Té dívce bylo devatenáct let

PokrmPokrm Komentářů: 29
upraveno 3. září 2013 v Povídkář
Tímto vás (se svým prvním příspěvkem na fóru) srdečně zdravím.

Dovolil jsem si využít povídkáře na webu a něco podle něj stvořit.

Co kdyby vaše nová postava byla: Slepý alchymista
Co kdyby se příběh odehrával na tomto místě: Strohý sklep
Co kdyby vaše vyprávění pojednávalo o: Lži jsou pravdy ostatních lidí.
Co kdyby váš text začínal (končil) větou: Té dívce bylo dvanáct let.

Trochu jsem si upravil pravidla. Větou "Té dívce bylo devatenáct let" text končí, nikoliv začíná.

_________________________________

"Zamiloval jsem se."
Seděli spolu u masivního stolu jedné zapadlé hospody a popíjeli ve svitu lamp laciné víno. Dva staří přátelé.
"Zase? Víš, že láska není věc, co člověka potká každý měsíc v roce, že jo?"
"Hele, nech si poznámky a radši poslouchej."
Jmenoval se Vladimír. Náš svůdník. Po hmatu našel skleničku s vínem.
"Jmenuje se Magdaléna. Ta žena. Potkal jsem ji za pultem v pekárně."
"Myslíš tu blondýnku?"
"Jak mám asi vědět, jestli je blonďatá? Od toho tu mám tebe. Bydlí v suterénu, má vysoký hlas. Znáš ji? Jak vypadá?"
"Je na tebe moc mladá."
"Ale houby mladá. Děláš jak kdybych já byl snad starej, nebo co."
"Táhne ti na šedesát, uvědomuješ si to vůbec?"
"Cejtim se na dvacet."
"Je moc mladá," trval na svém dotazovaný.
"Je hezká?"
"Jo, je hezká."
"Tak je to dobrý."
"Dobrý, dobrý... Jakej maj tyhle otázky vůbec smysl? Stejně jsi starej a slepej ohava. Proč by ti mělo záležet na tom, jestli je hezká?"
"Záleží mi na tom, jestli se s ní můžu objevit na veřejnosti, nebo ji budu muset schovávat v temných sklepeních. Jsem sice slepej, ale se zrůdama zase romantizovat nemusím."
"Hulváte."
Tím se rozhovor na chvíli utnul. Seděli a líně upíjeli ze svých sklenic. Bůh ví, co se jim zrovna honilo hlavami. Dalo by se však usoudit, že u slepého chlípníka to byly představy o tom, jak asi vypadá žena s takzvaně blonďatými vlasy.
"Použiješ zase ten svůj lektvar, co?"
Slepec se namísto odpovědi šibalsky usmál.
"Kolikrát ti mám říkat, že tohle v žádném případě není láska. Ta ženská tě nemiluje. A tím, že jí podstrčíš tu svojí magickou vodu, jež ji přesvědčí o opaku, se nic nemění. I tak to není opravdové. Jen pitomé čáry."
"Ale jdi. Po dlouhé době mě zase začínáš nudit. Kdybych chtěl kázání, tak nejdu do hospody, ale do kostela, jasný?"
"Nelíbí se mi to. Vzpomeň si pak, že jsem tě varoval."
"Vzpomenu. Teď mi radši podej hůl. Jdu se připravit na ty zítřejší, jak sám říkáš, 'pitomé čáry'."





