Den volna

MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
upraveno 11. září 2013 v Povídky
  Tady je taková blbůstka, kterou jsem si krátil čekání, než se mi stáhne film. Napsáno za slabou hodinku, tak nečekejte nic extra, ale stejně budu rád, když se do mě pustíte smile Jmenuje se to den volna a je to ze života...no...uvidíte sami smile



  Připadá mi, že je to snad sto let, co jsem měl naposledy den volna. Ne-li déle. Musím si dělat čas sám pro sebe častěji. Tak, copak nás dnes čeká? Líně se protáhnu ve své obrovské, vyřezávané posteli s nebesy, až mi praská v kostech. Natáhnu se pro malý lísteček, odložený na nočním stolku, hned vedle hodin. Na lístku stojí: DEN VOLNA, MUSÍM UDĚLAT!

  Hned to první se mi líbí. Spát až do oběda. Zavřu tedy na chvíli oči. Tohle bych mohl dělat pořád. Když je znova otevřu, hodiny už odbíjejí dvanáctou. Jen tak, ve spodním prádle, se dobelhám do kuchyně. Tak copak si dnes dáme? Normálně se nepřejídám, musím si šetřit figuru. Znáte to, byznys. Ale dnes mám přeci den volna, tak co. Krvavý steak mi rozhodně přijde vhod.

  Zatímco se pozůstatek krávy smaží na pánvi, hledám, co na sebe. Zálibně si prohlížím dokonale vyžehlený oblek. Ne, dnes ne. Dnes nejsem v práci. Džýny, tričko a tenisky, to bude to pravé. Tak se přeci lidé oblékají, když mají volno, ne? To bude ono.

  Pak rychle zhltnu oběd a hurá do města. Už je to dlouho, co jsem navštívil tu krásnou, stověžatou Prahu. Tedy, služebně jsem tu každou chvíli, tady ve městě se život nikdy nezastaví. Haha. Ale takhle, v civilu, jsem tu snad prvně od…kdy že to bylo? To je fuk. Kontroluji lístek. Tak se do toho dáme.

  Jak hodiny ubíhají, odškrtávám všechny položky na seznamu. Zajít do kina, zajít do parku, koupit si něco hezkého, seznámit se s někým. To poslední, to se mi moc nedaří. Nevím proč, ale takhle v tričku a džínách asi lidi moc nezajímám. Přehlíží mě, jako by místo mě viděli jen prázdnou ulici. Zvláštní. Ale slunce už pomalu mizí za obzorem. Je pátek. Čas, navštívit nějaký z vyhlášených barů. Nadšeně si promnu ruce. Na tohle jsem se těšil celý den.

  Cestou potkávám zvláštní partu lidí. Potetovaní, samá naušnice, samé lebky. Jak…zvláštní. Přebíhají rušnou ulici, auta je nezajímají. Nedá mi to a musím se jich zeptat.

„Povězte, to se nebojíte?“

Chvíli na mě zírají, jako bych byl bůh-ví-co. Asi vážně musím chodit víc mezi lidi. Nakonec se ale jeden z těch podivínů usměje a praví: „A čeho jako, kámo?“

„No, přeci smrti? Vždyť je to nebezpečné!“

„My se smrti smějeme do ksichtu, frajere!“

Jen kdybys věděl, napadne mě, ale ihned tu myšlenku zaženu.

„Kde se tu dá slušně odvázat?“ ptám se.

„Pojď s náma a jich si nevšímej, krasavče,“ praví jedna dáma z toho šíleného spolku. Má překrásné oči, to se musí nechat. Avšak, zbytek těla je jaksi…zvláštní. Povadlé líce, výstřih jí, spíš než bujné poprsí, zdobí vystouplá žebra. A div, že se ty kuří nožky nezlomí, pod tou vahou železa, zdobící její tělo.

„Milerád, madam,“ odpovím, jak se patří.

„Si divnej. Ale líbíš se mi. Něco na tobě je.“ Vrhnu na ni zářivý, běloskvoucí úsměv. To já umím.

  A tak následuji tu skupinku, do nejbližší hospody. Jak se zdá, tady se mi bude líbit. I hudba zní příjemně. Zvráceně, ale příjemně. Jak se zdá, ti lidé nemají kovu nikdy dost. Objednávám si pivo. Černé, čímž sklidím uznalé pohledy kolemsedících.

„Čímpak se živíš, frajere?“ ptá se moje dáma.

„Ejdž, ár (HR – human resources),“ pravím.

„To zní lákavě. Potkáš hodně zvláštních lidí?“

„Divila by ses,“ ušklíbnu se.

„Fakt se mi líbíš. Po koncertě deme támhle se Smrťákem k němu domů, poslouchat nějaký starý pecky. Máš čas?“

„Já? Mám času. Až do skonání věků.“ Měl bych si dávat pozor na jazyk, ale to pivo nějak zvláštně působí.

