Abstinence

NyrraNyrra Komentářů: 13
upraveno 3. únor 2014 v Povídkář
Hlavní postava: Unavená upírka

Místo: Zaprášený bar

Téma: Čím více hledáme, tím méně nalézáme.

První věta: Jdi do toho.

„Jdi do toho!“ hlásal slogan z popraskaného plakátu nad barovým pultem. A pod písmeny, dříve snad  vyvedenými v křiklavém odstínu zelené barvy, nyní však ztmavlými do nevýrazné brčálové zeleně, se rýsoval obrázek lahve plné jakési rudé tekutiny. Rudé jako granátové jablko nebo jako krev.

Esmeralda obraz přimhouřenýma očima pozorovala, její oči ani jedenkrát nezamrkaly. Byla jím zvláštně fascinována, a nejen to, vzbuzoval v ní žízeň. Tak hlubokou a neutuchající, věčnou.  Přejela jazykem po svém horním rtu, jako by snad doufala, že se jí tím podaří žízeň zahnat. Přitom lehce zavadila o své dlouhé špičáky a zazdálo se jí, že ucítila slabý náznak železité chuti krve, ale jestli tam skutečně byl, pak ho okamžitě pohřbila pachuť jejího lesku na rty. Znechuceně se ušklíbla. V uších jí neúnavně duněla hudba z reproduktorů, v hlavě jí bolestivě tepalo a chtělo se jí spát.

Podepřela si ztěžklou hlavu rukou. A pohládla na barmana opírajícího se v rohu pultu. V ruce držel vysokou sklenici, kterou stále do kola přelešťoval umouněným hadrem. Možná doopravdy věřil, že když to bude dělat dostatečně dlouho, podaří se mu odstranit zašedlou vrstvu usazenin, která ji pokrývala.  Přesto měla Esmeralda pocit, že je sklenice tou nejčistší věcí v místnosti, na všem ostatním ležela tlustá vrstva prachu. Pult, o který se opírala, byl pokryt vrstvou mastnoty, nashromážděnou za ta léta, co se jeho desku nikdo nenamáhal utřít, po podlaze se povalovaly nedopalky a rozšlapané krekry a ve vzduchu se vznášel odporný nakyslý zápach zvratků. „Hnusný pajzl,“ pomyslela si Esmeralda, „dokonalé místo pro zkrachovalé existence. Koneckonců těmi jsou všichni, co tady nakonec skončí, včetně mně.“ Barman na ní vrhl nevrlý pohled, když mu ho však vrátila, rychle uhnul očima stranou. Celkem ho chápala, nebylo normální přijít do baru a několik hodin prostě sedět a nic si neobjednat, ale koho zajímalo co je normální. Jí tedy ne. Chtěla prostě chvilku klidu, jenom kdyby neměla takovou žízeň a kdyby ta hudba konečně ztichla.

„Nedala by sis něco k pití?“ ozval se vedle ní nějaký hlas. Pootočila hlavu jenom o tolik, aby viděla, kdo na ní mluví. Byl to mladý kluk s rozcuchanou hřívou slámových vlasů, uličnickým úsměvem a nakřivo posazenými brýlemi na nose.  „Co sakra někdo jako on dělá tady? Nevypadá jako někdo, kdo by se po půlnoci poflakoval v takovémhle podniku,“ ptala se v duchu a navenek jen něco otráveně zabručela. Doufala, že prostě odejde a dá jí pokoj. „Promiň, co jsi říkala?“ zeptal se a stále se usmívaje posunul si brýle na nose o něco výš. „Že abstinuju,“ zavrčela. „Aha, a proč?“ Stěží odolávala nutkání poslat ho někam, nemohl jí prostě nechat být? „Hledám klid,“ odsekla a doufala, že tím jejich rozhovor skončí. Její žízeň nabírala na intenzitě, veškerou silou své vůle se ji snažila potlačit. Nechtěla jí propadnout znovu, už nikdy.

Nemohla si to dovolit, připadala by si jako zvíře, alespoň v těch chvílích kdy by byla schopná normálně myslet. Ale i tohle odříkání ji ničilo, pomalu ji rozkládalo zevnitř. Neustálá touha po něčem, co sama sobě zakázala. Jen její vlastní umíněnost stojící proti všem vrozeným instinktům, proti samotné vlastní podstatě jejího druhu. Pouze tenounká hradba sebeovládání jí dělila od zvířecích pudů. A ta byla s každým dnem tenčí a tenčí.  A jí už vyčerpávalo to, jak se neustále snažila zabránit jejímu zřícení.

