Kontakt

jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,689
upraveno 18. duben 2013 v Povídky
Pro velký úspěch :-) ještě jednu takovou legrácku.

KONTAKT
Ten starší z obou policistů byl strážmistr. Měl růžolící obličej dobře nakrmeného kojence a právě v této chvíli se unaveně mračil z okna kanceláře na uprášené, skoro prázdné náměstíčko. Bylo dusno a v nehybném vzduchu už byla cítit blížící se bouřka, Typicky poklidné maloměstské nedělní odpoledne, doba, kdy se snad ani nemůže stát nic převratného.
„ Tak si to zopakujeme ještě jednou, pane Vondráček, a tentokrát trochu souvisle,“ podíval se se zřejmou nechutí na viditelně podnapilého ošuntělého mužíčka neurčitého věku se strništěm na bradě, oděného do neuvěřitelně špinavých maskovacích kalhot od vojenské uniformy a kdysi žlutého potrhaného trička s nápisem Karlova universita. Seděl na rozvrzané dřevěné židli uprostřed kanceláře a v rozpacích točil palci u nohou, vykukujícími z rozbitých tenisek.
„Šel jste tedy dnes po dvanácté hodině do restaurace Na růžku?“
„Jo, tak to souhlasí,“ přikývl muž na židli a rozkašlal se nádhernou ukázkou kuřáckého kašle. Strážmistr se zamračil ještě o stupínek víc.
„ A nešel jste už náhodou zpátky? Táhne to z vás jako z lihovarnického kotle.“
Pan Vondráček před sebe vztáhnul ruce, jako kdyby zažehnával ďábla.
„ Pane inšpektore, na mou duši, to bylo až potom. Musel jsem si přece dát něco na to leknutí.“
„Asi se lekáte dost často,“ zabručel strážmistr. Ohlédl se na menšího, podsaditého praporčíka, který s rozepjatou košilí seděl na železném kavalci a čistil služební zbraň. Zakroutil hlavou a zvedl významně obočí.
Uniformovaný strážmistr si zhluboka povzdechl.
„ Tak mi ještě jednou a v klidu, souvisle řekněte, kde jste to vlastně viděl.“
„ No přece tam, jak končí les, na pasece u Staňkovýho pole… Vy si to nebudete psát, pane vachmajstr?“
„ O to se nestarejte, hlavně nám rychle řekněte, co že to tam vlastně bylo,“ přerušil ho unaveně strážmistr, zatímco šedovlasý praporčík odložil rozebranou pistoli a ovíval se starou a zažloutlou Sbírkou zákonů.
„ Takže, pane revírní, já si takhle normálně jdu zkratkou přes les…“
„ Nemusíte nám to předvádět,“ přerušil ho strážmistr.
„ To já jen, abyste si to dovedli představit. Takže, jak jsem vylezl na tu paseku, zablejsklo se nade mnou. Já nejdřív myslel, že tam někam do kopce švihnul blesk, ale obloha byla jako vymetená. A na tý pasece se vám najednou přede mnou objevila oranžová koule jak velkej nafouknutej pomeranč. No a víte, co byl ten největší fór, pane majore?“ Obrátil se na praporčíka, který se se znechuceným výrazem zabýval sluníčkem sedmitečným na vztyčeném prstu.
„ Přece to, že ta pomerančová koule odnikud nepřiletěla, prostě tam najednou byla.“ Škytnul a oba příslušníci se po sobě podívali.
„ No, a v tý kouli se za chvilku udělala kulatá díra a tou dírou vyskákali ven čtyři kluci, na vejšku tak něco jako Staňků Pepík. Akorát že von nemá zelenej ksicht a stříbrný gatě. Vytahali ven nějaký trubky, kus igelitu a nějaký falcovaný prkýnka. A pak mne jeden z těch kluků zblejsknul, tak trochu se nadzvednul nad zem a letěl vzduchem pomalu ke mně…“
„ A co vy?“ zpozorněl praporčík.
„ No, co já. Otočil jsem se a vzal jsem nohy na ramena. Skočil jsem si na Růžek, dal si jedno na to leknutí a jsem tady.“
Praporčík na kavalci si uhladil vlasy a vstal.
„ Prokristapána, Vondráček. Jednou jsem vás nachytal v průjezdu na náměstí, byl jste jako dělo a dušoval jste se, že jste zrovna potkal nahatou ženskou na bílým koni. Loni v květnu jste sem přiletěl, že vás honí dva chlapi v brnění a s mečem. No a dneska oranžová koule. Radši koukejte zmizet, dokud mám dobrou náladu, nebo si na vás pozvu kluky ze záchytky.“
„ Ale aspoň byste se tam mohli podívat,“ zaprosil muž.
„ Jo, to můžeme.“ Praporčík pokýval hlavou a jemně vystrkal pana Vondráčka ven ze dveří. Strážmistr vstal od stolu.
„Půjdeme tam?“
„ Prosím vás,“ mávnul rukou jeho nadřízený a mlčky sledoval pana Vondráčka, jak kráčí přes liduprázdné náměstí, rozhazuje rukama a míří přes náměstí k restauraci.
„ Vondráček má už prokazatelné delirium tremens podle všech pravidel. Budu muset říci doktoru Benešovi, aby si ho začal víc všímat. Zelení trpaslíci, hrůza. Aspoň kdyby si vymyslel něco trochu originálnějšího…“
„ Začíná pršet,“ přerušil ho strážmistr.
„ Konečně,“ s úlevou zakončil praporčík. „ Ještě se tak táhnout někam do hor jako partyzáni…“ Spokojeně se vrátil zpátky na kavalec.
Ale ani kdyby se v sílícím dešti vypravili nahoru na paseku u Staňkovýho pole, neobjevili by tam nic tak neobvyklého.
Tráva, co polehla tlakem stabilizačních vzpěr, se už skoro narovnala. A kruh, vypálený v trávě startovacími tryskami vypadal úplně jako opuštěné ohniště.