„To je prima,“ usměje se dáma.

„Ale tobě ho už moc nezbývá,“ plácnu. Sakra!

„Co prosím?“ udiví se. Najednou se na mě dívá jinak. Sakra!

„Tvoje pivo. Že už ti ho moc nezbývá. Počkej, objednám ti nové.“

„Si zvláštní.“

  Chci odpovědět, ale z dáli ke mně dorazí úder půlnočního zvonu.

„To už je půlnoc?“ ptám se.

„Jasně, už to začne,“ odpoví má dáma.

„Promiň, ale musím odejít. Těšilo mě.“

„Už? Uvidím tě ještě někdy?“

  Co mám říct? Znovu ji ozářím svým úsměvem. „Brzy.“

  Opouštím zakouřenou hospodu a vcházím do sametově hebké noci. Poslední úder zvonu. Půlnoc. Den volna byl fajn. Musím si ho někdy znova zopakovat, ale teď zase do práce. Podívám se na své moderní digitální hodinky. Ukazují několik různých časů, nakonec, musím jít s dobou. I když, jsou tu jisté propriety, které k mé profesi neodmyslitelně patří. Oblékám si tedy své roucho, utkané z černočerné tmy. I můj pracovní nástroj, jako by nepatřil do této doby, do tohoto světa. A i přes to se zdá, že vypadá mnohem jistěji, než vše okolo. Jak říkává můj kolega a přítel, je to taková poslední jistota. Haha. Džíny, tenisky i tričko mizí s posledními vteřinami předchozího dne. Nicméně, svůj zářivě bílý úsměv, ten si ponechám. 

Komentáře

  • LucieLucie Komentářů: 421
    Super nápad, krásně napsaný. Nejdřív jsem si myslela, že je to autobiografické dílo - hlavně po stejku k snídani wink

    Někde se ti tam jen opakuje dvakrát po sobě jak se zdá, tak to si vymaž a trochu můj zážitek po přečtení narušila ta noticka na konci příběhu, tu bych taky za sebe smazala kiss Jo a možná mě napadá ještě něco, co by se dalo trošku dopilovat k dokonalosti - k té jeho mluvě - máš tam třeba dovětek tipu : pravím, což je hezké vzhledem k jeho mluvě atd. Pak bych nedávala už dovětky typu : plácnu, ušklíbnu se ale ujede mi apod. aby to podtrhlo ten příběh.

    Ale pobavil jsi mě! Budu si dávat pozor na běloskvoucí úsměvy podivných pánůsmile


  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Můžu napsat prakticky to samé, co Lucka - super nápad, dobře napsaný smile

    jen nevím, jestli už je to deformace, ale hned po větě "Jen kdybys věděl, napadne mě, ale ihned tu myšlenku zaženu." jsem věděl, kdo je hlavní postavou. Možná když by se ta věta upravila, víc by vynikl konec, protože další narážka je až o kus dál smile
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 730
    Výborný, taky jsi mě pobavil. smile A ano, je to dostatečně jasný, o kom píšeš, takže souhlasím s Luckou - ta poznámka na konci je zbytečná. smile

    A prosím, oprav si ty džýny. laugh
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    MarketaR: ježišikriste, já si fakt nafackuju. To jsou dvě hrubky v jeden den. Já okamžitě rezignuji na svou funkci čehokoli a jdu se zastřelit. A já si pořád říkal, proč na mě word křičí, že tam mám chybu laugh

    Vojta: Jojo, je to tam moc natvrdo. Ale tak nějak mě už nic napadalo smile

    Lucka: Jak jsem napsal, bylo to napsaný za hodinku a s revizí jsem si moc hlavu nelámal, protože se mi už stáhl film laugh

       

      Děkuji všem za milé komentáře i kritiku. Hned po tom, co to opravím, se jdu zastřelit. Tyvole džýny...jak sem to mohl napsat? 
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 730
    Nestřílej se, prosím tě. laugh My ti to promineme. laugh
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Dobrá, nebudu. Ale stejně! Tvrdý y po ž, si připadám, jak v první třídě laugh
  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    Pro mě super, nemám jedinou výtku :)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,756
    Podívejme, co se tu vylouplo za pěkný text, zatímco jsem byl v teplých krajinách! Dobrý! Takovéhle věci, které se napíšou za chvíli z momentálního nápadu bývají vždycky nejlepší. 

    Myslím, že právě v tomhle žánru jsi nejsilnější, tak se ho drž co nejvíc! laugh

    A džíny s tvrdým y, detail. Správné džíny mají být tvrdé a rozedrané...wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Tvrdé a rozervané...hm...nenapadá mě jiný způsob jak to vyjádřit v textu než džüny laugh
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.