 „A proto abstinuješ?“ ptal se kluk nevěřícně. „Jo!“ po těch slovech se k němu otočila zády. „Ať už jde pryč, prosím,“ modlila se v duchu. Nezabralo to. „A našlas ho?“ nemohl si dát pokoj. „Ne!“ Esmeraldě už chybělo do výbuchu opravdu málo. Poslední o co stála, byl takovýhle vlezlík. Kupodivu poté nějakou chvíli mlčel. Doufala, že už to tak zůstane, ale dělala si marné neděje.  „No jasně,“ vyhrkl náhle, „nepřímá úměrnost.“ „Cože to?“ nechápavě se otočila zpátky k němu.  Jeho úsměv se snad ještě rozšířil. „No přece nepřímá úměrnost. Čím víc se snažíš najít klid, tím méně ho nalézáš. Takže,“ udělal dramatickou pauzu, „jestli chceš najít klid, musíš logicky přestat hledat.“ „A?“ řekla naprosto nechápajíc, co tím sleduje. „Protože ve tvém případě hledání znamená abstinenci, musíš přestat abstinovat, abys našla klid, rozumíš?“

Chvilku na něj nevěřícně zírala, přímo zářil hrdostí nad právě vymyšlenou konspirační teorií. Vypadal jako by se mu právě podařilo učinit objev hodný Nobelovy ceny.  A možná že ano. Všechno uvnitř ní se začínalo bortit. Všechna ta únava, neustálé přemáhání, a proč vlastně? Nemělo to smysl, vůbec žádný smysl. Hradba se začínala tříštit a za ní čekala žízeň, vítězoslavně řvoucí, pohlcující.  Znovu pohlédla na kluka před sebou, její oči stále neúprosněji přitahovalo jeho hrdlo. Znovu si olízla rty. „To zní logicky,“ řekla a usmála se na něj a mladík vypadal naprosto spokojený sám se sebou.

Komentáře

  • williwilli Komentářů: 473
    Ono vlastně na přímé či nepřímé úměře nezáleží. Otrapu je třeba vždy zakousnout, jinak mít klid nebudeš. V tom totiž spočívá princip životní mise otrapů.

    Máš to hezky sesumírované. K dokonalosti tomu chybí jenom maličkosti a já se necítím na to, abych se ti v tom vrtal. Když si to přečteš za měsíc, možná si všimneš, že některé věty nebo odstavce jsou trochu složité. Možná to rozdělit do více odstavců...

    Ale jinak paráda.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Líbí! Nápad je to dobrý, dobře rozvedený. Souhlasím s willim, že některé věty by stály za to poopravit, taky mi připadají zbytečně překombinované. Jen mne trochu děsí, že pořád ještě nekončí ta upírománie...wink

    A ještě bych udělal efektnější závěr. Když píšu, myslím na někoho, kdo to bude číst a když dočte, odfoukne si a řekne, safra, to mne opravdu překvapilo. A krásné slovo - vlezlík. To jsem ještě neslyšel a pobavilo mne.laugh

    Ale dobré, zajímavé. Zkus napsat nějaký svůj námět, bez použití Povídkáře, co to udělá...
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Líbí se mi přiblížení atmosféry podniku. Styl jakým je to psané mě dokázal do baru pěkně vtáhnout a to je rozhodně dobře.  Určitě by pár drobností šlo doladit, ale každý z nás s odstupem času přepisuje, a vidí to co dřív neviděl.

     U pár věcí bych si dovolil, ale zastavit.

    Asi největší nešvar byl pro mě dialog a to především kvůli jeho vizuální podobě (formátování). Dialogy se nepíší v bloku za sebou, jak to máš ty. Stačí mrknout do jakékoliv knihy a hned to uvidíš.wink Druhá osoba vždy (i když se jedná o jednoslovnou odpověď) začíná jako nový odstavec. Pro příklad jak by měl dialog vypadat po stránce vizuální mezi hrdinkou a klukem:

         Doufala, že prostě odejde a dá jí pokoj.
        „Promiň, co jsi říkala?“ zeptal se a stále se usmívaje posunul si brýle na nose o něco výš.
        „Že abstinuju,“ zavrčela.
         „Aha, a proč?“
         Stěží odolávala nutkání poslat ho někam, nemohl jí prostě nechat být? „Hledám klid,“ odsekla a doufala….