BXVX seděl ve velitelském křesle a průzorem sledoval zmenšující se modrou kouli.
„ Tak tohle byla hodně divná planeta,“ zabručel. „ Nějaké známky primitivní formy civilizace tam jsou. Ale ti tvorové se oblékají do hadrů a místo navázání komunikace před námi utíkají. Představ si, že jsem naměřil, že sice vdechují směs kyslíku s dusíkem, ale vydechují plynný etylalkohol.“
BVXX mávnul chapadélkem. „Nakonec by si z nás udělali ještě nějaké božstvo a uctívali nás v jejich primitivním náboženství,“ zašklebil se zelenými rty.
„ Počkáme s nimi tak deset tisíc let. Podíváme se do šestého kvadrantu po něčem zajímavějším…“

Takže ke kontaktu vlastně vůbec nedošlo…
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Flaubert

Komentáře

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Tak zase je první komentář na mě, to je nevděčná práce. Naštěstí mi to tvůj smysl pro humor a hezký styl psaní hóóódně usnadňuje. Ničeho závažného jsem si nevšim, ale jsem po noční, takže to možná bude tím :-)

    Ten závěr je skvělý, obzvláště ta věta s vdechováním kyslíku a vydechování etylalkoholu, nevím proč, ale okamžitě se mi vybavil Bender :-D
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Tak to se mi líbilo :D máš hezký styl psaní a ti zelení mužíčci v pomeranči jsou vážně super :D jen chudák pan Vondráček, tomu už asi nikdo věřit nebude....
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

  • BaraBBaraB Komentářů: 18
    Skvěle napsáno. Opět :-)
    Jen jsem se na začátku úplně vyděsila, neboť můj otec je je jmenovcem tvého hrdiny a taktéž má poněkud příliš vřelý vztah k alkoholu :-) Ovšem pokud vím, nahé ženy ani zelené kluky zatím nevídá, i když kdo ví :-)
  • LucieLucie Komentářů: 414
    Pěkný, krásný dialogy... :-)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,689
    Opravdu jsem na žádnou konkrétní osobu nemyslel, najmě ne na tvého otce... :-D
    Ale všem děkuji za vlídná slova, potěší to a dodá chuti do dalšího tvoření... :-)

    Jo a na Bendera jsem nemyslel, ale opravdu, taky mne to napadlo až nyní...
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.