Západ slunce

Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
upraveno 19. leden 2014 v Povídky
Jen tak ze srandy sem házím ouplně první věc, kterou jsem napsal laugh nenašel jsem, že bych ji sem dával. Hodnotit nemusíte, vím že je to strašný a plný chyb laugh



"Tak tady jsme, poslední dva lidé na této planetě." pravila stařenka stojící vedle pohublého mladíka na kraji útesu.

"Hm."

"Co jste vůbec dělal před tím než se na to přišlo?" a pohlédla na nebe.

"Byl jsem operní zpěvák."

"Nepovídejte!"

"Ale na tom nezáleží, stejně už není nikdo kdo by si mě poslechl."

"Já si vás poslechnu ráda..."

Mládenec začal zpívat a žena ze zavřenýma očima poslouchala. Když skončil, nastalo mezi dvojicí ticho, které rušil jen zvuk bortící se skály a hukot moře dole pod ním.

“Jak víte, že jsme zrovna my dva poslední? Rozpisy evakuace byly tajné”

“Já je vytvářela.”

“Oh.”

S postupující denní dobou se obloha nad mořem začala barvit do černa. Jen vysoko na ní stále svítilo něco, co svým vzezřením připomínalo měsíc v úplňku. Na Zemi se řítil kus skály o velikosti menšího státu.

“Něco mi vrtá hlavou. Proč my dva? Jak to, že jste se nenapsala hned na první místo? Sebe jakž takž dokážu pochopit, nemám nikoho. Ani příbuzné, ani známé. Ale vy?”

“Říká se, že kapitán opouští loď jako poslední. Sice nejsem kapitán, ale je to skvělá příležitost si užít poslední chvíle na Zemi. Ti, co odešli už před pěti lety, by nám záviděli.”

“Taky pravda.”

Oba dva začali vnímat slabé hučení, které se rozléhalo všude kolem. Mládenec znejistěl a pohlédl na hodinky.

“Už je dávno po limitu, kde jsou? Kdy nás už vyzvednou?”

“Klid, to bude dobré, však přijdou. Mezitím byste mi mohl ještě zazpívat, pokud se vám tím uleví.”

“Uleví”

Rozezpíval se a spustil to nejlepší ze svého repertoáru. Tentokrát měl zavřené oči on. Nevšiml si tedy stařeny, která se pokřižovala, podívala se na zvětšující se kouli na obloze, a neviděl také, jak se slzami v očích a s úsměvem sklopila zrak zpátky na něj.



“Generále, chybí dva z poslední skupiny.”

“Já vím”

“Už vám to někdo řekl, pane?”

“Ne, ti poslední dva jsou koordinátorka Albrightová a její vnuk. Zjistila, že před ní její dcera Lucase ukrývala. Chtěla se jí tedy pomstít. Doslova řekla: 'ta coura mi ukradla vnoučka, tak já jí ho vezmu taky!'”

Generál se díval dalekohledem na vybuchující Zemi.

“Mrcha Albrightová. Ale jedno se jí musí uznat. Provedla to stylově!”

Komentáře

  • williwilli Komentářů: 479
    Všechno, co bych na tom hodnotil, je dobré. A to, co není dobré, mi kvůli tomu dobrému uniklo tak, že jsem si toho ani nevšiml. Ale já to nehodnotím, když nechceš. Neřeknu že je to dobrý...
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    I když nemusíme hodnotit, dovolím si napsat pár řádek smile

    Líbí se mi myšlenka dílka. Jistá odevzdanost "hrdinky" i touha po pomstě (a nakonec i uvědomění si toho co páchá). Nezdržuješ se ničím okolo a jdeš jen po tom podstatném,  to beru. Odsýpá to.

    Ale hapruje mi tam pár věcí - Lucas tvrdí, že nikoho nemá - ani příbuzné ani známé , v tom případě by se podle mě pomsta a tím pádem i vyznění pointy, minulo účinkem, protože pokud Lucas už nemá opravdu nikoho (jeho matka je dle jeho vyjádření  již mrtvá?), není komu se mstít…

    Stejně tak generál, který měl na starost evakuaci, nechal by bez odezvy rozmary staré ženy? Pochopil bych, jeho neúčast ve  chvíli, kdy se vše dověděl až po odletu. Takhle je to, jak kdyby se  o tom s Albrightovou bavil a nic neudělal.

    Možná ti do toho zbytečně, šťourám, ale mám rád, když věci mají svou logiku, tam kde by měla  být wink
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.