    Potom, pozor také na myšlenky. Zacházíš s nimi jako s přímou řečí.  Ty se ale většinou - pokud se teda nemýlím - píšou bez uvozovek (mělo by se jednat o polopřímou řeč, pokud si to vybavuji správně. -)). Ale tady si nejsem 100 % jist… jen mě to ťuklo přes nos. A možná mě někdo znalejší opraví.

    A pak to jsou jen drobnosti:

    -její oči ani jedenkrát nezamrkaly - ani jednou nemrkla/ ani jedenkrát nezamrkala (náhrada za její oči)

    - pohřbila pachuť jejího lesku na rty - vyškrtnout  jejího - je to jasné z kontextu

    - A jí už vyčerpávalo to, jak se neustále snažila zabránit jejímu zřícení. - zkrátit… Už ji vyčerpávala neustálá snaha zabránit jejímu zřícení.

    Dost, ale bylo poznámek, povídka to je jinak hezká a věřím, že se dočkáme dalších.laugh A jak psal Jerry budu zvědav i na čistě  vlastní námět.smile


  • LucieLucie Komentářů: 407
    laugh Výborná povídka, krásné popisy, věrohodná nálada.laugh

    Ke kritice : Pár připomínek, které nadhodili výše pánové, jsou opravdu detaily. Když to po sobě přečteš nahlas, odstraníš opakující se slova a věty, které jsou možná trochu vyumělkované.Závěr se mi -narozdíl od Jerryho- líbí velmi, trochu provokuje, a každý si představí, co bude následovat.

    Jerry: Za to, že je v povídkáři Unavená upírka, může Renéwink, a ne nebozí pisálci, snažící se popasovat se šíleným zadáním!
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Lucko, mně se taky závěr líbí, ale ještě bych tam něco přidal. 

    Třeba si vymýšlím moc, ale zakončil bych to třeba větou policejního vyšetřovatele. "Zvláštní, to už je za poslední půlrok třetí úmrtí. A ty dva vpichy na krku, kde už jsem to viděl..." Nebo tak něco.

    Já vím, René vymyslel Unavenou upírku. Jen mne děsí ta nadprodukce krásných upírek, které se poslední dobou vyrojily ve filmu a literatuře. Správný upír má prostě vypadat jako hrabě Dracula a žít v Tranyslvánii a ne někde na střední škole v New Yorku...laugh
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • NyrraNyrra Komentářů: 13
    Jerry musím říct, že co se týče příběhů "krásná dívka se zamiluje do záhadného chlapce načež zjistí, že se jedná o upíra" tak z těch mám kopřivku. Hlavně proto, že většina těchto knih má naprosto stejný scénář. Ona ho miluje - on se jí vyhýbá aby jí neublížil. Jsou k sobě neodolatelně přitahováni. Objeví se jiný kluk, který dívku miluje taky. Ona je má ráda oba. Oni dva se nesnáší. atd. No a ona si nakonec vždycky jednoho vybere.

    Par takových knih jsem přečetla, sice jedním dechem, většinou jsou docela čtivé, ale na konci jsem si vždy jenom říkala: Proboha to byla pitomost. 
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Souhlasím, já mám zase problém zůstat klidný, když náhodou v televizi zahlédnu něco z té série Svítání a jsem hodně alergický na toho podivného herce, natřeného bílou barvou, co hraje jakéhosi zamilovaného upíra. confused 
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Myslím, že si Nyrra s upírskou tématikou poradila hezky. smile

    Je fakt, že je nějak přeupírováno...ale ono to zas přejde. smile  Já četl upírské knihy snad jen dvě, ale ani jedna není poplatná dnešnímu trendu a za pozornost stojí. Jde samosebou o Draculu Brama Stokera a Sen Ockerwee od G. R. R. Martina (tady je netradiční, ale atmosférou prodchnuté prostředí 19. století s kolesovými parníky na Mississippi).
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Oni jsou upíři a Upíři. Takoví ti náctiletí krasavci, co chytají bronz na letním sluníčku a po večerech obtěžují nezletilé slečny v barech, to pro mě nejsou upíři. Na druhou stranu se v současné tvorbě (a nejen té literární) najde docela povedené ztvárnění. Kdo viděl Temné Stíny od Tima Burtona s Johny Depem, dá mi jistě za pravdu laugh
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Ano, dávám ti za pravdu. Ale stejně, klasika a Bram Stoker, to je moje. Vlci vyjící v dáli, černý dostavník s černými koňmi a pan hrabě, lezoucí hlavou dolů po stěně věže, nepřekonatelné.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.