Dětský sen - povídka

Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
upraveno 3. červenec 2013 v Povídky
Je to divné, ale dokázal jsem napsat skoro 1,5NS textu... snad se bude líbit.

(Dětský sen)
„Nevím, jak vám to mám říct pane Krejčí... máte rakovinu plic. Ještě musíme udělat nějaké testy, ale nemáte před sebou více jak tři měsíce života. Měl byste jít domů a urovnat si své věci.“
Odešel domů. Chtěl si ještě před koncem splnit své největší přání - letět horkovzdušným balónem. Trvalo měsíc než někoho sehnal. A dalších pár týdnů než našetřil potřebné peníze. Tohle byla jeho poslední příležitost, jak naplnit svůj dětský sen.
„Ještě tak půl hodiny, pane, a bude to připravené.“
Stál na louce a díval se na obrovský balón, který se vzpínal k nebesům. Okolo se začali shromaždovat náhodní kolemjdoucí.
„Jé, mami, balón!“ křičel jeden klouček a utíkal směrem ke koši.
„Že se můžu proletět, když mi to maminka dovolí?“ žadonil u pokašlávajícího může a operátora.
„Neruš pány, Tomášku. Tohle je jejich let,“ přiběhla za ním jeho matka a obrátila se na dvojici: „Omlouvám se vám, hned půjdeme pryč, ať nerušíme.“
Krejčí se díval do očí dítěte a poznával v nich ten tajemný výraz, který měl vždy, když se díval na letící balón.
„Mohl by letět s námi?“
„Pane Krejčí, ten koš unese jen dva lidi a sám letět nemůžete.“
„Tak poletíte s tím klukem sám. Já to platím, takže můžu rozhodnout, kdo tam bude.“
Přepadla ho podivná prázdnota. Ta slova z něj vypadla rychleji, než je stačil zastavit. Nikdy se už neproletí. Nikdy nezažije ten pocit volnosti a krásy krajiny pod sebou.
„Opravdu můžu? Mami, prosím, prosím, prosím!“
„Je to bezpečné?“ ptala se matka.
„Rozhodně bezpečnější než jízda autem. Tuhle práci dělám už dvanáct let, se mnou se nemusí bát.“
„Tak dobrá.“
Krejčí s bolestí sledoval, jak chlapec vlézá do koše.
Jediná šance, jak si splnit sen a takhle to zvorám, říkal si se slzami v očích Krejčí.
„Počkejte!“ podíval se na kluka a jejich pohledy se setkaly. V Krejčím něco luplo.
„Štastnou cestu. A užij si to,“ dodal nakonec.
„Strašně moc vám kujů, pane!“
Krejčí pocítil něco nového. Něco co ještě v životě nezažil. Naplňující pocit, že dopřál svůj sen někomu jinému. Někomu, kdo z něj má větší radost než on.
Plakal štěstím. I když si let nedopřál, mohl zemřít šťastný.
Sáhl si do kapsy pro kapesník a s ním vyndal i mobil. Měl zmeškaný hovor. Zavolal na to číslo zpátky.
„Komu jsem se prosím dovolal?“
„Pan Krejčí? Tady váš ošetřující lékař. Došlo k... chybičce. U nás na vyšetření byl ještě jeden Krejčí... a my jsme omylel popletli složky v kartotéce. Další testy, které jsme prováděli potvrdily, že jste úplně zdravý...“
Poděkoval a vypnul telefon, chtěl se totiž v klidu dívat na mizející balón.
Takže se jednou také proletím...

Komentáře

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Dneska na to musím trochu kriticky, nezlob se prosím. Pointa příběhu je hezká, to jsi prostě ty, poznám tam tvůj rukopis. Ale ty dialogy. Už jsem si toho všiml dřív, ale v těch miniaturách nehrají takovou roli.

    Všechny ty rozhovory zní hrozně vynuceně, všichni mluví stejně. Je to takové neohrabané. Doktor, který oznamuje člověku rakovinu a neví jak to člověku říct? Mrkni se na pár seriálů nebo filmů z doktorského prostředí, všimni si jak všichni mluví a zkus to taky tak. Nech ho mluvit víc profesionálně, odměřeně, třeba vyloženě chladně. Konec konců, takový doktor musí být na takové věci zvyklý.

    Potom ještě jedna hnidopišská poznámka. Když zadáš do googlu lety balónem, vypadne ti přes 1 500 000 výsledků. Ale privátní let stojí kolem 15 000. Nejspíš si chtěl zdůraznit, že už mu nezbývá moc času a tak tím, že věnoval tomu chlapci svůj let se připravil o poslední šanci. Tak to zkus vzít jinak, let našel okamžitě, ale tři měsíce mu zabralo, než si na to našetřil.

    Ale jinak je to hezké, od člověka, který se nad padesát slov cítí značně nejistě bych čekal horší výsledek. Zkus si jich napsat ještě pár, ať získáš jistotu, uvidíš, že to půjde snadno. Hlavně, v tomhle ti spíš poradí Jerry nebo Lucka, ti se na krátké povídky specializují.
  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Díky za reakci, hodně mi ta kritická zpětná vazba pomáhá.

    Takže si celkově musím dát pozor na:
    - dialogy
    - logické chyby
    - šroubovanost vět
    - uvěřitelnost

    Jdu studovat články a pak psát :)
  • LucieLucie Komentářů: 414
    Téma je krásný... to se mi moc líbí.
    Problémem je pro mě trošku, že tvůj styl mi přijde na delší povídku takový odosobněný, asi těmi krátkými větami. Jakoby to celé bylo napsané z nějakého velkého nadhledu, kdy už bych od toho příběhu očekávala jakousi větší osobní angažovanost. Nevím, jak to lépe vyjádřit, snažím se jen popsat, jak ten příběh pocitově vnímám. U tvých miniatur je to naopak příjemné, jako když se člověk dívá z okýnka letadla na mozaiku krajiny, jen tak to pozoruje a baví se tím. U tohoto příběhu mi připadá, jako když nevíš, jestli tu krajinu máš pozorovat z letadla, ale vlastně rád by jsi jí prošel pěšky, ale nějak se toho bojíš...
  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    To je krásné přirovnání :) nějak tak to asi bude
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.