Popisy, popisy a zase ty popisy

masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
upraveno 11. duben 2013 v O tvůrčím psaní
Už nějakou dobu si více všímám popisů v knihách, které čtu. A vždy, když pak jdu psát, porovnávám popisy s knih s těmi svými a uvědomuji si, že tohle mi prostě nejde.

Mám příběh, mám postavy, všechno skvěle namyšlené, snad i dobře sepsané, ale špatně popsané a popisované. Čtu tak jednu kapitolu za druhou a snažím se analyzovat, kde že se mi to vlastně popisy vyskytují? Nejen, že jich mám mnohokrát méně, než má většina knih, které mám doma já nebo vy, ale ani zdaleka nedosahují kvalit opravdových spisovatelů.

A tak se vás ptám, milí spisovatelé a pisálci, dá se vůbec nějak zlepšit popis? Čtu a snažím se popisy vnímat, vstřebávat, všímat si jich a obdivovat jejich krásu. Občas se pokusím napsat nějaký ten popis NĚČEHO. Ale pořád se plácám v obyčejných slovech, obyčejných větách a nedokážu nic popsat tak, aby z to čtenář viděl alespoň z poloviny tak, jak si to já představuji.

Existuje nějaká rada pro někoho, kdo s popisy válčí jako já?
Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

Komentáře

  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 210
    Mám s popisy tentýž problém. Dialog, emoční vyjádření situace – všechno v pohodě, píše se samo, ale jak narazím na popis, zaseknu se a je to tuhé, kostrbaté, nuda. A dost často na popisy zapomínám úplně – asi podvědomě :-)
    Přemýšlela jsem, psát stylem divadelních her, kde je kladen důraz hlavně na dialog a k popisu scény, vzhledu aktéra a jeho chování postačí popis věcný, bez uměleckých kudrdlinek a nutnosti hlídat si opakující se výrazy. Akorát se mi styl divadelních her zase nehodí k mému žánru. Tak nevím. Chce to prostě psát.
    Zkus si třeba jen tak popisovat různé situace, scenérie, děje a mít je v zásobě pro knihu.
    Věřím, že se to dá naučit a že to zmákneme ;-)
    Jsme holky šikovný, ne?
    Dej sem něco konkrétního, ať můžeme posoudit přímo v akci.


    The world needs more cowboys.
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Myslím, že všichni trpíme tímtéž problémem.

    Kumšt je asi v tom, popsat tak akorát. Ani málo, aby čtenář vůbec věděl kde se ocitl, ani moc, aby si taky trochu procvičil fantasii.

    A vůbec bych se nebál těch obyčejných slov, jak ty říkáš. Někdy je na místě jednodušší popis.
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Tak jestli nějakou ukázku...tak třeba popis jedné postavy a kratší popis místa:

    Car
    Už nějakou dobu se Jason dohadoval s Carem. Car byl v té době vůdce Mocných a předseda Rady. Jeho vliv zastrašoval většinu řadových členů skupiny. Byl to on, kdo se jako první vzepřel Direlatům a otevřeně proti nim vystoupil, když vytvořil a sjednotil Mocné. Jeho síla spočívala v osobnosti. Car, odmalička velmi charismatický, rozený vůdce, představoval pro Mocné naději a jen on udržoval Společnost v chodu.
    S vysokou postavou, bystrou myslí a rychlými řešeními zastával nejdůležitější pozici bez sebemenších chyb. Jeho tmavě hnědé skoro černé oči vyzařovaly rozhodnost, ale zároveň nepřítomnost svědomí. Car se neohlížel za svými skutky. A jestli ho na místě vůdce držely úplatky a zabíjení nepohodlných osob, neřešil to.