Druhý den seděli u stejného stolu ve stejně strohé sklepní hospodě dva lidé. Slepec, tentokrát oblečen ve slušivém saku s kloboukem, a mladá blondýnka. Zrovna probíhal zajímavý rozhovor, z něhož se čtenář dozví jen, bez kontextu nepochopitelný, konec.
"...no a pak jsme se prostě zvedly a odešly."
"Beze slova?"
"Beze slova"
Nepochopitelný.
"Zajímavé. Napij se."
Napila se. Sklenice, jejímž obsahem bylo bílé víno s červenou barvou (Magdaléna si ovšem nic takového neuvědomila), byla po pár minutách a několika dalších pobídkách k napojení vyprázdněna. Konečně. Slepec počkal doporučený čas a ve chvíli, kdy by měl elixír lásky již dávno působit, spustil:
"Zdá se mi, že nastala ta pravá chvíle k tomu, abych se ti s něčím svěřil."
Naklonil se. Velmi velmi blízko.
"Asi tě miluju," pronesl tím nejsvůdnějším tónem, co uměl, a díval se- ehm... směroval své bulvy do jejích očí. Skrze brýle. Černé.
Blondýnka omámená alchymistickými pokusy by se teď bývala zamilovala i do malomocné žáby. Přívětivě se usmála.
"Taky jsem tě vždycky zbožňovala," lektvar očividně zapůsobil "jsi pro mě jako můj nikdy nepoznaný otec."
"Otec?"
Té dívce bylo devatenáct let.

_________________________________

Očekávám tu nejtvrdší kritiku.

Komentáře

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
     No hned v úvodu mi dovol tě tu přivítat smile

      Kritizoval bych, kritizoval, to já moc rád. Ale tady není co. To, že jsi použil první větu z povídkáře jako poslední tomu ani náhodou neuškodilo. Naopak, moc jsem se tomu smál. Bylo to takové přirozené, nenucené. Prima. A tiše závidím, jak přirozeně zvládáš dialogy. Možná bych se asi vyhnul té závorce, moc mi to v příběhu nesedí, já raději používám pomlčky.

      Myslím, že jsi svoje entrée zvládl bravurně smile
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    Připojuji se k MIkovi jak v přivítání tak ve chvále. Začal jsi dobře. Souhlasím s Mikem, že ta jaksi vysvětlující závorka v textu nemá moc co dělat. Ten Povídkář se nemusí používat jako dogma, je to jen pomůcka pro inspiraci, nikoli nařízení.

    Souhlasím s tím, že dialogy umíš, ale občas mi nesednou hodně šroubované a krátké věty, v téhle povídce nefunkční. 

    A lehce mi nepasují tyhle věty:

    Bůh ví, co se jim zrovna honilo hlavami. Dalo by se však usoudit, že...

    Tady vlastně čtenáři podsouváš svůj názor, který by si měl udělat sám během čtení. 

    Ale jinak dobrý, ani tě nemusíme pro začátek šetřit. 

    A protože patříš mezi nás, máš samozřejmě nejen právo, ale i povinnost, zkritizovat výtvory nás, ostatních!laugh
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • PokrmPokrm Komentářů: 29
    To jsou rozhodně lepší reakce, než jsem čekal. Díky.

    Na závorky si dám příště bacha.

    jerrymungo:

    [...]A protože patříš mezi nás, máš samozřejmě nejen právo, ale i povinnost, zkritizovat výtvory nás, ostatních!laugh[...]

    Provedu.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,682
    My totiž máme zkušenosti, že nováčka tvrdou kritikou odradíme a už se tu neobjeví, tak jsme tě šetřili... laughlaugh
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • PokrmPokrm Komentářů: 29
    jerrymungo:

    A jéje. Takže počítám, že s druhým příspěvkem bych se měl sakra snažit, co? :)
  • LucieLucie Komentářů: 407
    Je to výborný. Moc se mi líbí ten nápad, který jsi vymyslel na zadání, je to nenucený a hezky to sedí.


  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Tak se připojím a taky tě tu přivítám smile

    Souhlasím s ostatními, že toho ke kritice moc není, jestli vůbec něco. Nápad je dobrý, pointa hezká a to, že sis upravil Povídkáře vůbec nevadí, taky jsem to už párkrát udělala.

    S dalšími příspěvky se neboj, my tě nebudeme ukamenovávat, jen po tobě maximálně hodíme nějaký ten toaleťák laugh kritika přece jenom být musí, ale nikdo se jí nesmí bát, vždyť může být i pozitivní...takže se těšíme na další příspěvek wink
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.