Tvorba literární postavy

JitkaJitka Komentářů: 146
upraveno 18. únor 2013 v Obecná diskuze
Ahoj všem,

nedávno se na mém blogu strhla diskuze na téma Jak vytvořit literární postavu a ráda bych toto téma nadnesla k probrání i tady.

Tvoříte příběh pro postavu (čili máte nejdřív hlavního hrdinu a s ním vymýšlíte příběh) nebo podřizujete postavu příběhu (tj. máte příběh a podle toho píšete postavy)? Co si myslíte, že je lepší/efektivnější/přirozenější pro vaše psaní.

Já osobně praktikuju druhý způsob a velice se mi to osvědčilo. Ráda bych ale znala víc různých názorů.

Děkuji všem za názory,

Jitka

P.S. celý článek, který mě k této diskuzi přivedl, můžete najít na: http://blog.ladrova.cz/tvorba-literarni-postavy-aneb-jak-nejlepe-na-to/

Komentáře

  • anetakrotkaanetakrotka Komentářů: 2
    Ahoj Jíťo,

    já osobně vymýšlím děj i postavu současně, protože někdy se postava přizpůsobuje ději a někdy zase děj postavě. Nerozlišuji to. Ale přirozenější mi asi příjde ten druhý případ, který si uvedla. Ale asi záleží na člověku. I když podle mě mít nejdokonalejší postavu na světě je k ničemu, pokud nemáme zajímavý děj :).
  • JitkaJitka Komentářů: 146
    Ahoj, Hayo,

    díky moc za tvůj komentář. Je jasné, že ono to jde tak nějak ruku v ruce. Přesto mám pocit, že jakýsi prvotní impulz jde buď od jednoho nebo od toho druhého. Až následně se to může rozvíjet společně. Ale to už jsem se dostala až k přílišným detailům. Podstata ta tam, doufám, patrná je.

    Já sama to mám dost podobné tomu, co jsi napsala. Ze začátku, když začínám psát, vím příběh, podle toho uzpůsobím postavu a pak se to vyvíjí už tak nějak s tím dějem. Nikdy dopředu nevím, co přesně bude. Nemám žádnou podrobnou osnovu a nechávám více méně mluvit právě tu postavu, prožívat jí ten příběh. Pokud je děj dostatečně dobrý, dá jí podle mého dost velký prostor k tomu, aby ho sama ovlivňovala svým charakterem a tím ho udělala zajímavější. Osobnější pro čtenáře.

    Nedokážu si představit, že by něco takového svedla postava, kterou jsem vymyslela před příběhem. Takové postavy jsou dle mého hodně neforemné. Těžko se s nimi pracuje. Na druhou stranu právě na tom mém blogu jsem se v diskuzi setkala s názory, které byly spíš proti tomu mému způsobu. Přišlo mi, že snad tímhle zpsobem začínám úplně sama. I proto jsem to chtěla nadnést i tady a získat víc názorů. I když to možná moc lidí nepovažuje za důležité, pro mě to podstatné je docela dost :)





  • Postava závisí na ději a naopak, jak říká Haya. Někdy je dobré, když má postava určitou vlastnost např. je plachá a pak nastane překvapivý okamžik, kdy postava vystoupí "ze stínu" a pustí se do velké hádky. Důležitým pravidlem dobrého psaní je překvapení. Udržuje čtenáře neustále ve střehu a zároveň ukazuje další stránku postavy (ikdyž je plachá zatne zuby a bojuje za dobrou věc...). Hlavně musí mít čtenář pocit, že ta postava určitě pobíhá kdesi ve světě a myslí na něj jako svého dobrého kamaráda...
  • Doporučuji nahlédnout do Aristetolovy Poetiky. Z hlediska důležitosti řadí tři prvky uměleckého díla: na prvním místě - příběh, na druhém - postavy (charaktery), na třetím - myšlenky. Tím je toho dost řečeno. Přesto, nic se nemá chápat dogmaticky. Neméně důležité jsou totiž i dalšívyšší složky díla: námět, téma, idea..., které směřují k postižení smyslu psaní, respektive k jeho poslání. Myslím si, že pro začátek postačí prostudovat zde přiložené knihy od Reného a od paní Táni Fischerové, jsou totiž nesmírně bohaté svým obsahem.
  • JitkaJitka Komentářů: 146
    Děkuji, Karle, za přispění do diskuze.
    Po pravdě řečeno, nejsem ten typ, který tráví čas čtením knih o psaní. Raději prostě píšu, učím se na svých chybách a hovořím přímo s ostatními, jak tvoří oni. Je to více méně, abych měla srovnání, než že bych se chtěla učit, jak to dělat "správně". Našla jsem si způsob, který mi vyhovuje a jen mě zajímá, jestli podobně jako já uvažují i další, nebo jestli si našli něco jiného-zajímavého.
    Napsal jsi určitě hodnotný komentář, ale nedozvěděla jsem se z něho nic, co by hovořilo za tebe a za to, jak konkrétně tvoříš ty, a to mi přijde jako velká škoda ;)
    I tak ale ještě jednou děkuji!
    Jíťa =o)

    P.S. Doufám, že nevadí, že jsem ti tak automaticky začala tykat :) Pokud ano, omlouvám se.
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Já sám se přikláním k druhé variantě. Podle mě je logické vyvíjet postavu podle příběhu. Je určitě dobré definovat postavě nějaké základní vlastnosti, jak už napsala Laura, ale taky musí být dostatečně pružná. Když čtenář dokáže po několika stranách odhadnout co udělá postava příště, ztrácí příběh na kvalitě. Tak to alespoň vidím já, z pohledu vášnivého čtenáře a "pisálka".
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Pro mě je to těžké rozhodnout...přesto prvotním impulsem je asi příběh. Bez příběhu jde tvořit postavu, ale zasadit ji pak do děje je složitější...

    Ale...když jsem začala původně přemýšlet o mém aktuálním díle, přišla jako první postava - Jason Blake. Hlavním důvodem byla moje touha ukázat příběh o postavě, která je v zásadě "zlá", "špatná". Tak vznikl Jason a až poté se začal formovat příběh stylem: Kde bude žít? Co bude to špatné, co provádí? Co ho přinutí se změnit a bojovat za jinou věc? Jak skončí, jako dobrý člověk nebo špatný?

    To je jen nastínění mého přemýšlení.

    Ke konci chci jen říct, že žádná varianta není špatná. Myslím si, že stejně s příběhem se už formuje i postava. Já neumím přemýšlet o příběhu bez toho, abych měla člověka (zvíře, či jinou bytost), který ho utváří.
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

  • GennieGennie Komentářů: 56
    Myslím, že se to tak nějak střídá. Já osobně jsem měla nejprve postavy, a to ještě ne moc rozvinuté a svět domýšlela až později. U toho však vyvíjela i postavy.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.