Stín

jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,756
upraveno 20. duben 2013 v Povídky
Tak ještě jeden minihorror, co se mi kdysi povedlo vytvořit na objednávku asi za půlhodinu.

Stín
Nejprve jsem to zvonění telefonu bral jako další noční vyrušení. Už několikrát za tu dlouhou dobu, kdy mi zařídili telefon, se stalo, že mne z nejtvrdšího spánku probudili lidé, žádající ty nejnemožnější věci. Musel jsem vysvětlovat, že nejsem ani zubařská pohotovost, ani lékárna s celonočním provozem, ani noční podnik U zvonu, ale celkem normální spící občan. A to pominu dotazy, zda tady u nás je taky taková tma.
A tak, když se asi ve čtvrt na dvě ozval znovu přerušovaný zvonek telefonu, považoval jsem to za další z četných omylů.
„ Ano? “
Ozval se vyděšený ženský hlas s takovou naléhavostí, že ze mne v několika okamžicích spadla veškerá ospalost.
„ Prosím vás, potřebuji pomoc, něco se tu děje a já nevím, co, dnes v noci to tu bylo už čtyřikrát, slibovalo mi, že se nedožiju rána… A ono mi určitě něco udělá, já nevím, co mám dělat…“
„ Tak v klidu, kdo jste a jak jste mne vůbec našla?“ Snažil jsem se ji uklidnit.
„ Vytočila jsem první číslo, které mne napadlo a zkusila jsem to. Jmenuji se Tománková… prosím, přijdete? Riegrova ulice dvacet…“
Pomyslel jsem si něco o šílencích, kteří si v noci krátí dlouhou chvíli tím, že se baví na účet svých bližních. A jeden si našel právě mne.
„ Jenomže, jak já vám můžu pomoci? Je noc, zavolejte si na policii…“ Co jsem tak mohl navrhnout…
„ Prosím vás, přijďte rychle, je to zase tady, prosím vás, pomozte, prosím vás…“ Ve sluchátku se ozvalo klapnutí a bylo ticho, jakési mrtvé a křičící ticho.
Položil jsem telefon a zhluboka si povzdechl. Svítící čísla na budíku ukazovala jednu hodinu a dvacet čtyři minuty. Propána, to je ta nejhorší hodina. Vypadá to, že tuto noc se už moc nevyspím.
Rozsvítil jsem malou lampičku a podíval se ven z okna. Bylo zataženo a ulice naprosto liduprázdná. Samozřejmě, kdo se bude teď courat venku. Teď chodí jen bubáci a strašidla…
Ale, co kdyby…
Zauvažoval jsem, kde je Riegrova ulice. Vlastně nebyla ani tak daleko, ve čtvrti činžovních domů na severním okraji města. Poklidný kout…
Šel jsem do koupelny, podíval se na sebe do zrcadla a vypláznul na sebe jazyk, čímž se mi všechno zhnusilo ještě o trochu víc. S naprosto jasným pocitem, že se chovám jako blázen jsem se oblékl a vyrazil ven do opuštěných ulic.
Byla sychravá listopadová noc a ostrý vítr pohupoval pouličními lampami v pomalém jednotvárném rytmu.
Přešel jsem křižovatku a dal se ulicí do mírného svahu. Napadlo mne, že by možná bylo lepší, ohlásit vše na policejní stanici. Ale pak jsem si představil mžourajícího strážmistra, kterému vysvětluji svůj noční telefonní hovor. Ne, už jsem se do toho pustil, přijdu všemu na kloub.
Trvalo mi to asi čtvrthodinu, než jsem prošel částí prázdného města a zastavil se na okraji Riegrovy ulice.
Dům číslo dvacet stál asi tak uprostřed po pravé straně. Byla to starší tříposchoďová budova, omítnutá šedou omítkou. Všechna okna byla tmavá. Prošel jsem vrzající brankou a polozanedbanou zahradou k domovním dveřím. Byly zamčené. Škrtnul jsem zápalkou a prohlížel si jmenovky na panelu zvonků. Osm jmen, ale jméno Tománková mezi nimi nebylo. Začínal jsem mít zvláštní pocit, že tu něco nehraje
„Copak to tu vyvádíte?“ ozvalo se za mnou. Trhnul jsem sebou a rychle se otočil. Za mnou stál rozložitý starší muž v železničářské uniformě. Oddechl jsem si.
„ Promiňte, polekal jste mne. Dobrý večer, hledám, kde bydlí paní Tománková.“
Muž se na mne podíval udiveně.
„ Snad bydlela, ne? “
„ Jak to, ona už tu nebydlí? A jak dlouho? A vy ji tedy znáte?“ Nechápal jsem vůbec nic.
„ Já bydlím vedle. A vy jste příbuzný, nebo kdo, že tady takhle v noci obcházíte?“
„Ano, tak něco,“ vyhnul jsem se přímé odpovědi. Přece nebudu vysvětlovat, proč tu jsem.
„ Věra Tománková tu už nebydlí. Ona je totiž asi tak tři roky mrtvá.“ Vytřeštil jsem oči.
„Jo, počkejte, dnes je osmnáctého listopadu, tak to bylo přesně dnes. Tenkrát z toho tady v okolí bylo veliké pozdvižení. Někdo ji totiž uškrtil. Doktor tenkrát říkal, že nějak mezi půlnocí a druhou hodinou v noci. A toho, kdo jí to udělal, snad ještě nechytili.
Víte, já jsem ji znal dost dobře. Měla totiž věčné představy, že ji někdo pronásleduje. A když to na ni přišlo, vždycky u mne zvonila… Ale tenkrát, před lety, jsem ale měl noční, jako dnes, tak nevím, co se tu vlastně stalo.“ Skončil.
„ A co byste mi řekl na to,“ řekl jsem hlasem, který jsem ani nepoznával.“ Že jsem s ní před půlhodinou telefonoval.“
„ Vy jste patrně blázen. A vůbec, nějaký divný příbuzný, chodí tu po nocích a ani neví, co se stalo… Podívejte, je mi to nějaké divné, co s tím vlastně máte společného? Běžte si svou cestou, já se musím jít vyspat.“
Vrátil jsem se zpátky na ulici, začalo drobně mrholit.
Mechanicky jsem si ohrnul límec kabátu.
A zdálo se mi, jako kdyby mne sledoval jakýsi tichý, mrtvý stín.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Flaubert

