Mikropovídka - O ?empak to vechno je

Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
upraveno 8. listopad 2012 v Povídky
Má mikropovídka, prosil bych od ostatních hodnocení, kritiku a návrhy jak ji zlepšit :) děkuji moc.


“Píše se rok 2056 a vědci učinili převratný objev využití temné hmoty jako základ pro něco, čemu by se s úspěchem dalo říkat magie. Zakřivení časoprostoru pomocí speciálních počítačů a otevírání nových spojnic mezi naší a cizí realitou, kde neplatí běžné fyzikální zákony jako například termojaderná fúze nebo běh času...”

Seděl v zasedací místnosti pro výcvik speciálních pilotů. Poručík byl zrovna uprostřed přednášky.
“Tento prototyp má jednotku pro přepínání mezi naší a tou druhou realitou. Pracovně tu druhou stranu nazýváme Rea. Letadlo je napojené na vaše myšlení, které zodpovídá za jeho chování v ní. Vy sám fyzicky do akce nepůjdete, bitevníky se ovládají na dálku...”
“To je vynikající zpráva.”
“...ale čím více času trávíte v Ree, vím víc se na ní stáváte závislým. Našim výzkumníkům se dosud nepodařilo uspokojivě vysvětlit proč. Jste třetí pilot kterého zaučujeme, ti dva před vámi se zbláznili. Princip ovládání letounu je vám tedy jasný.”
“Ano, pane!”
“Nyní vám vysvětlím funkci časových skoků pomocí Rey a jejich použití.”

Byl připojen na počítač a v mysli odstartoval se svým letadlem směrem k nepřátelskému městu. Letiště bylo těsně u hranic a tak se tam dostal poměrně brzy.
Naše realita: V mysli se mu vynořila myšlenka, že je právě zaměřován nepřátelským protivzdušným systémem a tak se přepnul do druhé dimenze.
Rea: V ní si nasimuloval stejné podmínky jako na Zemi a nechal se zasáhnout. Díky tomu mohl počítač v řídícím středisku, kde ležel na lůžku, vypočítat směr a dráhu letu projektilu.
Naše realita: Naklonil stroj a vyhnul se střele.
Rea: Posunul se v čase o půl minuty zpátky, změnil směr letounu a přimyslel si ke kostře stroje několik řízených střel.
Naše realita: Všechny je vypálil na nepřátelské město.
Rea: Znovu posunul čas, tentokráte o onu půl minutu dopředu.
Naše realita: Město se v mžiku stalo obláčkem páry.

“Na první simulační misi slušný výkon, hochu. Máte potenciál. Nějaké otázky?”
“Proč vůbec posíláme do vzduchu letadla, když můžeme změnit celou planetu jak chceme? Rea nemá omezení.”
“Rea ne, ale naše dimenze ano. Nezapomeňte, že u nás přírodní zákony stále platí.”
“Jak jsem si tedy dokázal přivolat ty střely na letoun?”
“Máme je ve skladu. Dalo by se říci, že počítač by “spároval vaši objednávku” s čímkoli co u nás máme. Ale platí něco za něco. Za přemístění těch hlavic na letoun se u nás objeví tlaková vlna kvůli vzduchu, který...ehm...přičarujete. A energie potřebná...”
“Nemohli bychom do nepřítelského štábu prostě poslat přes Reu bombu? Bylo by po starostech.”
“Kdoví co by se vrátilo k nám. Ještě nejsme schopni přesně ovládat Reu tak, aby vyhovovala naším záměrům. Ale ve vás vidím jiskřičku naděje.”
“Děkuji, pane.”

Dělal neskutečné pokroky. Za dva týdny dokázal v simulacích bravurně vyklouznout z jakékoli situace a dokončit misi. Nemohl se dočkat svého prvního opravdového úkolu. Zajímavé, jak dokáže překvapit devítiletý klučina. Jmenoval se Lan Bodo.
Lan už nyní dokázal ovládal celých dvanáct strojů najednou. Musel proto být připojený na tři centrální jednotky současně, aby se stíhaly všechny výpočty. Počítače se přehřívaly a ani výkonné chlazení pomalu nestačilo na výpočty pro všechny kousky s letadly, které prováděl. Zrovna na simulaci dokázal přemoci osm států najednou na devíti frontách zároveň. Poručík i generál se jen usmívali. Později za ním zašli na pokoj, kde odpočíval.
“Máme pro vás nabídku, Lane. Naši vědci dokončili vývoj mozkového implantátu, který funguje stejně jako jednotky v letadlech. Testovali jsme pomocí našeho záložního pilota a funguje nadmíru dobře. Vytváří přímou spojnici do Rey, takže nemusíte být připojený na počítačích. Stačí vám sedět v křesle a zbytek zařídí on. Chcete to zkusit?”
Mohl se potrhat radostí. Na Ree se stal natolik zavislý, že už bez ní nemohl existovat. Nadšeně souhlasil.
Těch pár dní, kdy nemohl pracovat s druhou realitou, mu připadalo pekelných. Nyní dostal povolení na vyzkoušení několika cvičení, aby se zjistilo, zda implantát funguje dobře. A výsledek? Nad očekávání výborný.
“Generále, dovolte mi ještě něco vyzkoušet.”
“Máte mé svolení, Lane.”
“Děkuji, pane.”
Najednou přiběhl nějaký voják s depešemi.
“Generále! Všechny státy s námi uzavírají příměří.”
“Cože?”
“Je to tak.”
Válka skončila. Bez obětí na životech a bez ztráty jakékoli techniky.
“Píší, že nabízí okamžitou kapitulaci do rukou vznešeného císaře Lana Boda.”
“...císaře Boda...” řekl potichu generál.
“A bude to ještě lepší”, prohlásil Lan. “Tento svět je zastaralý a nedokonalý, už jen z jednoho důvodu. Vypukla válka. To je moc špatná věc, pane. Vytvořím lepší svět. Tenhle nechám napospas osudu. Nashledanou.”, řekl a zmizel.
Stal se Bohem.
...konečně si mohu hrát, místo cvičení na pilota... zaznělo v Rei.
Budiž světlo!
...a bylo světlo.

Komentáře

  • Páni! :) Určitě zajímavý nápad :) Místy se mi zdál text příliš unáhlený, ale celkově se mi vaše mikropovídka velmi líbila ;)
  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Moc děkuji, velmi mě to potěšilo :)
    Místy mám problém psát tak, aby text na sebe plynule navazoval. Moc nápadů, málo času :) trochu mi to přerostlo přes hlavu, chtěl jsem napsat novelu a nakonec z toho vyšla jen krátká povídka, věci nabraly moc rychlý spád. A jak se říká, v nejlepším se má přestat :)
    pokud máte zájem, v mém profilu tady na fóru je odkaz můj blog, kde je podobných miniatur více :)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.