?ert

jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,748
upraveno 18. duben 2013 v Povídky
Tak a ještě sem vložím jednu takovou z legrace napsanou věc a kupodivu se docela líbí... :-D

ČERT
Bylo asi čtvrt na devět večer. A já jsem seděl ve vaně. Na tom by snad nebylo ani tak nic divného, považuji se za celkem čistotného člověka a v tuto dobu sedávám ve vaně dosti často. Možná trochu zvláštní bylo to, že ta vana byla plná studené vody a prádla. To připravila moje žena před tím, než odešla na své pravidelné čtvrteční dámské sezení, kde si kolektiv vdaných žen unisono stěžuje na své manžely. Byla tady ale ještě druhá, poněkud závažnější věc. V té vaně jsem totiž seděl zcela oblečený, naštěstí bez bot. Do té vany jsem se dostal velmi zvláštním způsobem. V okamžiku, kdy jsem se přes vanu nahnul ke skříňce s toaletními potřebami, se za mnou ozval naprosto cizí, mužský hlas.
„ Přeji ti dobrý večer.“ A já v tom okamžiku zdařile uklouzl po vlhké podlaze, ozvalo se skvělé šplouchnutí a já skončil mezi namočeným prádlem.
Momentální situace je tedy taková.
Sedím oblečen ve vaně a ve dveřích koupelny stojí malý, kulatý muž se žoviálním výrazem ve tváři. Je oblečený ve staromódních proužkovaných šatech s kulatým kloboukem na hlavě, jaký nosili dříve tajní policisté. Obut je v botách, kterým se kdysi říkalo psí dečky. Celek působí, jako kdyby ten pán vystoupil z knížek Jana Nerudy.
Už ta skutečnost, že se ve vašem bytě, kde by večer v osm hodin dvacet minut neměl nikdo, kromě vaší manželky být, se prochází jakýsi cizí člověk je značně znepokojující.
„ Co si přejete? Pojistku mám a nic nepotřebuji,“ vyhrkl jsem. Cítil jsem chlad, pronikající do celého těla a byl jsem zcela neschopen pohybu.
„ Promiň mi, že ruším, ale chtěl jsem tě konečně vidět na vlastní oči,“ ozval se neznámý familiárním tónem a nenuceně se posadil na okraj vany.
„ My se známe?“ Nikdy byste nevěřili, jak složité je dostat se oblečený z vany plné vody a prádla.
„ Já tě znám, a moc dobře. Už čtyřicet dva let.“ Muž se nenuceně usmál a pomohl mi ven z vany.
„ Počkat, to znamená od narození.“
„ Tak, tak, „ pokýval hlavou. Měl jsem pocit čehosi nepatřičného. Tolik příbuzných jsme zase neměli, abych si na všechny nepamatoval. Jestli nějaký vzdálený strýc… Nicméně, jak se dostal dovnitř, když jediné otevřené dveře byly na balkon v šestém patře, mi bylo záhadou.
„ Půjdu se převléknout.“ Sjel jsem očima na zvětšující se louži u nohou.
„ Není potřeba,“ usmál se ten pán a luskl prsty. Něco zlehka cinklo a v tom okamžiku jsem měl šaty suché a perfektně vyžehlené.
„ Co to,“ zakoktal jsem se.
„ Víš, já jsem totiž čert,“ oznámil mi pán konverzačním tónem, jako kdyby tím bylo řečeno vše.
„ Jo, tak vy jste čert,“ promluvil jsem nuceně chlácholivým tónem v domnění, že určitě někde v okolí shání psychiatrická pohotovost uprchlého klienta.
„ Takže za prvé. Budeme se tykat. Takových let se známe… Já jsem Arnošt.“ Podal mi ruku.
„ A za druhé…“ Vyzul si pravou botu a objevilo se nádherné kopyto, krásně vyleštěné, jaké jsem viděl naposledy na koni Ferdovi u strýčka v Jižních Čechách. Pak si Arnošt sundal buřinku a ukázal mi na hlavě mezi vlasy dva tmavé výrůstky. Sáhl si dozadu do zadní kapsy kalhot a zamával mi před očima krásným ocasem s huňatým střapečkem. A nakonec se jakoby nic uplivnul na koberec. Prsklo to a po obývacím pokoji se rozšířil zápach síry. Nedalo se nic dělat, byl to skutečně čert.
„ A to mne chcete…“
„…chceš,“ opravil mne.
„ Tak dobrá. Chceš mne odnést do pekla?“ zeptal jsem se s pocitem čehosi nepatřičného.
Arnošt se posadil do křesla a upřímně se rozesmál.
„ Ale ne, tebe by byla ještě škoda. Musíme si vybírat, kotle jedou naplno a stejně nemáme volné kapacity a to jedeme na tři směny a na sto třicet osm procent.“