    Archiv
    Když konečně vypnuli poplach, všude se rozlilo ticho. Celá chodba zvláštně voněla jakousi směsicí čerstvě posekaného dřeva a jemu neznámých bylinek. Jakmile se dostal na konec chodby, zatajil dech. Naskytl se mu pohled na ohromnou kruhovou místnost.
    Ve spirále se točily zahnuté police obtěžkané knihami, nejspíš záznamy o životě každého Mocného. Dolů vedly schody a končily na začátku dlouhé zakulacené stěny polic. Pochopil, že to, co cítil, nebylo dřevo, ale zvláštní vůně tisíců možná desetitisíců knih. Pokusil se představit si, kolik času by trvalo je všechny přečíst. Nezvládl by to ani za celý svůj život. Možná kdyby nedělal nic jiného, stihl by to.
    Sešel po schodech dolů a pomalu procházel úzkou chodbičkou. Prohlížel si knihy jednu po druhé. Všechny se od sebe rapidně lišily – viděl uzoučké knížečky i několika set stránkové velikány, knihy nejrůznějších výšek a formátů, každá měla jinou vazbu. Na prvních deseti metrech nenašel žádné dvě se stejnou barvou obálky. Spisy nebyly uspořádané a abecedně už vůbec ne. Corwin ani po delším zkoumání na žádný řád nepřišel.

    Nejde jenom o popis, ale nic konkrétního a jenom popisového, co jsem napsala bych asi nechtěla zveřejňovat. Tak když už tady něco máte, jak hodnotíte moje "popisové nadání"? :D

    Poznámka: Oba popisy jsou součástí knížky (jak jinak, že? :D)
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 210
    Bezva. Popisové nadání tady určitě je.Podle mě to je takhle v pohodě. Prostě je to tvůj styl a hotovo. Mě se to líbí a podle popisu si to i umím představit. Žádný problém.
    Je to dobrý.
    The world needs more cowboys.
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Toho Cara si popsala hezky, jen místo "rychlými řešeními" bych dal třeba "schopností rychle se rozhodovat" nebo něco takového. Působí to tak nějak těžkopádně. Ale jinak se mi líbí, je to evidentně tvrďák, co jde přes mrtvoly, ale jelikož to přináší výsledky, je to každému jedno.

    Archiv bych si dokázal živě představit. Ale je jasné, že se spirála točí, proto bych možná použil něco jako Ve spirále se táhly zahnuté police, nebo tak. A vážně mi tam nesedí ten konec, od Všechny se od sebe rapidně lišily. Slovo rapidně tam tak nějak nepatří. Stejně tak "knihy nejrůznějších výšek" taky působí nějak zvláštně. Já bych to zkusil asi takhle:
    "Všechny knihy se od sebe lišily - nenašel ani dvě stejné. Jen na prvních deseti metrech tu ležely stovky knih nejrůznějších velikostí, od uzoučkých knížeček až po několika set stránkové velikány. Každá unikátní svou vazbou či formátem. Na první pohled nebylo znát žádné uspořádání ani podle tvaru nebo velikosti. Abecedně už vůbec ne."

    Ale to, že bych to já udělal jinak, ještě neznamená, že je to špatně. Vůůůůbec ne, jen ti chci ukázat jiný způsob myšlení, takže se na mě prosím nezlob. :-D
    Vážně se mi tvoje popisy líbí, jsou stručné, výstižné a nejsou tam žádná "velká" slova, která mi mnohdy přijdou úplně zbytečná. A jak napsala Salma, je to tvůj styl, drž se ho. A nenech si do toho kecat od lidí, jako jsem já. :-)
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Děkuji vám za reakce, vždycky pomohou a člověk si uvědomí, jestli je něco špatně nebo se nad věcmi aspoň zamyslí.

