na tváři. Babka z tramvaje.

„Ty můj hlupáčku…“ politovala ho, ale vůbec jí to nevěřil. Trochu s ním pohodila a on se málem pozvracel. Pak vytáhla kousek zrcátka s uštípnutým rohem a nastavila mu ho.

Chvíli mlčky hleděl na něco divného, růžového, s kroužky. Na něco zmítajícího se bezmocně na babčině dlani. Na… žížalu?

„S přáními je ta potíž, že občas se splní doslova…“ zamumlala babka, když míjela Lindu s kamarádkami.

I malý novopečený žížalák v její kapse musel slyšet jak jeho překrásná medovláska s dlouhýma nohama říká té zrzce: „Jo, to mi vyprávěj. U nás zas minulý týden na praktikách biologie… Dymek přinesl do učebny plnou zavařovačku žížal… Bereme kroužkovce, že. Mě ti tak zalechtalo v žaludku, že jsem málem vyhodila snídani!“
Katherine Luka

Komentáře

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
      Teda mě ta pointa došla a chvilku trvalo, než jsem se přestal smát.laugh Takže za mě super smile Kolegové a kolegyně se do tebe možná nějak pustí, ale já si žádných chyb ani krkolomných výrazů nevšiml. Když se mi to dobře čte, prdím na chyby laugh

      Sice mi chvilku trvalo, než jsem se do toho začetl, ale jak jsem viděl zmínku o Geraltovi (podle mě vzorový příklad dokonalého hrdiny) byl jsem v tom až po uši. Takže asi tak smile
  • williwilli Komentářů: 473
    Tak to je paráda!

    Však ne nadarmo se říká, že když se Bůh chce někomu vysmát, splní mu jeho přání.
  • katjakatja Komentářů: 16
    Díky za chválu.

    Jsem ráda, že ta pointa nepřišla vtipná jen mě... to by bylo trapné... (O:

    Jinak klidně přihoďte i nějaké kritické připomínky - budu ráda.

    Např.: Proč jsi měl problém se začíst, Miku? Co nesedělo? Atp. ...

    Ale stejně díky a já jdu zas tvořit (O:smile
    Katherine Luka
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    katja: já ti ani nevím. Ten začátek mi přišel takový tuctový oproti tomu zbytku. Takové to: "Byla temná a bouřlivá noc..." Neříkám, že je to špatně. Jen mi prostě chvilku trvalo, než mě příběh pohltil smile
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Konečně jsem si našel chvilku na sepsání komentáře.

    Hodím ti tady pár postřehů jak to vidím. Možná s nimi souhlasit  budeš  a možná ne, každopádně mě pár věcí vyrušilo.

    Nejdříve se připojím k Mikovi, ten začátek byl i pro mě takový nijaký… nepříliš zajímavý. V  úvodní pasáži mi trochu nesedělo, jak nejdříve čtenáře připravuješ na plány hrdiny zbavit se svého pocitu méněcennosti a dostat virtuálně v postavě Geralta Yennefer do postele, ale  pak tu linii utneš. Prostě se  jde  koukat na Underworld… v pohodě,  v  životě se  plány také mění bez vysvětlování, z minuty na minutu, ale tady  mi to trochu zaskřípalo (až na druhé přečtení, na první jsem nezaznamenal - není to nic drastického, jen to na mě působí trochu jako kdybys řekla, že hrdina půjde hrát kostky a pak se jde dívat na TV)

    Když už tuto linii nerozvádíš, nejsem  si jist, zda bych ji připomínal, tím, že když se vrací do pokoje si povzdechne,  že podivíni  mají na ženské štěstí  a jako první příklad dáš opět Geralta (Geralt například má svislé zornice a bílé vlasy a může si vybírat. - tuhle informaci bych navíc vsadil spíš už  do první zmínky  o  Geraltovi, ale v  jiné  formulaci. Samotná tato věta na mě  působí těžkopádně, snad  za to může použité - například. Což je  takové manuálové, příručkové smile ).

    Pak už to začíná dostávat šťávu. Druhá půlka  je  podle  mě lepší. Ale i tady mám pár postřehů.

    Jeden, který by šel omluvit  tím, že jde o  pohádkový motiv a  není třeba  za  tím hledat  logiku - ano jde o pasáž s kouzelnou stařenou a jejím druhým objevením se na scéně (v  závěru). Je jasné, že jako pohádkový motiv, kde se vzala  tu se vzala (když se hrdina proměnil v  žížalu) je naprosto akceptovatelný… ale pořád si tak podvědomě říkám, že jí spíš mohl do tramvaje pomoci nastoupit…aby  to nebylo ve sledu událostí tak, že ona vystoupí,  on odjede, změní se a ona se tam najednou nějak objeví.

    A druhý,  týkající se jedné věty a vlastně i pořadí popisných pasáží.

    Přidržel se tyče a ustál setrvačnost těžkého vozu, aby vyskočil hned, jakmile se otevřou dveře. - nejsem si jist, že ustál setrvačnost aby vyskočil (spíš aby nespadl?) - navíc  tuto informaci bych stejně  dal, až za informaci, že tramvaj byla narvaná apod.  Přirozenější by mi přišel sled událostí v tomto pořadí po odstavcích (zmíněn  vždy začátek odstavce):

    Poslední slovo už málem neslyšel….
    Všechna  místa k sezení ….
    Pozoroval holé pruty ….
    Přidržel se tyče…


    Zkrátka, jak  jsi psala v úvodu, že šlo o procvičení, jde na tom cítit, že to je neodleželé  dílko. Stačil malý odstup, aspoň  pár dní a myslím, že bys po opětovném přečtení sama dočišťovala a dolaďovala.

    Každopádně se mi líbila myšlenka, jak se takové  přání může vlastně zvrtnout a závěr mě opravdu pobavil. laugh
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Ještě jsem uvažoval, proč mi ten úvod přijde fádní…a asi to bude  tím popisem Lindy a ústřední postavy..že je to vybalené tak na začátku stylem ona je  taková a on je takový...smile
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.