„ Kotle?“
„ No jasně, copak si myslíš, že peklo je nějaký pochybný podnik? Člověče, tam všechno řídí počítače, všude nerez, odborníci přes informační technologie. To bys koukal, jak se to tam všechno zracionalizovalo, to není jak před třista lety, to se všechno dělalo ručně, a víš, co to bylo za dřinu. Hříšníci byli obvykle pěkně kulatí a dostat je do kotlů byl výkon. A když to děláš osm hodin…“
„ A teď…“
„Teď je to všechno na knoflíky. Ale samozřejmě, občas se objeví nějaký hříšník, co má všelijaké nápady. To by ses divil, koho tam taky máme,“ usmál se Arnošt a kapesníkem si zlehka přeleštil kopyto.
„A znám je?“
„ No jéje, ale to my nesmíme nikde rozhlašovat. Byl tam taky jeden, co chtěl zakládat odbory a politickou stranu.“
„A povedlo se mu to?“
Arnošt mávnul rukou.
„ Prosím tě, na takové tam jsme zvyklí. Stačilo přidat teplotu pod kotlem a už měl jiné starosti.“
Protože Arnošt nevypadal nijak nebezpečně, uklidnil jsem se.
„ Tak mi řekni, proč jsi vlastně přišel.“
„ No vidíš, to jsem ti ještě neřekl,“ ťuknul se čert do hlavy. „ Hlavně jsem se na tebe přišel podívat zblízka a taky se rozloučit. Víš, já jsem byl totiž tvůj tělesný čert. Všechny chyby, maléry a neúspěchy, které jsi měl, to byla moje práce. To jak ti tvůj vedoucí zamítnul postup na vyšší funkci, to byla moje práce. A to rozbité okno v šedesátém druhém, jak tě pak doma seřezal tvůj otec, tak taky. Jenže to víš, já nemám jenom tebe, musím toho stihnout moc. My jsme prémiovaní za to, co vymyslíme a jak je to originální. A už mne to zmáhá, tak jsem jim s tou funkcí praštil. A teď dělám směnového mistra u kotlů, je to sice nepřetržitý provoz, ale mám klid a užiju si víc legrace.“
„ Dáš si něco k pití?“ nabídnul jsem. Přece jen je to host, i když poněkud neobvyklý.
„ No, neměl bych, ale nejsem ve službě, vzal jsem si volno…“
„ A co piješ?“
„ Máš Čerta? Tady nahoře je k sehnání a u nás je to vzácnost.“ Arnošt měl štěstí, i pro mne to bylo oblíbené pití.
Seděli jsme mlčky a popíjeli zlatavou tekutinu.
„ A kdo má na starost moje úspěchy?“ zajímalo mne.
Arnošt se zamračil.
„ To dělají zase ti nahoře, ale tam se moc nepředřou, mají tam jiné normy a vyloženě se flákají. Tam se nic vymýšlet nemusí, všechno je sepsáno v příručkách a originalita se necení. Jen pár lidí má agilní anděle strážné a ti mají prostě celej život kliku. A ti ostatní mojí smůlu.“
Něco mne napadlo.
„ Počkej, Arnošte, to znamená, když jsi se mnou skončil, že už nebudu mít žádné maléry?“
„ Ale budeš, budeš,“ usmál se Arnošt a zamyšleně si pohrával se střapečkem ocasu. „ To by přece nešlo. Na to moje místo přišel hned jinej, mladší. Tak ten bude mít zas nový nápady. Jo, jmenuje se Evžen, to jen abys věděl, kdo za to všechno bude moci.“
Podíval se na hodinky. „Omegy, ty nám tam vyrábí jeden polepšenej hříšník. No, to je zase hodin, to jsem se zapovídal. Budu muset startovat, aby mi nezavřeli bránu. No, třeba se ještě někdy uvidíme.“
„Sbohem…“
Čert se zašklebil.
Rychle jsem se opravil.
„ Tak tedy ahoj.“
„ Čau,“ opáčil čert. Vyšli jsme na balkon. Arnošt připažil a zhluboka se nadechnul. Bouchlo to a kouřová čára, která vedla nad protější dům, se pomalu začala v nehybném nočním vzduchu rozptylovat. Zbyl po něm jen zápach síry a pekelného ohně.
Druhý den ráno jsem šel do práce jako obvykle.
Nejprve mi vynadal řidič tramvaje, proč se tak courám při nastupování. Můj šéf se vyjádřil, že pokud nezačnu líp pracovat, budou problémy. Při zpáteční cestě domů mi někdo ukradl z kapsy poslední padesátikorunu z kapsy. A ještě pozdě večer v posteli mi moje žena vyčinila, kde jsem se celý den poflakoval, že všechno musela doma stihnout sama.
Inu, čert, zvláště ten mladší, Evžen, nikdy nespí…
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Flaubert