Komentáře

  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    Ahoj Jerry, příběh, popisky a formu psaní máš dobrou, ale upřímně, tohle téma už je docela ohrané. Chápu, že hororové příběhy s tímto námětem mrtvého, který se najednou ozve, jsou poutavé. Bohužel jsem snad asi před dvěma týdny četla příběh s úplně stejným tématem, už ani nevím kde.
    Jednoduše, píšeš dobře, poutavě a většinou volíš i výborná témata, u kterých se buď člověk zasměje, nebo si čtení užije. Ale tohle už prostě není originální jako tvé minulé ukázky.
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,756
    Máš pravdu, je to fakt už docela frekventované téma, ale když ono se to hezky píše a krásně se to vymýšlí. Ale opravdu jsem od nikoho neopisoval... :-) Tohle bylo napsáno během chvíle na zakázku ve společnosti, kde se soutěžilo, kdo nejvíc vystraší ty ostatní.
    Ale sláva, konečně nějaká kritika, díky...! :-D
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Souhlas s Míšou, piš raději o setkáních s mimozemšťany, čertíky a skřítky, to ti jde skvěle. :-D
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,756
    Dobrá, pryč od telefonujících bubáků... :-)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • LucieLucie Komentářů: 421
    A mně se to zrovna líbí!
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,756
    Jé, děkuji, konečně jeden vlídný kritik... :-D :-D

    Když ona takováhle legrácka se mi píše hrozně příjemně a snadno, hlavně když se čtenář bojí... :-)

    Dokonce jsem přemýšlel i o dalším pokračování, někdo mne k tomu vyzýval, že trošku strašení ještě nikomu neublížilo...
    Tak uvidím, co se mi zase v hlavě vylíhne.
    Dík! :-)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.