Hodinky

Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
upraveno 9. září 2013 v Povídky
Nevím, jestli se to dá zařadit pod sci-fi, ale budiž smile

trochu mi tam haprují časy, ale bez toho mi to nezní tak přirozeně

------------------------------

Ani nevím, jak jsem k nim přišel. Na to, že vlastním hodinky, které vrací čas o půl minuty zpátky, jsem přišel zcela náhodou. Tak proč bych toho nevyužil? Vyhrál jsem díky nim například šampionát v pokeru. Za něj mi právě nabídli smlouvu na další hraní, pod podmínkou, že se odstěhuju do Spojených států. Teď to jen nějak opatrně říct své přítelkyni.

„Miláčku?“

„Hm?“

„Pojď se projít. Potřebuju si s tebou o něčem promluvit,“ prohlásil jsem vesele.

Procházeli jsme se v parku beze slova. Panovala mezi námi důvěrná a přívětivá atmosféra. Kolem nás pobíhaly děti, které po sobě házely kamením, ze stromů líně padaly listy a mé Janě vítr něžně ničil účes.

Usmál jsem se na ni a pomyslel si, že jsem ten nejšťastnější chlap na světě.

„Jani, co kdybychom se odstěhovali do Států?“

Chvíli na mě koukala jako na blázna.

„Proč? A co tak najednou?“

„Pozor!“ zakřičel zničehonic nějaký klučina na skateboardu a vrazil do nás. Jana si při pádu dost ošklivě narazila koleno. No tak to ne, řekl jsem si a zmáčkl jedno z tlačítek na hodinkách. Ten pocit přenášení hmoty za nadsvětelné rychlosti a opětovné složení vesmíru atom po atomu přímo nesnáším.

Procházeli jsme se v parku. Otřepal jsem se.

„Pojďme tudy. Hele, víš jak jsem stále jen seděl u počítače a hrál poker?“

„Vím. Dost mě to štvalo. V celém domě je práce až nad hlavu a milostivý pán si sedí a nehne ani prstem,“ vesele do mne dloubla.

„To „nehne ani prstem“ nám vydělalo milion dolarů za turnaj a mám smlouvu na další dva.“

Zůstala ohromeně stát.

„Nedělej si ze mě legraci.“

Já si jen vykračoval dál. Po chvíli mě doběhla a začala znovu.

„Tohle mi nedělěj. O tomhle se nežertuje.“

To už jsem vytáhl mobil a najel si na své internetové bankovnictví. Ten pocit, když jsem sledoval, jak se jí z prosebného výrazu mění tvář do grimasy veselí, byl k nezaplacení. Skákala na místě a vřískala štěstím až se po nás lidé otáčeli. Trvalo dlouho, než se mi ji podařilo uklidnit. Dívali jsme si navzájem do očí, naše obličeje se přiblížily až jsme se nakonec políbili. Jenže Jana se se po chvíli sesula k zemi, když ji do hlavy trefil kámen hozený nějakým dítětem. Těžce krvácela a nehýbala se. Dlouho jsem nevěděl, co mám dělat a až pozdě jsem si vzpomněl na hodinky. Stiskl jsem tlačítko.

Jana se právě hroutila k zemi.

Stisk tlačítka. Nic.

Jana už ležela na zemi.

Další zmáčknutí. Nic.

Tak tohle je limit hodinek. Lze je použít pouze jednou za půl minuty.

Co teď? Klidně vyměním všechno na světě jen za možnost ji zachránit!

„Opravdu všechno?“ Ozvalo se mi v mysli. Lidé kolem mne se najednou přestali hýbat, stejně jako ustal pohyb mraků a krev vytékající z umírajícího těla.

Samozřejmě.

„Chci ty hodinky.“

Záleží mi na ni, ale ty hodinky jsou poklad! Přece si je...

„Co? Copak? Dopověz to.

Já nevím! A kdo jsi? S kým to mluvím?

„Na tom nezáleží. Řekněme, že jsem jeden velice starý muž.“

Co mám dělat?

„Vzdej se jí nebo hodinek. Je to na tobě.“

Potřebuju víc času na rozmyšlenou.

„Ne. Odpověď požaduji hned.“

Kdepak. Počkáš si. Sevřel jsem druhou rukou hodinky.

Opravdu tu chvíli, kdy vesmír neexistuje, nemám rád. Celkem jsem čas přetočil šestkrát, než jsem neznámému hlasu dal odpověď.

Vzdávám se hodinek. Chci, aby žila.

„Moudrá volba. Hádám že jednou přijdeš do Nebe.“

Takže ty jsi... Bůh?

„Ne ne, jsem Hodinář. Mám spoustu hodinek. Ty, které máš na ruce, patří taky mě, jen jsem je před časem ztratil. Dokáží čas přetáčet jen třicet vteřin zpátky v životě majitele. Jsou k ničemu, když si vezmeš, že používám mnohem lepší kousky. 'Půlrok dopředu'. 'Tři století zpátky'. 'Půlmilion let dopředu'. 'Zpátky do pravěkých dob'. Zrovna „pravěké doby“ mám velice v oblibě. Hodí mě vždy do těch předpotopních časů kolem roku 2000.“

Zůstal jsem jen ohromeně zírat než Hodinář dokončil svou řeč.

„Tu tvou Janu ti zachráním. Přetočím čas tak, abys nikdy nenašel model „Půlminuta zpátky“ a tím se dost věcí vyřeší. Jen jsi mě, chlapče, zklamal v jedné věci. Já dost věřím na lásku. Ještě se mi ale nestalo, že by někdo přetočil čas šestkrát, než mi odpověděl.“

Komentáře

  • petrloukotapetrloukota Komentářů: 5
    Ahoj, dočteno. Hezké, líbilo se mi to. :) A ten nápad s hodinkami mě přímo nadchnul, neboť o menším přemístění v čase chci brzy taky něco psát. smile
  • LucieLucie Komentářů: 414
    Hezký, čtivý, i dialogy se mi líbí.

    Jen výraz vřískala štěstím mě trochu udivil smile/ no teda ten odstavec celý mi přijde trošku divný - nesedí mi souvětí : Jana se po chvíli sesula... je to dramatický zvrat celého příběhu - tak bych to víc vypíchla /


  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Vojto, ještě, že ses konečně dal do něčeho delšího. Samozřejmě v rámci možností laugh
    Nápad dobrý, zpracování se ti povedlo a vlastně nemám moc co vypíchnout. Jen bych do přímé řeči nedávala uvozovky...
    Hlavně dál piš delší texty a kdoví, třeba to jednou budd i deset nebo víc stránek wink
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,690
    Vojto, dobrý! Myslím, že ve scifi jsi se našel, Tvoje nápady jsou skvělé, originální a neokoukané. Přesuny v čase jsou hodně nosné téma, tam se dá řádit podle libosti. Časy sice haprují, ale cení se nápad, a ten je skvělý. 

    Jen dát trochu tomu textu nějakou kulturu, jak se tu už psalo přede mnou a je to dokonalé.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.