Komentáře

  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 211
    Bezvadný!!!
    Skvělý nápad, perfektně napsané, prostě bez chyby. Líbí se mi to.
    Tak si říkám, jestli mi někdy taky v pekle nevyměňujou mýho čerta za nějakýho super aktivního :-D
    Tohle se ti povedlo.
    The world needs more cowboys.
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Podle tvé teorie je můj osobní čert nejspíš hyperaktivní s velmi bujnou fantazií. Ale teď alespoň vím, na koho to všechno svést :-D

    Je to fakticky super, plánuješ s tím něco víc? Nebo je to jen taková krátká povídka? A jak si na to sakra přišel? Osobní čert? :-D

    Zase tam máš dvě stejný slova v jedné větě, při zpáteční cestě domů. A místo před třista lety bych možná použil před třemisty lety, ale jinak tomu nemám co vytknout! :-D

    Shrnul bych to asi takhle: "Jerry, ty válíš." :-D
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,748
    Děkuji za uznání, podobných ptákovinek jsem psal víc, v podstatě to bylo pro obveselení společnosti.
    Takže to je opravdu jen tahle krátká povídka, možná by se z toho dalo něco ještě vycucat, popřemýšlím.
    A osobní čert, to vyplynulo z toho, že se říká, že každý má nějakého svého anděla strážného. Tak proč by nemohl být i jeho opak? :-D
    Díky za připomínky, vypiluju to, asi se dá říci obojí, třemisty i třista. Ale při hovoru bych asi použil třista.
    V každém případě jsem rád, že jsem rozveselil i vás. :-)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • BaraBBaraB Komentářů: 18
    Skvělý!
    Pro samou zaujatost a pobavení jsem si ani nevšimla, jestli se ti tam vyskytují nějaké chyby :-)
    Každopádně moc pěkný!
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,748
    Moc děkuju, já jen, abych sem taky zapadl, tak jsem zalovil v archivu... :-)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 211
    Ještě, že jsem si četla tenhle tvůj příběh, protože alespoň vím, že dneska zase za toho mýho osobního čerta zaskakuje ten protivnej hyperaktivní mlaďoch. A daří se mu, prevítovi. Dneska je den!
    Vidíš, jak mi tvoje povídka uvízla pod kůží :-D
    Zkrátka jsi dobrej, co naděláš :-D
    Lov v archivu dál!
    Alespoň si sem můžu odskočit zlepšit náladu.
    The world needs more cowboys.
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Krásný :-) , moc mě pobavilo - třeba věta „ Co si přejete? Pojistku mám a nic nepotřebuji,“ mi přijde geniální :)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.