    Car je hodně zvláštní postava :D prostě tvrďák, který se nezastaví před ničím a obětoval by kohokoli, kromě sebe.
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Teď jde o to, jestli to dělá pro sebe nebo pro blaho obyvatel. V prvním případě bych mu vrazil kudlu do páteře, v druhém bych mu asi dal i metál :-)
  • JitkaJitka Komentářů: 146
    Řekla bych, že tematicky píšu něco podobného, co ty, Míšo. A jestli tebe trápí to, že máš nedostatečné popisy, ujišťuju tě, že jich mám ještě daleko méně a zatím si nikdo nestěžoval. Čili dle mého si vůbec nemusíš dělat starosti ;)
  • GennieGennie Komentářů: 56
    Tak to já s popisy problém nemám, snad jen s tím, že jich mám v knize až přespříliš. Vím, že zdaleka nedosahují nejvyšších kvalit a je stále co zlepšovat. Proto myslím, že v tomhle bych mohla trochu poradit, jak jsem na to přišla já. Jednoduše. Cvičením.
    Vezmi si nějaký kus papíru a posaď se někde k oknu. Je jedno, jestli to bude do přírody nebo do rušného velkoměsta. Popadni propisku a zadívej se. Odfiltruj to, co tě na dané scenérii zrovna nezajímá. Tohle jsem třeba napsala a to máme prosím za domem jen pár nudných paneláků, kus trávníku, cestu půlící ho a nebe. Neříkám, že je to kdovíjak skvělé, ale:
    Na ztemnělé trávě se ploužily stíny majestátních bříz. Krajinu osvětloval oranžový konejšivý svit pouliční lampy. Nad stromy prolétalo malé hejno vran a poté zmizeli někde v tramtárii. Obloha se barvila do nádechu inkoustové modři a líně se na ní proháněla mračna. Rozzářila ho jen jediná mihotající hvězda.
    Nebo tohle jsem třeba napsala při dívání se na dokument o horolezectví:
    Krajina kolem mě byla stále stejná a přece jiná. Obloha se stále halila do černého kabátu a vůbec vypadala, jako by co nevidět chtěla spustit své nářky.
    Rostliny zde byly suché, bez života. Země popraskala suchem a zákeřné výmoly střídaly ještě zákeřnější hrboly. Ale přesto to bylo jiné.
    Vysoká skála se koupala ve svitu luny a majestátně se tyčila až k nebesům. Na ni byly znát všechny nepřízně počasí snad od prvohor. Jen jediná věc nasvědčovala tomu, že nedohlédnutelný vrcholek je obydlen kdovíčím, avšak to muselo být nesmírně inteligentní.
    Viselo zde obrovské množství žebříků a lan, po kterých se nejspíš oni záhadní obyvatelé dostávali nahoru a dolů.
    A pokud jde o postavy, vždy si je prvně nakreslím, než je vmísím do příběhu. Pak se hned popisy píší lépe. Zanedlouho ti to půjde přirozeně.
  • nufko16nufko16 Komentářů: 11
    Dnes mám nejakú "písaciu" náladu a mám pocit, že prispievam do tém, ktoré sú pre zakladateľa danej témy pravdepodobne uzavreté, ale predsa len, mala a stále mám rovnaký problém. Mňa osobne veľmi inšpirujú knihy JK Rowlingovej, okrem toho, že sbožňujem HP a všetky knihy mám prečítané tak päťkrát, má neuveriteľný cit pre popisy, a tak som si ich stiahla do PC, keďže som mimo SR a knihy sú tam a padá na ne prach. Ide o to, že keď si čítam jej knihy, nech už ide o ktorúkoľvek, dokážem sa do toho deja vcítiť, vidím miestnosti, ktoré opisuje, postavy, situácie a presne tak sa snažím písať aj ja. Keď si po sebe prečítam napísaný text a neviem si to ŽIVO predstaviť, je pre mňa zlý a po jeho vymazaní píšem znovu. Takže asi tak, mne pomáha tá predstava. Čiže namiesto: V oranžovobielej izbe stál starý, nefunkčný krb/ radšej napíšem....Steny izby mali sýto oranžovú farbu, ktorá tvorila dokonalý kontrast so snehobielou podlahou, poznačenou rokmi, počas ktorých bola miestnosť obývaná. Z nevysvetliteľných príčin stál krb v strede miestnosti, vyzeral staro a nepoužívane, určite bol aj komín upchatý.......bla bla....snažím sa čo najlepšie opísať do podrobna všetko, i keď viem, že to nie je umelecké dielo, ale myslím, že je to krok k tomu, aby bolo a hlavne sa snažím do opisu vniesť trochu humoru, aby čitateľ neumrel od nudy :DDDD
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.